Putin během víkendové konference v Mnichově nezvykle ostře kritizoval americkou politiku, rozšiřování NATO i chystaný protiraketový systém v Česku a Polsku. Obvinil USA, že se snaží silou prosazovat veškeré svoje představy, což komplikuje řešení řady mezinárodních krizí. - více zde
Břetislav Dančák, Mezinárodní politologický ústav
Nejde o obnovení studené války. Putin cítí, že evropští spojenci USA nejsou jednotní. Uvědomuje si strategické možnosti Ruska v podobě energetických surovin. Od zostření svého slovníku si slibuje zvýšení prestiže Ruska v mezinárodních otázkách. Rozhodně nehrozí žádná ostrá konfrontace.
Petra Kuchyňková, analytička Centra pro studium demokracie a kultury
Putin ukazuje svaly, snaží se upevnit vliv na domácí i zahraniční politické scéně, blíží se totiž volby v Rusku. Putin si zkrátka vytváří pozici a hlavní snahou ruské zahraniční politiky vždy byly snahy neztratit velmocenskou roli.
Na rozdíl od studené války Putin nehrozí jadernými zbraněmi, ale energetickými zdroji, které mohu představovat vážný problém jak pro tranzitní země, tak pro konečné odběratele ruské ropy a zemního plynu.
Petr Suchý, politolog z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně
Putinovo vystoupení na konferenci v Mnichově není dobré přeceňovat. Spíše je třeba ho vnímat jako standardní rétorické cvičení Kremlu, které se neodehrálo ani poprvé, ani naposledy.
Odmítnutím přikládat Putinovým slovům zásadnější význam lze alespoň nějakým způsobem dát Moskvě najevo několik skutečností: že se nepíše rok 1945 ani 1968, že dohody z Jalty jsou minulostí, a že pouhá rétorika z Ruska opět supervelmoc neučiní.
Přijetí protiopatření vůči americkým protiraketovým systémům už slibovali Putinovi předchůdci z Kremlu Andropov, Černěnko i Gorbačov. Vždy zůstalo jen u slov. Hodlá-li Rusko zareagovat vybudováním vlastního protiraketového systému, kryjícího jeho rozsáhlé území, případně další oblasti Euroasie, nelze, než ho v takovém úsilí podpořit.
Jan Závěšický, Mezinárodní politologický ústav
Putin v Mnichově rozhodně nezahájil další kolo studené války. Mnohé projevy ruské provenience často směřují do řad západních spojenců velmi kriticky. Skutečností zůstává, že Rusko, stále více integrované do světové ekonomiky, je racionálním mezinárodněpolitickým aktérem.
V intencích budování americké protiraketové obrany, evropské a americké politiky vůči třetím zemím a regionům, jakými je Balkán a Kosovo nebo státy střední Asie, se může Kreml cítit politicky "ohrožen". Srovnání se nabízí se dvěma posledními rozšíření NATO.
Vojensky zůstává Rusko světovou velmocí a navíc je reálné, že v oblasti zbrojního exportu dohání USA. Energetika zůstává ekonomickou a politickou prioritou a zde se Rusové řídí specifickou tržní logikou bez větších výstředností.
