Štefan Füle, český velvyslanec při NATO
Za těch deset udělala Bosna a Hercegovina z pohledu aliance velký pokrok a to minimálně ve dvou oblastech. Za prvé už není nutné, aby NATO dále vedlo vojenskou operaci na území Bosny a Hercegoviny a mohli jsme ji předat Evropské unii.
Za druhé mohla aliance přejít do konkrétní fáze budování základních institucí státu. NATO má podíl na formování nových ozbrojených sil.
Před nedávnem parlamentem prošly zákony, které se týkají reformy armády Bosny a Hercegoviny a integraci bezpečnostních složek pod jednotné velení a postupnou profesionalizaci. Je to úspěch, když vezmeme na vědomí, že před deseti lety stály tyto složky proti sobě.
Přítomnost mezinárodních sil je stále potřeba, ale v jiné formě. Právě teď je čas, podívat se na to, co Daytonská dohoda nemohla obsáhnout.
Vladimír Nálevka, historik z Univerzity Karlovy v Praze a člen České euroatlantické rady
Daytonská dohody fakticky zastavila válečné běsnění v Bosně a Hercegovině a vytvořila jakýsi polštář, který oddělil znesvářené strany.
Budoucnost však nevidím příliš růžově. Srbové trvají na dosti široké autonomii své republiky v rámci Bosny a Hercegoviny. Může opět dojít ke konfliktu, který byl Daytonskou dohodu pouze zmrazen. Zatím se nepodařilo dosáhnout toho, aby Srbové souhlasili s federativním uspořádáním, přítomnost mezinárodních sil je proto stále nutná.
Petr Suchý, Mezinárodní politologický ústav
Právě zde se projevil význam spolupráce s USA a skutečnost, že NATO má své opodstatnění i po skončení studené války.
Daytonská dohoda je jedním z nejvýraznějších důkazů potvrzujících skutečnost, že evropské státy nebyly a nejsou, i přes četné proklamace o opaku, schopny samy zajistit bezpečnost na starém kontinentu.
Zároveň lze dohodu vnímat jako lekci nejen evropským politikům o tom, že diplomacie má samozřejmě smysl, ale pokud je její efekt dlouhodobě mizivý, pak je zapotřebí co nejrychleji přistoupit k efektivnímu silovému zákroku.
Jan Eichler, historik z Ústavu mezinárodních vztahů
S odstupem času lze Daytonskou dohodu hodnotit jako dobrý vstup Clintonovy administrativy. Rozhodně dohoda přispěla ke zklidnění atmosféry a měla by být vzorem pro budoucnost.
|
DAYTONSKÁ DOHODA |
|
Po třítýdenních intenzivních vyjednáváních na vojenské základně v Daytonu v americkém Ohiu podepsali 21. listopadu 1995 tři prezidenti - bosenský Alija Izetbegović, chorvatský Franjo Tudjman a jugoslávský Slobodan Milošević - mírovou dohodu. Ta ukončila čtyři roky trvající občanskou válku v Bosně a Hercegovině. Boje vypukly v Bosně a Hercegovině v roce 1992 poté, co Bosna vyhlásila nezávislost - s tím ale nesouhlasila většina tamních Srbů. Z Bosny se stáhla jugoslávská armáda, která ale zanechala svou výzbroj bosenskosrbským silám, které měly dlouho převahu nad muslimskými a chorvatskými jednotkami. Situace na bojišti se začala výrazně měnit až v druhé půli roku 1995, kdy chorvatské a muslimské síly dosáhly velkých územních zisků v Bosně i v Srby ovládaných částech Chorvatska. K ukončení bojů přispěl nátlak mezinárodního společenství, které po několika masakrech civilistů například v Srebrenici v roce 1995 nasadilo letectvo proti srbským cílům. Během války v Bosně, která je považována na nejkrvavější konflikt na evropském kontinentě od druhé světové války, zahynulo přes čtvrt milionu lidí. Dnešní Bosna a Hercegovina je rozdělena na Republiku srbskou a muslimsko-chorvatskou Federaci Bosny a Hercegoviny. |
