Jaké pocity asi může mít zajatec nebo unesený novinář?
Rozhodně to nebude nic příjemného. Je ale velký rozdíl mezi zajatým vojákem a uneseným civilistou, třeba novinářem nebo humanitárním pracovníkem. Voják je pro případ zajetí vycvičen, do určité míry se s tím počítá a především speciální síly jsou na to důkladně připravovány, hlavně psychologicky.
V okamžiku, kdy je zajat novinář, má zcela odlišné postavení. Pokud to zrovna není špion nebo 'americký novinář', podaří se únosce přesvědčit, že novinář nestojí na ničí straně. Stane se rukojmím a únosci většinou nabídnou výměnu za nějakého svého zatčeného muže.
V jiném případě mohou žádat třeba výkupné. Možná, že je v Iráku teď zkrátka sexy unášet lidi a budovat si tak určité politické postavení a respekt před předáním země do rukou iráckého lidu. Ambiciózní vůdce malé skupinky si tak může zajistit podporu a popularitu. Až bude chtít vstoupit do politiky, může říci: Však já jsem taky bojoval proti cizím vojákům.
LUDVÍK CIMBUREK: Čtyřiatřicetiletý Ludvík Cimburek má za sebou rozmanitou kariéru. Velel speciální brigádě, absolvoval v USA kurz amerických Rangers a později i prestižní školení na zpravodajského náčelníka. Poté byl vedoucím důstojníkem českého generálního štábu, hlavním armádním instruktorem pro boj zblízka. Rozhodl se ale armádu opustit. Založil personální agenturu, která měla profesionální vojáky odlákat do soukromého sektoru. Někdejší náměstek ministra Štefan Fülle mu ale nabídl post poradce. Cimburek souhlasil, později radil i exministrovi Tvrdíkovi. Po skončení bojů v Iráku odjel do Bagdádu, kde pomáhal budovat novou armádu. V současné době je ředitelem české pobočky mezinárodní společnosti MRI Worlwide, která se zabývá vyhledáváním vhodných manažerů pro podniky (headhunting). Specializuje se na získávání Zdroj: ČTK
Lze riziko únosů nebo zranění ve válečné oblasti vůbec nějak eliminovat nebo se mu vyhnout?
profesionálů pro firmy ze zbrojařského a bezpečnostního sektoru.
Ano. Nejezdit tam. Ale nemožné je snížit riziko, když tam jste. V Praze může novináře přejet auto, ve válečné oblasti přímo šlápnete do nebezpečí. Taková novinářská práce patří k rizikovým povoláním.
Jasně, můžete sedět někde v tiskovém centru a jen přebírat oficiální informace. Za to vás určitě ale redakce platit nebude, když chce původní a skutečné informace z místa. Ne všichni novináři pochopitelně mají na to, aby si zaplatili třeba ozbrojený doprovod. Taky to většinou odmítají, když chtějí být opravdu nezávislí.
Irák znáte, podílel jste se i na budování nové irácké armády. Dal se takový vývoj v Iráku očekávat?
Pro někoho je to zcela nečekaný vývoj, ale považuji současnou situaci jen za jedno z logických vyústění přítomnosti cizích vojáků na iráckém území. Irák je složité území a nyní v něm zuří boj o moc. To vede k používání jiných způsobů boje.
Irák je rozdělená země nejrůznějších menšin. Spojenci se musí snažit, aby v něm vznikl jakýsi prodemokratický režim, který nebude nenávidět západní civilizaci. To by byl úspěch.
Je za nepokoji skutečná nenávist vůči koaličním vojákům?
Různé autority jednotlivých menšin v Iráku se budou snažit pro sebe urvat co možná nejvíce moci. To je i případ Muktaty Sadra, který údajně stojí za současnými nepokoji Šíítů. Sadra je extrémista a hraje trochu vabank.
Může upoutat pozornost veřejnosti. Je na něj zatykač a pokud se ho podaří dopadnout a odsoudit, bude to velké vítězství. Důkaz pro všechny, že Irák chce být jiný. Uvidíme v červenci, kdy chtějí USA předat moc zpět do rukou Iráčanů. Předpokládám, že v zemi propukne obrovská korupce na všech úrovních.
Co konkrétního podle Vás Irák potřebuje nejnutněji, aby byl relativní bezpečnou a stabilní oblastí?
Lidé v Iráku nejsou zvyklí řešit věci diskuzí. Je to jiná mentalita. Pro srovnání, demokracie je pro ně něco jako pro nás sníst psa. Tím nemyslím nic špatného, mi si dáme hamburger a v Indii je kráva posvátná.
Uklidnění situace může prospět jen obrovský tlak mezinárodního společenství a velmocí na samotné irácké představitele a vládní špičky. Iráčané musí vědět, že celistvá a sjednocená země, která respektuje nějaká mezinárodní pravidla, má větší šanci uspět, než země zmítaná občanskou válkou.
Mezinárodní společenství musí Irák přesvědčit s společném postupu a ne, aby lidé jednali. Musí zjistit, že je lepší menší ústupek, než okamžité střílení.
