Už jste se s vězením vyrovnal?
To trvá nějaký čas. Myslím si, že teď už je doba, kdy jsem srovnán, a chci se začít projevovat směrem ven. Vyrovnání se s životem ve věznici v této pozici přece jen vyžaduje určité úsilí a čas, není to prostě samo sebou.
Máte pocit, že jste doplatil na akci Miloše Zemana Čisté ruce a výkřiky hesel "padni komu padni"?
Určitě jsem na ni doplatil. Akce Čisté ruce byla naprosto účelová záležitost. Prostě museli být dodáni nějací pachatelé, takže byli dodáni.
Vytýkal jste to Zemanovi jako místopředseda ČSSD, když zavírání do věznic sliboval na náměstích?
Bylo to velké téma kampaně, ale mě nemohlo v životě napadnout, že obětí Čistých rukou se stane člověk, který nic nespáchal. To je mi naprosto cizí myšlenka. Asi takových případů, kdy se účelově zneužilo právo, bylo víc, jen se o nich neví.
Setkali jste se s paní Barborou Snopkovou po nástupu do vězení?
Ano, loni 2. prosince jsem se s ní setkal v ženské věznici v Praze. Byl jsem tam eskortován. Ředitel věznice mi to povolil s podmínkou, že si náklady na eskortu sám zaplatím, protože to není v zájmu daňových poplatníků. Na to jsem přistoupil.
Kolik vás to stálo?
To neřeknu. Bylo to na Vánoce, byl to takový dárek. Hovořím o tom proto, že mi to bylo umožněno přesně 2. prosince, což je svaté Barbory. Nařezal jsem třešňové větvičky na zahradě a ty jsem jí přivezl. Jednou týdně si také píšeme.
Jak se vám žije ve vězení, co tady děláte?
Můj pobyt ve vězení je v podstatě dvojznačný. Protože jsme já ani moje kolegyně nic nespáchali, tak můj vztah k ostatním je trošku... prostě já se cítím mimo tu komunitu. Ne že bych byl vyloučen, ale pohybuji se mimo vězeňskou komunitu, plním si svůj program, zájmovou činnost, ostatní úkoly, které mám. Ale nijak se s tou komunitou neidentifikuji. Prostě tam nepatřím, nic jsem neukradl, nic neprovedl. Moje kolegyně také. A ani nechci být do té komunity vtahován.
Našel jste si tady přátele?
Jsme čtyři na pokoji, ale přátele tu žádné nemám. S ostatními spolupracuji, například čtyřikrát týdně chodím na kondiční tělocvik.
Proč tady nepracujete?
Zatím jsem ze zdravotních důvodů nemohl být zařazen. Ale pokud se něco objeví a bude to slučitelné s mým zdravotním stavem, tak pochopitelně budu tu práci akceptovat.
Jak vypadá váš denní program?
To je dáno denním řádem. Budíček je v půl šesté, večerka v deset. Já zpravidla v úterý a v pátek mám dopoledne výuku angličtiny. Tu výuku vede lektor, ale protože jsem s angličtinou na vyšší úrovni než ostatní odsouzení, tak mu s výukou spoluvězňů pomáhám. Pomáhám nejen v těchto hodinách, ale i na ubytovně. Pokud účastníci kurzu potřebují prohloubit znalosti, tak jsem jim plně k dispozici. I co se týče němčiny.
Chodíte také do dramatického kroužku, který hraje divadlo? Co tam přesně děláte?
Divadlo souvisí s iniciativou Evropské unie, jak pomoci odsouzeným k návratu do života. Iniciativa vznikla v Anglii. Prostě vězni po Evropě hrají Shakespeara a budou v tom soutěžit. Já v kroužku funguji jako překladatel. Do angličtiny překládám našeho Cimrmana, jehož tady hrajeme. A do češtiny zase Shakespeara. A navíc mám na starosti korespondenci, komunikaci s britskou centrálou. Zatím jsme ve fázi, kdy vymezujeme podmínky spolupráce.
A též jste se prý dal na akvaristiku?
Šanci chodit do akvaristického kroužku jsem uchopil za pačesy. Za pár týdnů jsem se doučil, pomohla mi řada odsouzených, kteří se v civilu zabývají akvaristikou. Takže jsem ten kroužek pozvedl na vyšší úroveň, máme už docela slušný výběr ryb. V přírodovědeckém kroužku máme kromě toho ještě činčilu a leguána, ten slušně přibývá. A také osm želv a pět karasů.
Sledujete aktuální dění v politice a ekonomice?
Průběžně sleduji a analyzuji tisk. Odebírám deníky, týdeníky i měsíčníky. Předpokládám, že už jsem zajetý v každodenní rutině, že už bych mohl navázat kontakt ven a nabídnout komunikaci s odborným tiskem. Musím si to ještě pořádně promyslet a také jasně definovat nabízená témata.
Co tím myslíte?
Rád bych publikoval své texty, úvahy v odborném tisku typu Ekonom. Zatím si dělám poznámky. Co se týká deníků, tak si je vedu podle závažnosti. Z dalších publikací převažují věci z Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), ty si samozřejmě seřazuji podle témat.
Počkejte, vy, sociální demokrat, si do vězení necháváte posílat publikace z pravicového liberálního institutu CEP, jehož zakladatelem je váš ideologický soupeř Václav Klaus?
Byl jsem a pořád ještě jsem členem CEP i ČSSD. A myslím, že se to nevylučuje. Toužím po jedné věci: abych se jednou mohl osobně zúčastnit semináře v CEP. Myslím, že na této půdě by se řada mých názorů mohla uplatnit.
Snad byste tam neříkal, že vláda ČSSD moc rozhazuje?
Kdybych měl hodnotit dnešní vládní politiku z hlediska makroekonomického, tak bych tam našel spoustu důvodů, proč to nedělat právě takhle. Poměrně vysoká a razantní rozpočtová expanze je krajně nerozumná, protože příští vládě to přivře dveře k potřebné razantní důchodové reformě. A to může mít v budoucnu nedozírné následky.
Jak se vám líbí premiér a nový lídr ČSSD Jiří Paroubek?
Najel na jakýsi styl politiky, pro mě hodně neobvyklý. Já jsem byl ze své doby zvyklý na jiný styl politiky, ne na tento. Já myslím, že ta razance může krátkodobě přilákat voliče, ale není to styl politiky, který by se mohl uživit dlouhodobě.
Miloš Zeman, váš někdejší šéf ve straně i vládě, také sázel na hrubá slova a bouchání do stolu, ne?
Já vidím jeden velký rozdíl. Miloš Zeman rozuměl tomu, co dělá. Myslím v tom smyslu, že všechny jeho projevy byly odborně konzistentní a měly hlavu a patu.
A Paroubkovy projevy hlavu a patu nemají?
Já předpokládám, že ví, co dělá. Ale z mého pohledu je věcná stránka jeho politiky nezřetelná.
Myslíte, že dává přednost formě před obsahem?
Bývá zvykem, že když ekonomika roste, rozpočtové schodky jdou dolů, nebo jsou dokonce přebytky. A splácí se staré dluhy. To se teď neděje, a to mi jako ekonomovi vadí. Protože je zřejmé, že tento postup je dlouhodobě neudržitelný.
V roce 2000 vás ve vazbě navštívili Stanislav Gross a Zdeněk Škromach. Navštěvuje vás tady ve vězení ještě někdo z ČSSD?
Ne.
Je vám to líto?
Já jedu určitou linii, která má své priority. Minulost už mě moc nezajímá. Důležité je ponechat si přehled o svém oboru, doplňovat odborné znalosti. Ale ani tato linie není tak důležitá jako ta první a jediná, což je vztah k Barborce.
Navštěvuje vás tady ve Všehrdech někdo z rodiny?
Samozřejmě. Jednou za čtrnáct dní přijede syn s dcerou. Musím říct, že se nenechali ve svém vztahu ovlivnit tím, co se mi stalo. Posílají mi balíky, nejvíc potřebuji tužky, bloky na psaní a baterie do rádia. A hory poštovních známek i obálek, abych mohl posílat dopisy.
Vy jste tu krátce, takže jste ještě vycházku nedostal?
Ještě ne. Je pravda, že absence vycházek mi vadí i kvůli tomu, že se jako člen Československé církve husitské nemohu zúčastnit bohoslužeb. Je to kompenzováno tím, že se jednou týdně scházím s naším duchovním na půdě věznice, což duchovní vazbu pomáhá zachovat.
Požádáte o prominutí poloviny trestu?
Určitě ano, ale to je zatím hodně předčasné. Ale mohu si dovolit říct předem, protože Barborce pobyt ve vězení rozhodně nesvědčí, že jakmile to bude možné, tak vyrazíme do lázní, které už se nám osvědčily.
Bude potřeba se dát do pořádku.
Máte chuť vrátit se do politiky?
Chuť by určitě byla. Myslím, že bych měl co říct. I s těmi zkušenostmi, které jsem tady mohl nasbírat. Tím nemyslím jenom úzce vězeňské zkušenosti. Ale návrat je jako cokoliv jiného otázka nabídky a poptávky.
