Lidovci svůj svět stavějí na tradičním rozdělení rodinných rolí "veřejný muž", "soukromá žena".
Z průzkumu je patrné (čtěte pozorně, pane poslanče Karasi!), že i sympatizantkám lidovců ten prastarý model už přestává vyhovovat.
Společnost se opravdu viditelně mění. Znevýhodnění kohokoliv vnímáme stále citlivěji, i když z přetrvávajících předsudků bychom si ještě pořád mohli vystavět Karlštejn.
Rozdíly mezi muži a ženami tu budou vždy. Muži jsou zkrátka jiní než ženy. A naopak.
Nerovnosti mezi nimi také zůstanou, třeba jen proto, že muži nerodí, nekojí a ženy žijí déle. Nerovnost šancí je však něco jiného. Škodí diskriminovanému člověku i společnosti. Pro úspěšný boj jakoukoliv diskriminací však musíme rozlišovat: co je nepřijatelná nerovnost šancí a co přirozená nerovnost výsledků.
Nerovnost šancí není, pokud muži průměrně vydělávají víc - neboť se hrnou do dobře placených technických oborů, zatímco ženy spíš dávají přednost méně ohodnocené veřejné sféře.
Ale nepřijatelné už je, pakliže ženy berou za stejnou práci a stejné nasazení méně (u nás na vysokých postech až o třetinu) než jejich mužští kolegové. Nezdravým znevýhodněním také je, pokud žena marně shání místo jen proto, že za a) bude matkou, b) je matkou, c) je "bábou".
Nic zlého však nehledejme na rozhodnutí firmy přijmout na místo nosiče vzpěrače, a ne baletku. Aby nebylo mýlky. Strádají i muži: děti po rozvodu bývají v drtivé většině svěřeny matkám a otcové je často vídají jen na příděl.
Muže utiskuje i důchodový systém (až do roku 2013). Ačkoli odvádějí do penzijní kasy víc, na odpočinek odcházejí později a jsou v něm kratší dobu. Výhodu za vychované děti jim stát upírá. I otcům-vdovcům! Má-li být znevýhodnění mužů úplatkem ženám, aby nad svým znevýhodněním zamhouřily oči, pak jsme slepí všichni.
