Když jsem vám telefonoval, abychom se domluvili na rozhovoru, pořád jsem měl na jazyku oslovení: pane hejtmane. Stává se to často?
Pořád. Stává se, že mi říkají primátore, to mě zarazí, ale to oslovení hejtmane hodně lidí používá. Jde třeba o lidi z úřadu, kteří se mnou byli na kraji, mají někdy problém, jak mě oslovovat.
Jak se teď máte, když už nejste v úřadu?
Po šestnácti letech se mi zcela změnil životní systém, učím se mnoho nových věcí a donutil jsem se přísně se odříznout od historie. Už po čtrnácti dnech jsem neprožíval, že nejsem v úřadu, snad mi to jen občas připomenul někdo, kdo mě oslovil jako hejtmana. Změna je to zásadní, ale na druhé straně, já vždycky žil tak trochu schizofrenně, udržoval jsem si i své jiné aktivity - přednášel jsem na vysoké škole, věnoval se informatice. Takže vždycky jsem měl tu svoji veřejnou a neveřejnou část života. To mi také pomohlo překonat ten okamžik, kdy po tak dlouhé době něco končí a něco nového začíná. Dobře vím, a viděl jsem to u několika odcházejících primátorů nebo hejtmanů, že člověk, který se s funkcí hodně spojí, může mít hodně velký problém - někteří to řešili dokonce alkoholem.
Takže odchod nebyl těžký?
Nutil jsem se k tomu, a není to jednoduché, to neříkám, abych se uměl odstřihnout od toho starého a začal jinde. Teď jsem v průmyslu, pracuji ve Vítkovicích, je hrozně příjemné přijít mezi lidi, které jsem znal před dvaceti lety a oslovují mě Evžene. Přijetí bylo velmi krásné.
Nicméně asi jste se musel i vy po těch šestnácti letech ve funkcích primátora Ostravy a hejtmana Moravskoslezského kraje učit žít jinak.
Šestnáct let jsem věděl na tři měsíce dopředu, co budu dělat v každé další minutě. Teď to nevím třeba na týden - to je změna. Můj čas řídil a hlídal sekretariát, já věděl, že když na něco zapomenu, tak mi to připomenou. Ta pravidelnost byla absolutní, jel jsem v tom vlaku a jen přehazoval témata. Teď je to jiné, nevím, co budu dělat v pondělí za čtrnáct dní - ne, že bych se nudil, jen prostě nic není tak jasně dopředu dané. Život po půlhodinách už nežiju. Zpočátku jsem měl pocit, že mám neuvěřitelné množství volného času, přišel jsem domů třeba ve čtyři odpoledne a to mě překvapilo.
Bylo pro vás obtížné se vyrovnat i s tím, že už nemáte ten servis, sekretariát, řidiče, všechno, co usnadňuje práci člověku ve vysoké funkci?
Už dříve, jak jen to bylo možné, jsem se například snažil řídit si služební vůz sám, vedl jsem si svůj vlastní život. Tenhle servis mi vůbec nechybí, je to spíše osvobozující. Spíše mě pronásleduje obava, jestli jsem na něco nezapomněl, už není, kdo by mi to připomenul.
Co konkrétně ve Vítkovicích děláte, název funkce poradce ředitele Světlíka toho moc o vaší práci neříká.
Je to dohoda s panem generálním o tom, že jsem přímo v kontaktu s ním, podílím se na specifických projektech, kde mohu uplatnit svoje zkušenosti s čerpáním peněz z fondů nebo kontakt se zahraničními institucemi a firmami. On se mnou projekty konzultuje, zajímá ho můj názor na věc. Účastním se ale také jednání, kterých se neúčastní generální ředitel, pomáhám mu hledat možnosti financování projektů.
Nehlodal ve vás ani stín pochybnosti, jestli vás ve Vítkovicích náhodou nechtějí ani tak pro vaše odborné znalosti z průmyslu, ale spíše jako známé seriózní jméno, které může projektům firmy pomoci?
Vůbec ne, já vím velmi dobře, jaká je dohoda s panem Světlíkem, cením si toho vztahu, vím, jak mě vnímá. Bavím se s ním i o jiných věcech, než by možná mnozí očekávali, vazba na politiku je skoro nulová. To, že se bavíme i o vědě a výzkumu, evropských fondech, takže jednám i na ministerstvech, to je druhá věc. Nebo řešení Dolní oblasti Vítkovic - to je výzva, kterou jsem se zabýval šestnáct let a v tomto jistě kontinuita toho, co jsem dělal dříve a čím se zabývám nyní, je.
A nevadily vám výhrady k tomu, že jako bývalý hejtman vstupujete do firmy, se kterou byl i váš úřad jistým způsobem propojen?
Je výhoda, že provázanost kraje s Vítkovicemi byla skoro nulová. Jedině snad Dolní oblast Vítkovic měla s krajem provázanost v nějakém plánu urbanistického řešení toho prostoru. A když jsem byl primátorem Ostravy, tak pan Světlík ještě nebyl generálním ředitelem Vítkovic, takže myslím, že o nějaký střet zájmů v mém případě rozhodně nejde.
V jednom z našich dřívějších rozhovorů jste na otázku, co budete dělat, pokud už vás nezvolí hejtmanem, řekl, že nevylučujete ani působení v Bruselu, ale cituji: Nerad bych se tam nechal na pět let uložit. Přesto nyní kandidujete do Evropského parlamentu...
Mě k tomu vedly ty tři měsíce práce ve Vítkovicích a v průmyslu vůbec. Poznal jsem, že tento kraj v Bruselu velmi potřebuje člověka, který místní průmysl dobře zná. Unie přece vznikla před desítkami let na základě průšvihu železa a uhlí. No a teď je tady podobný průšvih, to je přece výzva.
Kampaň je ještě daleko, ale řekněte, jaký bude váš volební slogan, co chcete v Bruselu prosadit?
Chci pracovat pro podporu průmyslu České republiky, pro místní vědu a výzkum. Tím zásadním nejen pro Evropu, ale i promístní podniky, jsou inovační cykly, abychom byli konkurenceschopní s Asií. Tam je inovační cyklus jednou za tři roky, tady za čtyři až šest let, spíše těch šest. Půjde o to, abychom se nevrátili do časů, kdy někdo určoval, kolik se kde například bude vyrábět oceli a podobně. Chci pomáhat kraji a jeho průmyslu, aby obstál.
Když jste v minulosti váhal, zda kandidovat na předsedu ODS, zdálo se, že máte podporu řadových straníků, ale neměl jste důvěru vedení ODS. Proto jste také od kandidatury upustil. S kandidaturou na evropského poslance je tomu naopak - vedení vás podpořilo, jste na druhém místě republikové kandidátky, ale část řadových spolustraníků vás na kandidátce takhle vysoko nechtěla. To už vám nevadí?
Kandidátka do Evropského parlamentu je jediná, která se sestavuje hned pro celou republiku, všechny ostatní jsou vždy po regionech. To přináší řevnivost regionů, každý tam chce mít co nejvíce zástupců. Bylo to všechno dost rychlé - kandidátka vznikla v tempu, někteří kolegové, například ze Středočeského kraje, byli zvyklí na větší počet svých kandidátů, my jsme tam dříve neměli nikoho. Já ale nejsem členem výkonné rady ODS, kdyby si to Středočeši vyhádali tam, tak bych proti tomu těžko mohl něco udělat. Když se to vedení takhle rozhodovalo, zjistilo, že největší kraj, skoro celá Morava, tam neměla svého zástupce. Žádnou výraznou osobnost, o tom se mi těžko mluví, ale na druhou stranu jsem jako dlouholetý hejtman přece jenom byl dosti vidět a lidé mě znají.
Takže jste z toho nebyl nervózní?
Já už toho v ODS zažil tolik, že z takové věci nervózní nejsem. Je mi to trošku nepříjemné, protože se jedná o mě, ale to je tak všechno.
Co říkáte na to, jak vaší nástupci ve vedení kraje ruší regulační poplatky ve zdravotnictví a hledají způsoby, jak je lidem proplácet?
Regulační poplatky se staly politickou visačkou sociálních demokratů, my to lidem před volbami nedokázali vysvětlit, to je prostě fakt. Ale velmi těžce se teď lidem bude vracet důvěra v politiky, lidé jsou zmatení, vzniká chaos. Jestli má něco veřejná scéna mít, pak je to buď určitá dlouhodobá perspektiva, nebo naopak razantní a jasná reforma, která má promyšlené následky. Ale ne, že se vyrobí takový chaos a zmatek - nikdo neví, jak dlouho to bude všechno trvat. Někde se platí, jinde ne, pokaždé jinak, to by si politika dovolovat neměla. Nové vedení kraje si sáhlo na horká kamna.
Drtivé vítězství sociálních demokratů v krajských volbách podle vás umožnila rétorika o rušení poplatků. Lidé šli a volili budoucnost bez poplatků. Ale ukazuje se, že je velké množství těch, kteří i nadále poplatky platí a kompenzaci kraje odmítají. Tak měly poplatky opravdu takový význam v těch volbách?
To je právě ta důvěra v zákon. Možná je to v nás už od Rakouska Uherska, že v té většině dodržujeme pravidla jakéhosi administrativního chování. Ale chceme, aby ta pravidla byla jasná a přehledná. Řeklo se, že se mají platit poplatky, lidé je přijali a ve velké míře si uvědomili, že mají smysl. Teď se ukazuje, že sociální demokraté neměli a nemají jasno, jak poplatky řešit, v každém kraji je to jinak - to se lidem nelíbí a my před tím varovali.
Podle některých politologů, a potvrzují to i průzkumy veřejného mínění, je sociálnědemokratická politika negace všeho vládního, ať je to cokoli, už voličům nepříjemná. Ale zároveň je vláda stále slabší. Ať kvůli kauze Wolf, nevypárovaným poslancům nebo dalším potížím.
To je pořád ta samá písnička vlády s jedním poslancem, který je jazýčkem na vahách. Já už po Paroubkově otřesném povolebním projevu o únoru 1948 říkal: Pojďme vyhlásit nové volby, i s tím rizikem, že se říká, že kdo je vyhlásí, ten je prohraje. Teď jsme v situaci, kdy vznikají poslanci na hraně, kteří zvažují, koho podpoří, nějak si přitom vylepšují svou pozici ve straně a podobně. Kdyby byl volební výsledek jasnější, už nemá jediný poslanec zdaleka takovou šanci zvrátit důležitá rozhodnutí vlády. V takové situaci má pak každá maličkost sílu, například jednání pana Dalíka s reportérem, o kterém je známo, že točí investigativní kauzy, to je pak vysloveně blbost, která má dalekosáhlé rozměry.
Ale on jednal na přání Topolánka.
Nevím, s čím jej Topolánek za reportéry poslal, ale pokud prostě chtěl, aby pomohl vylepšit Wolfův mediální obraz, pak za tím nevidím nic tak špatného, kdyby ale nezvolil pan Dalík tak hloupou metodu. Je to nešťastné ve chvíli, kdy se i díky ekonomické krizi ukazuje, že Topolánek je vynikající manažer a získává tím body i pro ODS, tak přijde taková nešťastná zbytečnost.
Neuvažoval jste v té souvislosti v posledních týdnech, že vstoupíte do některé nové pravicové strany? Jednu z nich podporuje také prezident Václav Klaus, ke kterému máte poměrně blízko. Nebo nejste jeho myšlenkovým spojencem, jak se říká?
Já o ničem takovém neuvažoval a ani mi to nikdo nenabídl, asi dobře věděli, že bych nikdy nic takového neudělal. No a nad tím myšlenkovým spojencem se musím smát. Pamatuji si dobu, kdy Václav Klaus odcházel z místa předsedy a já byl nazýván jeho nepřítelem. Já s ním přitom takto vyhrocený vztah nikdy neměl, ani na jednu ani na druhou stranu. S prezidentem se bavím pořád, někdy víc a někdy méně.
Jak vidíte dnes, po určitém čase od chvíle, kdy kraj převzal letiště v Mošnově, jeho současnost i budoucnost? A to i vzhledem k tomu, že některé linky už byly zrušeny.
Jedna věc je rozlétání linek, druhá věc rozvoj letiště po technické stránce. To, že nové vedení kraje řeklo, že nebude rozlítávat nové linky dosavadním způsobem, to je jeho rozhodnutí. Já jen doufám, že rozlítají ty linky nějak jinak. Ale jsem rád, že se rozjela opravárenská hala, to je velmi důležitý signál. Je potřeba, aby se letiště dále dovybavilo. Sice nebudeme konkurencí Prahy, ale abychom na ni alespoň navazovali. Letiště v Mošnově potřebuje dvě až tři miliardy z vnějšího kapitálového vstupu. Buď je zajistí ze soukromých zdrojů, nebo z jiných.
Ale nečekali jste přece jenom rychlejší rozvoj letiště včetně nových linek a počtu cestujících?
Přiznám se, že i díky mnoha jednáním s velkými dopravci jsem rychlý proces nečekal. I proto jsem vždy prosazoval proces výběrového řízení, které ukázalo, jak velký je třeba o linky zájem. Výhledově bude letiště někdy za pět let stát před rozvahou, jak by mělo kapitálově růst, to už nebude řešit ani město ani kraj, bude se hledat silný partner.
Dlouho platilo, že Tošenovský rovná se prosazování co nejrychlejšího postavení dálnice. Co říkáte tomu, jak je daleko a že se uvažuje o zpomalení kvůli nedostatku peněz?
Ta snaha mě stála mnoho nervů. Důležité je, aby byla dálnice zprovozněná směrem na jih, tedy aby se dále pokračovalo v navazování na českou dálniční síť. Jestli se opozdí přístup na polskou stranu, která to stejně pořád opožďuje, tak bych to neviděl jako smrtelný problém.
