Výzkum provedl genetik Eran Elhaik z Univerzity Johna Hopkinse v americkém Baltimoru na genomu 1 287 Židů pocházejících z osmi židovských a 74 nežidovských populačních skupin.
Z jeho studie zveřejněné v časopisu Genome Biology and Evolution vyplývá, že drtivá většina Aškenázů (tedy východoevropských Židů) pochází geograficky z oblasti mezi Kavkazem a Kaspickým mořem, kde se ve středověku rozkládala Chazarská říše.
Tu obývali obchodně zdatní Chazaři, tedy původně kočovné kmeny příbuzné hlavně s Turky. Dá se ale předpokládat, že k judaismu se přiklonili pod vlivem Židů, kteří se přistěhovali do oblasti z Blízkého východu. Teprve pod náporem mongolských a později ruských nájezdníků se z oblasti zdvihla uprchlická vlna, která zamířila hlavně do střední Evropy.
"Došli jsme k závěru, že genom evropských Židů je mozaikou starověkých populací, včetně Chazarů, kteří konvertovali k judaismu, řecko-římských Židů a Židů z Mezopotámie a z Palestiny," řekl Eran Elhaik. "Struktura jejich obyvatelstva se vytvořila na Kavkaze a na břehu řeky Volhy, s kořeny, které sahají do oblasti Kanánu a břehů Jordánu," dodal.
Vyvrací se tak teorie, podle níž Aškenázové pocházejí z Židů, kteří emigrovali z Blízkého východu nejprve do jižní Evropy a pak rozšířili do dalších částí kontinentu. Tato teorie už vzbuzovala pochybnosti tím, že by se původně 50 000 východoevropských Židů v 15. století rozmnožilo na osm milionů na počátku 20. století.
To by totiž znamenalo, že porodnost by u nich byla za tu dobu desetkrát vyšší než u ostatního obyvatelstva regionu, a to i se započítáním epidemií, válek, pogromů a hospodářských obtíží, které na přibývání obyvatel mají velký vliv.
Centrem Chazerské říše bylo město Atil, které se nacházelo nedaleko dnešní Astrachaně (červená značka)
