"Takzvaná královská nemoc byla přenášena od královny Viktorie do evropských panovnických rodin. Analýzou kosterních pozůstatků Romanovců jsme zjistili, že jde o hemofilii B," uvedl vědecký tým ve studii zveřejněné časopisem Science.
Klíčovou roli v rozluštění této historické záhady přinesly kosti ruského careviče Alexeje, který byl v roce 1918 zavražděn s celou svou rodinou a poté bolševiky zahrabán u města Jekatěrinburg na Urale.
Až před dvěma lety byly pozůstatky malého následníka trůnu objeveny a zaslány do USA k potvrzení pravosti. Tým, který je zkoumal, se rozhodl využít jedinečné příležitosti a posvítit si na "prokletí krve".
"Byla to pro nás závěrečná kapitola ověřování pravosti pozůstatků rodiny posledního cara," citovala BBC jednoho z týmu vědců, Jevgenije Rogajeva z americké University of Massachusetts. "Vyřešili jsme lékařskou záhadu minulosti," dodal.
To, že zřejmě šlo o hemofilii, bylo známo již dávno, klíčové bylo vše prokázat laboratorními testy a ukázat, o jaký typ nemoci šlo.
Carevna věřila Rasputinovi
Pro Rusko to je zjištění zásadní, neboť historici nepochybují, že právě onen "léčitel" Rasputin měl kvůli svému postavení u carské rodiny nemalý vliv na vedení impéria na samém konci jeho éry. Carevna Alexandra mu věřila, že dokáže Alexejovi pomoci a zmenšit jeho utrpení.
Rasputina nakonec zavraždili ruští šlechtici poté, co nabyli dojmu, že jeho vliv začíná být nebezpečný.
Stejně tak nemoc ovlivňovala život v dalších zemích Evropy, neboť královna Viktorie (carevnina babička), od níž je možné její předávání vysledovat, hemofilii rozšířila nejen do ruské panovnické rodiny, ale také do Německa a Španělska.
Viktorie měla z tohoto prokletí hrůzu a svým příbuzným psala, že by bylo dobré "zlepšovat" vhodnými sňatky panovnickou krev. Sama žila v neustálém strachu o svého syna Leopolda, který nemocí trpěl a který musel být neustále hlídán s fanatickou důsledností - zabít ho mohla i malá ranka či úraz.
A to se i stalo, v roce 1884 po banálním pádu ve francouzském jachtařském klubu zahynul na vnitřní krvácení. Obdobně dostihla smrt i tři Viktoriiny vnuky.
Nejdéle žil její potomek princ Waldemar Pruský, který zemřel v roce 1945 ve věku 56 let. Až s ním do hrobu odešlo prokletí královské krve.
GENETIKA A VLADAŘIV pátrání po podstatě a historii "královské nemoci" vědci stále nerozřešili jednu podstatnou záhadu: kde se vlastně vzala. První možná varianta: Šlo o takzvanou spontánní mutaci, kdy nemoc vznikne sama od sebe. Druhá varianta: Viktorie byla nemanželská, a v krvi tedy nesla dědictví neznámého otce. Tato možnost byla svého času oblíbená, vznikly o ní dokonce vědecké knihy, přesto je dle většiny expertů méně pravděpodobná. V té době bylo velmi nepravděpodobné, aby se muž-hemofilik dožil tolika let, aby se mohl stát jejím otcem. Genetické zkoumání napomohlo také uzavřít dlouhou ságu pátrání po tělech rodiny posledního cara povražděné bolševiky v roce 1918. Až v roce 1979 je nalezli amatérští historici, ale se zveřejněním čekali 12 let. Genetici pak rozhodli, že na 98,5 % jde o carskou rodinu. Jenže pravoslavná církev i některé vědecké instituce to odmítly uznat, tvrdily, že je třeba mít stoprocentní jistotu. Navíc kosti dvou dětí, Alexeje a jedné z dcer, tam nebyly. Podařilo se je objevit až před dvěma lety. Jejich zkoumání nyní potvrdilo, že carevič trpěl hemofilií. Příběh se uzavřel. |
