ODS nemá skoro třicet procent voličů proto, že by představila excelentní evropský program. Má je proto, že poslední dva roky působí jako solidní nesmluvní opozice a dobře využívá chyb Špidlovy vlády.
Sociální demokracie se nepotácí na třinácti procentech za to, že neví, kde leží Brusel, a její kandidáti hovoří pouze špatnou češtinou. Je trestána za reformu, která se nelíbí chudým ani bohatým, stejně jako za prkenné vystupování pana Špidly.
Nejzjevnější je paradox "domácích voleb" u komunistů. Ti byli ostře proti vstupu republiky do kapitalistického klubu. Nyní obracejí - chtějí zlaté evropské hvězdičky změnit v rudé, jak vidíme na jejich plakátech.
Už ne smířlivé třešně, ale rudá hvězda, když jde o Brusel. Čtrnáct procent nemají jejich kandidáti za to, že bychom chtěli vyslat do Evropy poslední stalinisty. Mají je za to, že řada levicových voličů je znechucena domácí politikou sociálních demokratů, a přebíhají tedy k jiné levicové nabídce.
Ani solidní výsledky nezávislých všeho druhu nejsou zapříčiněny tím, že se, jak hlásají, buď "v Evropě domluví", nebo tam aspoň "nebudou mlčet". Vznesli se na vlně voličského pohrdání etablovanými stranami a zaplnili vakuum po sebevraždu spáchavší Unii svobody.
To, že do Evropy volíme podle domácích not, není výrazem jednoduchosti voličů. Politické strany je lákaly hesly od zcela bezbarvých o "Evropě pro lidi" a o tom, že všichni mají rovná práva, až po nepravdivá - "v Evropě prosadíme nejvíc".
Ti, kteří prohrají Evropu kvůli svým domácím chybám, si tedy mohou stěžovat jen na sebe samotné. Evropská hesla i programy doma úspěšných stran jsou slabé a ještě slabší. Nikdo však voličům nenabídl nic lepšího.
