Je proto i naším zájmem, mohu-li mluvit za společnosti, které se snaží zabývat regionálním poradenstvím seriózně, aby prostředí pro rozdělování dotací, grantů a dalších veřejných podpor bylo co nejtransparent-nější.
Jaký je dnešní stav? Bohužel takový, že zdrcující většina subjektů, které rozdělují veřejnou podporu, vypisuje své programy financování podle vlastních pravidel. Programy jednotlivých ministerstev a státních fondů se vzájemně liší natolik, že prakticky není možné hovořit o principech, které je pojí. ,
Tak například u některých programů je uvedena kontaktní osoba, které můžete adresovat své dotazy (například když váš projekt je „na hraně“ programu a vy si ne-jste jisti, zda-li jej lze financovat či nikoli). U dalších však tato kontaktní osoba uvedena není či je uveden pouze kontaktní e-mail, na který také třeba nikdo neodpovídá. Navíc závaznost těchto odpovědí není nijak upravena.
Jsou programy, kde je přesně známa alokace a vy si můžete spočítat, zda-li kupříkladu máte usilovat o grant na nové sportoviště v ceně 3 mil., když celková alokace programu jsou 2 mil. Jsou však programy, kde se dopředu neví, kolik vlastně finančních prostředků je alokováno a tudíž bude rozděleno.
V některých programech je nutno doložit územní rozhodnutí, v jiných (na akci obdobného charakteru) povolení sta-vební. Jsou programy, kde se dozvíte o přidělení či nepřidělení dotace do jednoho měsíce s tím, že víte termín jednání orgánu, který rozhodne. U jiných programů třeba marně čekáte půl roku na pozitivní či negativní stanovisko.
Tato nekoncepčnost je jedním ze dvou důvodů, proč nás naši klienti zpravidla sami kontaktují. Tím druhým je ta skutečnost, že zpravidla ne-jsou schopni vlastními prostředky žádost připravit – zpravidla nerozumějí metodikám jako je logický rámec, studie proveditelnosti či analýza nákladů a přínosů.
Neznají terminologii a kontext. Obecně se domnívám, že je správné, aby existovaly specializované poradenské agentury, které projekt ve spolupráci s klientem vytvoří. Je iluzorní domnívat se, že žadatelé si budou větší projekty schopni připravovat sami.
Nekoncepčnost politiky veřejné podpory se však týká i jich samotných. Za prvé, nejsou schopni sami identifikovat, zda-li jejich projekt může být podpořen dotací a na kterou instituci se má v této věci obrátit.
Za druhé, jen těžko se dokáže orientovat v problematice a tím dává šanci těm nepoctivým poradenských společnostem, které mu pak nafakturují částky, o kte-rých neví zda-li jsou přiměřené a jsou-li vůbec za úkony, které byly nutné. Tento příspěvek však nemá být kritikou, nýbrž podnětem ke zlepšení současného stavu. Námi navřžený sys-tém by měl mít těchto pět pilířů:
1. Standardizace formulářů a podmínek ministerstev a státních fondů do jednotné podoby.
2. Podstatné zjednodušení a sladění programových dokumentů jednotlivých operačních pro-gramů.
3. Kompletní zveřejnění dokumentace a bodovacího hodnocení u vybraných projektů.
4. Certifikace poradenských společností (agentur) především na základě referencí.
5. Vytvoření grantové agentury, která bude ve spolupráci s regionálními partnery řídit proces rozdělování veřejné podpory.
Tyto principy by bylo vhodné dále rozpracovat a v ideální podobě jim dát podobu právního předpisu, nejlépe zákona. Pokud mohu poradit žadatelům, tak v současné době je asi nejvhodnější nechat si prověřit nabídku služeb v oblasti přípravy projektu např. od konkurenční společnosti a v každém pří-padě vyžadovat reference a ty si ověřit.
Společný regionální operační program, jako jeden z programů spolufinancovaných z Evropské unie, v jednom ze svých opatření zaměřuje svoji pozornost i do oblasti korupce a zneužívání veřejné moci. Jde jen o to najít takové mechanismy, které tato rizika v co největ-ší míře minimalizují. Je i na jednotlivých krajích, jak s těmito prostředky naloží.
