Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Evropská ústava změní naši budoucnost

  0:01aktualizováno  0:01
Když jsem před několika lety uslyšel o myšlence vytvoření evropské ústavy, doufal jsem, že jde jen o zbožné přání evropských federalistů, a ne o uskutečnitelný projekt. Spolu s velkou částí české veřejnosti si totiž přeji, aby byl výchozí jednotkou EU národní stát, a nikoli jednotlivý občan (který je výchozí jednotkou každého demokratického státu).

Proto jsem si myslel, že ústava není potřebná. Pak však nastala poněkud nečekaná přesmyčka.

Při všeobecné kritice desítek tisíc stránek nepřehledné evropské legislativy a při občanům nejasném a nesrozumitelném vymezení podstaty unie a jejího dalšího směřování se někteří lidé začali zabývat myšlenkou, že by nějaký stručný dokument (ať se třeba jmenuje ústava) mohl kodifikovat základní vztahy uvnitř integrující se Evropy. Jasně by definoval meze této integrace a stanovil mantinely dalšího postupu.

Zastavila by se tím - nejen mnou v minulosti tolik kritizovaná - plíživá unifikace Evropy, která od dob Jaquesa Delorse probíhá v režii bruselských byrokratů fakticky za zády obyvatel kontinentu, za zády občanů jednotlivých členských států unie. Do jisté míry se podobný záměr dal vyčíst i z některých formulací známé Deklarace z Laekenu.

Výsledek práce tzv. Konventu je však zcela jiný. I když se někteří naši i evropští politikové stále snaží předstírat, že jde o pouhou rekodifikaci dnešního modelu evropské integrace, a že se proto vlastně nic neděje (u nás tento názor zastávají např. účastníci Konventu Jan Kohout a Josef Zieleniec), drtivá většina hlouběji uvažujících lidí dobře ví, že jde o radikální krok.

Že jde o překročení Rubikonu, po němž už v Evropě nebudou existovat suverénní státy se svými plnoprávnými vládami a s parlamenty, jež zastupují legitimní zájmy svých občanů, ale zůstane stát jediný. O základních věcech v něm bude rozhodovat vzdálená "federální vláda" v Bruselu a kupříkladu čeští občané budou jen malinkou částečkou, jejíž hlas (a vliv) bude téměř nulový. Jsou však i tací, kteří se z toho upřímně radují, protože přesně takovou Evropu si přejí.

Máme uvěřit, že jde o krok "objektivně" nevyhnutelný, a dokonce prospěšný. Nevyhnutelný není, protože jde o důsledek svobodného rozhodování živých lidí, ne o nějaký fyzikální zákon. Máme právo k tomu říci své ano nebo ne. Nezůstala-li by v Evropě ani tato svoboda rozhodování, bylo by to s ní už hodně špatné.

Je zjevné i to, že to není krok prospěšný. Výrazně se oslabí evropská demokracie, prohloubí se "demokratický deficit", jenž existuje u všech dosud známých nadnárodních struktur, ztratí se výhody národního státu.

Důležité prvky rozhodování se přenesou z Prahy, Madridu či Helsinek do Bruselu, zesílí tlak na provedení dalších unifikačních (či harmonizačních) opatření směřujících k umělé a nepřirozené uniformizaci Evropy (obrazně řečeno k hledání jedné velikosti obleku pro všechny - ať hubené, či plnoštíhlé, ať malé, či velké).

Aby nebylo mýlky, nejsem proti evropské integraci. Je výhodou, když budou v Evropě stejné dopravní značky, stejná cla na dovoz zboží z mimoevropských států, stejná označení výrobků a když bude v Evropě obdobný názor na základní kulturně-civilizační hodnoty či znaky (na trest smrti, organizovaný zločin, pašování lidí a zboží přes hranice, na extremistická hnutí a podobně).

Avšak vzhledem k různé hospodářské úrovni, k dosaženému stupni společenského vývoje a k odlišným kulturním a politickým tradicím jednotlivých zemí by bylo přímo škodlivé, kdybychom zaváděli jednotný evropský "eintopf", kdyby všichni měli mít stejné úrokové míry, stejné daně, stejné sociální dávky, stejnou hospodářskou politiku, stejnou zahraniční politiku, stejné procento domácích a zahraničních, evropských a amerických filmů v televizi, stejné zavírací doby v obchodech, stejný obsah alkoholu v pivu a tisíce dalších věcí.

Právě o toto v debatě o evropské ústavě dnes v podstatě jde. Právě toto však bývá zamlčováno či podceňováno. Mnohé evropské vlády (i naše vláda, zejména ministerstvo zahraničí) vytvářejí dojem, že jde výlučně o spory o relativní zastoupení jednotlivých zemí v různých institucích unie.

Já však vím, že bychom přijetím tohoto dokumentu v jeho současné podobě, svým mlčením či falešnou loajalitou na dnešní křižovatce evropských dějin spolurozhodli vykročit evidentně federalistickým, nebo dokonce supernacionalistickým směrem.

Měli bychom o tom všichni znovu přemýšlet. Když dojdeme k vlastnímu názoru, nenechme se okřikovat, že jsme proti Evropě. Jsme proti evropskému superstátu, ale strašně moc jsme pro rozumně integrovanou, svobodnou a produktivní Evropu.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ivan Hanuš obdržel v Pelhřimově certifikát.
Rekordní putování dopisu má pokračování, tentokrát přišel z Ruska e-mail

Příběh nejdéle doručované poštovní zásilky v České republice pokračuje. Ivanu Hanušovi se ozvala neteř ruské lékařky, která před více než 28 lety poslala jeho...  celý článek

Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek
Poslanci chtějí od policie celý spis k žádosti o stíhání Babiše a Faltýnka

Poslanci žádají policii, aby mandátovému a imunitnímu výboru poskytla celý vyšetřovací spis ke kauze Čapí hnízdo, v níž chtějí stíhat šéfa ANO Andreje Babiše a...  celý článek

Uvnitř jednoho z krytů.
Chemička je plná nevyužívaných krytů, při havárii je dnes lepší zmizet

Součástí areálu Unipetrolu v Záluží u Litvínova je třináct krytů. Většina jich pochází z druhé světové války, kdy sloužily při náletech. Dva kryty přibyly pro...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.