Na svém květnovém setkání ministři zahraničních věcí členských i kandidátských zemí EU uznali potřebu společné bezpečností strategie EU, jíž by sjednocená Evropa měla zaujmout jednotný postoj k hlavním problémům a výzvám současného mezinárodního a světového prostředí.
Vypracováním bezpečnostní strategie byl pověřen současný Generální tajemník/Vysoký představitel EU pro SZBP - Javier Solana.
Bezpečnostní strategii EU představil Solana 17. června v Lucemburku. V dokumentu je konstatována skutečnost, že EU se po konci studené války nachází ve zcela odlišném bezpečnostním prostředí a musí na tyto změny reagovat. Solana vyzdvihuje potřebu EU aktivně ovlivňovat mezinárodní scénu.
Strategie pojmenovává tři hlavní oblasti bezpečnostních hrozeb pro EU. První strategickou hrozbou je mezinárodní terorismus, kdy Solana uznává, že EU je jak cílem aktivit teroristických skupin, tak i současně výchozí základnou.
Druhou hrozbou jsou zbraně hromadného ničení a jejich proliferace. Bezpečnostní rizika plynoucí ze zhroucených států (collapsed states) a organizovaný zločin jsou třetí oblastí, kterou dokument považuje za největší hrozbu.
Solana se v návrhu bezpečnostní strategie explicitně přihlašuje ke koncepci mezinárodního systému založeného na multilateralismu a zasazuje se o posilování vlivu mezinárodních institucí a mezinárodního práva.
Mezi další dva hlavní strategické cíle řadí bezpečnost a stabilitu v okolí EU a nutnost čelit všem starým i novým bezpečnostním hrozbám. Rozšiřování EU přinese jejím členům stabilitu, ale zároveň geograficky přiblíží Unii ohniskům konfliktů, což Solana dokazuje na případě Balkánu.
Solana neopomíjí také důležitost transatlantických vazeb. Současně jako základ mezinárodních vztahů uznává OSN a podporuje rozvoj a fungování Mezinárodního trestního tribunálu.
Použití síly chápe Generální tajemník jako poslední možnost řešení konfliktní situace. Strategie zdůrazňuje, že přes veškerý dosažený pokrok je nutné nadále koherentně zvyšovat evropský potenciál, aktivitu a schopnosti.
Spolupráce se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi vládního či nevládního charakteru je dalším akcentovaným bodem.
Evropská bezpečnostní strategie by měla pozitivně oslabit doposud nejslabší místo evropské integrace v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a to vazbu mezi prostředky a cíli zmiňované politiky. Evropa v této oblasti postrádá společnou vizi bezpečnostních hrozeb.
Bezpečnostní strategií se zabývali také vrcholní představitelé evropské patnáctky a kandidátských zemí na summitu Rady EU v Soluni. Nicméně přijetí nějaké společné evropské bezpečnostní strategie je zatím spíše otázkou budoucnosti. Konečná verze Solanova dokumentu by měla být vypracována do prosince roku 2003.
Další analýzy a komentáře čtěte na portále natoaktual.cz ZDE
