Naopak země, jako sousední Německo se třemi miliony muslimů, bezradně tápou v problému zvaném integrace.
Společnost není "multikulti", jak se říká, nýbrž rozpolcená. Muslimové se cítí nepochopeni, diskriminovaní, neumějí jazyk. Někteří imámové hlásají nenávist vůči Němcům.
Selhal snad stát ve věci integrace, nebo o ni muslimové vůbec nestojí? V zemi žije 7,3 milionu cizinců. Proč nejsou potíže s Italy či Poláky? Bude receptem právo i povinnost umět jazyk?
Konec snu o "multikulti"
Vražda nizozemského režiséra Thea van Gogha kvůli jeho údajným protimuslimským postojům, následné útoky na muslimy a Molotovův koktejl na mešitu v bádensko-württemberském Sinsheimu opět rozvířily v Německu diskusi o "multikulturní" společnosti. Přesněji řečeno o její iluzi.
Německo debatuje o úspěšnosti integrace bez obalu. Znějí dva hlavní požadavky: znalost němčiny a vzdělávání imámů v Německu. Politikové všech barev spektra požadují podstatně tvrdší zacházení s radikály.
Němce, kteří se obávají náboženského extremismu, zajímá, co je kázáno v mešitách. A muslimské organizace se poprvé hlasitě distancovaly od svých radikálních spoluvěřících.
Není to ani poprvé a zdaleka ne naposled, co diskutují o tom, zda a nakolik, jsou muslimové žijící ve Spolkové republice integrováni do společnosti. Ti, kterých se to týká, se přihlásili o slovo. Více než 30 tisíc jich nedávno demonstrovalo proti teroru a islámskému extremismu.
|
Muslimové v datech • Německo má 82 milionů obyvatel, z toho více než 3,2 milionu jsou muslimští přistěhovalci, převážně Turci • od školního roku 2005/2006 bude pro všechny děti povinný jazykový test • v Berlíně tvoří podíl žáků neněmeckého původu 23,9 procenta, někde více než 55 procent, na základních školách tvoří třetinu cizinci • každé druhé dítě v Hamburku je cizinec a neumí německy, ze 180 tisíc školáků je každý pátý cizinec • 40 procent dětí mladších 14 let v Kolíně nad Rýnem jsou cizinci |
V Německu žije podle různých odhadů 3,2 až 3,4 milionu muslimů. Několik velkých muslimských náboženských organizací v Německu odmítlo, aby islám byl kladen na roveň s terorismem a násilím.
Organizace, z nichž nejvýznamnější je Centrální rada muslimů v Německu a Turecko-islámský svaz náboženských zařízení, varují německou veřejnost před trvalým podezíráním muslimů.
Neměli by se muslimové mnohem více vymezit od radikálních věřících bratrů, jak to požaduje prezident Horst Köhler? Mezi soužitím muslimů a křesťanů se evidentně něco nepodařilo. Spolkový ministr vnitra Otto Schily podobně jako jeho zemský kolega v Bavorsku Günther Beckstein varuje: "Tolerance neznamená trpět netoleranci."
Jazyk - klíč k integraci
Také kancléř byl důraznější. "Muslimové se musí jasně a jednoznačně přihlásit k našemu právnímu řádu a k našim demokratickým pravidlům." Zároveň však varoval před politickým "křižáckým tažením" proti muslimům. "Ve věci integrace jsme měli více štěstí než smůly," uvedl při zasedání parlamentu.
Trh politických idejí ohledně integrace muslimů připomíná orientální bazar. Například ministryně kultury Bádenska-Württemberska Annette Schavanová požadovala, aby imámové kázali jenom v němčině. Návrh okamžitě vyvolal dotaz, zda mohou kněží sloužit mše v latině a rabíni v hebrejštině.
Politik vládních Zelených Hans-Christian Ströbele a jeho stranický kolega ministr životního prostředí Jürgen Trittin přišli s myšlenkou vyhlásit jeden z muslimských svátků za německý státní svátek, za což sklidili ostrou kritiku. "Kdo tady žije a chce se integrovat, musí se držet našich zákonů a naučit se náš jazyk," prohlásil kancléř.
Také ministr vnitra Schily považuje znalost němčiny za základ pro to, aby se sžili se společností. Bavorský premiér a šéf CSU Edmund Stoiber odmítá nošení muslimských šátků a žádá snížit sociální dávky pro přistěhovalce, kteří nejsou ochotni se integrovat.
Nový imigrační zákon, který začne platit od 1. ledna, upravuje podmínky pro jazykové kurzy cizinců, které by měly státní kasu přijít na více než 200 milionů eur ročně. Během šesti let hodlá stát zaplatit kurzy pro padesát tisíc potenciálních uchazečů ročně. Kromě jazykových kurzů bude stát muset pořádat pro cizince také semináře k integraci.
Oba druhy kurzů existují již v současnosti, zdůraznil ministr vnitra Otto Schily. Je spíše otázkou, jak motivovat imigranty k tomu, aby je navštěvovali.
|
Čeští muslimové: Jsme tu doma Nejsou to úplně typičtí návštěvníci mešit. Žáci gymnázia v doprovodu učitelů se hrnou dovnitř, do muslimského svatostánku. Tak to vypadá při exkurzi v brněnské mešitě. "Snažíme se sbližovat lidi a poskytovat informace o islámu," říká Džalal Atasi z Islámské nadace v Brně. Ta provozuje mešitu - vůbec první v Česku. Na páteční modlitbě se tam sejde až 120 věřících. V mešitě však také bývají výstavy a lidé se tam setkávají. "Nemáme žádný problém ani se sousedy, ani s městem," říká Atasi. Zpočátku však s nedůvěrou bojovat museli. Radnice jim nedovolila postavit u mešity minaret. Mešita se tedy obešla bez něj, první Prorokova mešita ostatně také minaret neměla. "Slyšel jsem, že dnes už bychom malý minaret mohli mít, kdybychom chtěli," říká Atasi. V Česku žije asi 10 až 15 tisíc muslimů, těch, kteří mají trvalý pobyt či občanství, je méně: podle posledního sčítání jen necelé čtyři tisíce. Nejvíc jich je v Praze, pak následuje Brno. Více jich je i v lázeňských městech. Odkud pocházejí? Zatímco v řadě evropských zemí převládá jedna národnost, Česko nabízí pestrost. Zdejší muslimové přišli z Afriky, Blízkého východu i z Indonésie. Asi pět set z nich jsou rodilí Češi. Jde často o studenty, současné nebo bývalé. Hodně je Syřanů. A jak se cítí? "To je otázka na každého zvlášť. Já jsem ze smíšeného manželství, z poloviny Čech, mám české občanství a s žádnými předsudky jsem se nesetkal. Ani mezi souvěrci s extrémními názory. Ale vadí mi, když někteří lidé zjednodušují. Není každý muslim terorista," říká Atasi. |
