Nyní můžeme mít i my své slovo v rozhodování "Bruselu". Nebude tak silné jako u Francie či Německa, ale nebude o moc slabší než u těchto velmocí. Pro nás nastává také čas dohánění zbytku unie - nejen po stránce hmotné, ale i po stránce právní.
Podmínky, které si unie ve vstupním jednání prosadila, mohou vyvolat pocit, že Čechům je určeno druhořadé členství. V některých oblastech nemají hned od začátku stejná práva jako dnešní občané EU. Avšak tento rozdíl tu není navěky. Zhruba do roku 2010 bychom na tom měli být po právní stránce úplně stejně jako ostatní.
Ekonomické vyrovnání bude trvat déle. Lepší scénáře počítají s dosažením životní úrovně unie v roce 2015. I s těmito nedostatky však máme na dosah členství v největší zóně míru a prosperity, jaká existuje na této planetě.
Od 1. května 2004 můžeme být součástí unie, v níž válka, diktatura, samovláda velmocí či porušování základních práv lidí a národů patří už jen ke smutné minulosti. K té minulosti, s níž se také my asi rádi rozloučíme.
To vše musíme mít na mysli i tehdy, když se díváme na krátkodobý finanční efekt připojení k EU. Ve srovnání s dalšími uchazeči není nejlepší. To však neznamená, že připojení k unii je pro nás nevýhodné. Znamená to jen, že výhody tohoto kroku nevyčerpává pár set milionů eur z fondů EU, které získá především státní rozpočet.
Už za půl roku budeme moci říkat svůj vlastní názor na všechny možnosti i rizika přicházející s unií. Teprve náš hlas v referendu definitivně rozhodne, zda se Česká republika stane pevnou a váženou součástí širší Evropy.
Plné objasnění výhod Evropy, to bude před referendem hlavní úkol pro české politiky i odborníky na EU. Když nebudeme vědět, jaké možnosti unie nabízí i každému z nás, může ze skutečně historického kroku zbýt jen zmeškaná historická příležitost.
