Ona linie střetu mezi "eurooptimistickou" vládou a pesimismem Hradu, ODS a většiny komunistů byla přitom asi tak prostupná jako pověstný izraelskopalestinský plot.
Návrhu ústavy a posléze ústavě samé bude zřejmě vždycky skutečně rozumět jen menšina lidí, asi tak jako konstrukci reaktoru nebo astronomii.
Jistě to nebudou nutně ti, kteří v parlamentech rozvláčně zajásají či zapláčou nad evropským prezidentem, evropským ministrem zahraničí, omezením práva veta států, možností spiknutí (či spolupráce) několika členských zemí atd. Do hloubky věc pochopí odborníci, pár politiků a několik dalších zájemců.
Bude však správné, aby zazněly i názory hloupé a demagogické. On už někdo breptala racionálně uzemní a "eurožvást" či "protieurožvást" stopne. Kromě toho se snad česká vláda, která naše zájmy zastupuje, konečně naučí své argumenty formulovat jasně, střízlivě a přesvědčivě.
Jak přistoupení samo, tak věci kolem ústavy zatím vysvětlovala velmi mdle a pomocí jazyka připomínajícího slogany z opršených nástěnek.
Střet vybroušených argumentů možná lokální politickou mysl konečně odpoutá od otázek typu: "Zakázat, či nezakázat podle norem EU uleželý guláš?" Sjednocování kontinentu, které nemá mít za následek převálcování jednotlivců a malých národů, je přece jen věc velkého kalibru.
Náš parlament se jistě hned nepromění ve shromáždění ctihodných mudrců, jací napsali třeba Deklaraci nezávislosti, ale na nějaké to moudro máme snad nárok.
