Volby do Evropského parlamentu 2009
ON-LINE REPORTÁŽ ZDE / FOTO+VIDEO ZDE / SČÍTÁNÍ HLASŮ ZDE |
Poslední hlasování do Evropského parlamentu proto skončilo fiaskem. Přes vajíčkovou kanonádu na Jiřího Paroubka a značně přehnanou kampaň zůstala většina českých voličů doma. Na sousedním Slovensku se sice "chlubí" tím, že přišlo víc hlasujících než před pěti lety, ale výsledkem je ubohých necelých dvacet procent.
Je veřejnost skutečně tak apatická k molochu bruselské byrokracie, o kterém je většina lidí přesvědčena, že jej nijak nemohou ovlivnit? Nebo je slabá volební účast také odrazem odporu k neschopnosti českých politiků společně komunikovat a nemožnosti zastavit jejich rejdy, které často zavánějí korupcí? Obojí.
Bruselští byrokraté, ale i poslanci Evropského parlamentu přitom předvádějí stále nové a nové kejkle, aby občanům více objasnili mechanismy, podle nichž Unie funguje. Výsledek je tristní.
Zatímco při prvních přímých volbách do europarlamentu v roce 1979 byla volební účast v celé EU 63 procent, tak pak vždy po pěti letech následoval sešup: 61 procent (rok 1984), 58,5 (1989), 56,8 (1994), 49,8 (1999) a 45,7 procenta v roce 2004. Přitom čísla ještě vylepšují státy jako Belgie, Lucembursko, Řecko či Kypr, kde jsou volby takzvaně povinné.
Jenže podle průzkumu agentury Median pro MF DNES považuje dokonce 46,7 procenta Čechů a Moravanů Evropský parlament za zbytečnou instituci a dalších 15,4 procenta mu nerozumí nebo neví, co si o něm má myslet.
Připočítejme k tomu u nás někdy až přihlouplou kampaň největších stran, ve které nezbylo místo na normální diskusi. Tragická byla také úroveň českých kandidátek. Objevilo se jen málo nových tváří s originálními nápady, většinou na nás koukali provaření politici a političky, o kterých už všechno víme a kteří nic zvláštního nepřinášejí.
K tomu všemu pokračuje souboj ODS a ČSSD, jenž se většinou zvrhává v osobní půtky bez jakékoli snahy o tolik potřebný souboj argumentů a překvapivých řešení.
Česká veřejnost je dvacet let od listopadové revoluce už zcela otupělá a politika se pro ni stala pouhým kolbištěm přetvářek, nenaplněných slibů, demagogie a lží. Občané nevidí důvod volit své představitele, protože tuší, že nic se ani po dalších volbách nezmění. Jedinou útěchou, i když velmi diskutabilní, je fakt, že v jiných zemích Evropské unie to není o nic lepší.
Politika v Česku se stala hračkou v rukou několika stovek jednotlivců a pár stran. Většina lidí se od ní odtahuje, nerozumí jí a podle všeho už ani rozumět nechce. Nezmění se ale nic – další příšerná předvolební kampaň právě začíná.
