Švédsko řeklo své ne nyní, Dánsko před dvěma lety a Britové je říkají pořád, při každém průzkumu veřejných nálad. Dánská vláda sice uvažuje o dalším euroreferendu na podzim 2004, ale švédské ne může její plány zvrátit. Dánové totiž obvykle kopírují postup souseda.
"Hodina střední Evropy" však nepřijde dříve než za pět šest let, kdy se má euro stát platidlem v Polsku, Maďarsku i v Česku. To už by mělo být jasné, zda má euro budoucnost, či je jen projektem, který se do deseti či patnácti let zhroutí, jak tvrdí někteří vlivní ekonomové.
Češi a další tak nebudou záviset jen na dojmu, který společná měna vytvořila v prvních letech. Pokud důkladně rozeberou problémy, do nichž se první uživatelé dostali, mají šanci vyhnout se potížím.
Švédské ne dodá jejich kroku hlubší politický význam. Středoevropané se znovu dostanou do role "buldozeru", který proráží či uhlazuje cestu velkým evropským projektům, unijní ústavou počínaje a změnami v proklínané zemědělské politice konče.
Rozdíl bude v tom, že o ústavě nebo o zemědělské politice rozhodovaly hlavně nynější členské státy. O rozšíření eurozóny rozhodnou politici - a někde snad i veřejnost - příštích členských zemí.
Pokud nováčci budou trvat na tom, že chtějí zavést euro brzy, musí začít s přípravou hned po vstupu do EU. I to bude politicky významné gesto posilující společnou měnu - tak jako rozhodnutí střední Evropy vstoupit do EU svého času posilovalo samu unii.
Euro je měna dvou tváří. Politici a podnikatelé ho vítají. Má jasnou podporu většiny svých uživatelů, i když na některé dopady eura si lidé stěžují. Mimo eurozónu však společná měna působí jako strašák. Euro ještě musí získat přízeň světa. Zda se to podaří, závisí i na tom, jak moc o ně budou stát Češi, Poláci a další.
