EU zkusí své první vojenské cvičení

Brusel - Zastavit konflikt Alphalandu proti Bravolandu - to bude první virtuální zatěžkávací zkouška vojenské politiky Evropské unie, která se má podle plánu stát realitou příští rok. Cvičení se odehraje od 22. do 28. května a zapojí se do něj 15 členských států Evropské unie, bruselské instituce a také, byť okrajově, kandidátské země. Jako pozorovatelé se připojí i vojenští experti NATO.

Hlavním smyslem manévrů, které nebudou potřebovat žádné vojáky, bude prověřit pohotovost a akceschopnost nových orgánů společné bezpečnostní a obranné politiky EU (SBOP), které byly v uplynulých měsících zřízeny při Radě ministrů EU.

Politickým řízením operace bude pověřen Politický a bezpečnostní výbor na úrovni velvyslanců, zajištěním vojenských výsledků pak Vojenský výbor EU a jeho štáb.

Jak oznámil Brusel, cvičit budou ministerstva zahraničí a obrany členských států. Jako pozorovatelé se připojí NATO, OSN a OBSE. Kandidáti budou přizváni, teprve v příštích dnech se však dovědí, jaká role jim bude přisouzena.

Společná bezpečnostní a obranná politika EU je jednou z novinek Amsterodamské smlouvy, která vstoupila v platnost v roce 1999. V roce 2003 má Evropská unie mít k dispozici 60 tisíc vojáků sil rychlého nasazení, které má vysílat do mírových misí v zahraničí.

Evropská unie se v roce 2001 dohodla, že vybuduje síly rychlé reakce pro humanitární a mírové mise v krizových oblastech, které budou akceschopné nejpozději v roce 2003. Loni v prosinci na svém summitu v Laekenu vyhlásila operativnost těchto sil, které však bez možnosti používat společné prostředky NATO nebudou s to řešit vážnější krize, čímž by EU zůstala jako dosud závislá v bezpečnostní otázce především na USA.

Dohodu EU-NATO nejprve v alianci, kde má každý člen právo veta, rok blokovalo Turecko, které požadovalo právo na spolurozhodování u všech operací, které by EU vedlo bez USA s prostředky NATO. To odmítala EU jako ohrožení své svrchovanosti.

Koncem loňského roku Ankara přistoupila na kompromis, že se vzdá spolurozhodování a že EU nepovede operace v oblastech národních tureckých zájmů, tedy hlavně na Kypru.

Kompromis však odmítá Řecko, které se nechce vzdát možnosti, aby  síly EU mohly řešit případné vyhrocení situace na Kypru, který je od 70. let násilně rozdělen mezi kyperské Řeky a kyperské Turky.

Otázka je o to citlivější, že řecká část Kypru by měla být koncem roku přizvána ke členství v EU, což si podle všeho vyžádá novou definici statusu ostrova. Unii hrozí podle mnohých pozorovatelů krize, pokud obě kyperské strany nenajdou do integrace Kypru kompromisní řešení mezi federací požadovanou Řeky a konfederací požadovanou Turky.