Tak funguje Evropská unie léta. Je to projekt politických elit a bruselských úředníků, který je často zcela odtržen od reality a skutečných přání lidí.
Například teď všichni (kromě Irska a možná Dánska) tvrdí, že když je stará euroústava mrtvá, tak nová smlouva se nemusí schvalovat v referendech. A proč ne?
Je snad občan tak hloupý, že by nepochopil? Nebo má dokonce zůstat v nevědomosti schválně? Či není co pochopit, protože jsou nové dohody tak nesmyslně komplikované, že tomu nerozumí nikdo?
Zkuste si jenom přeložit slova, která na summitu či bezprostředně po něm zazněla. Mnohé věty se vzájemně vyvracejí, některé dohromady nedávají smysl, ale všichni se přesto tváří spokojeně.
"Jsme velmi, velmi spokojení s tím, k čemu jsme dospěli," tvrdí německá kancléřka Angela Merkelová, jejíž země nyní EU předsedá.
"Ústava si kladla za cíl být co nejsrozumitelnější. Cílem tohoto textu je být co možná nesrozumitelný," oponuje však belgický ministr zahraničí Karl De Gucht."
"Evropa není odsouzena ke stagnaci," hlásal francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
"Kdybyste tam seděli, viděli byste, jak jsou jednání frustrující. Místo toho, abychom se bavili třeba o zrušení kontrol na hranicích či o uvolnění pracovního trhu, tak se evropští lídři soustředili na komplikovaná právní témata," prohlásil k tomu celkem rozumně slovenský premiér Robert Fico.
"Zabránili jsme krizi." To zase říká předseda Evropské komise José Manuel Barroso."
"Chtěl bych spát. Jsem přesvědčen, že ústava byla daleko lepší. To, co vyšlo z jednání, je uspokojivé, nic víc," postěžoval si zase v sobotu po páté ráno lucemburský premiér Jean-Claude Juncker.
"ODS považuje výsledek jednání za zásadní bod obratu směrem od konceptu budování evropského superstátu a evropského federalismu," oznámil europoslanec ODS Jan Zahradil.
"Jsem velmi spokojen. Teď se opět můžeme soustředit na problémy, které mají opravdu nějaký význam." To jsou slova dánského premiéra Anderse Fogha Rasmussena.
Takže spokojenost, a teď konečně nastane opravdová práce? A konečně to, co je důležité?
Výroky kolem summitu ukazují spíše na to, že Evropa se domlouvá stále komplikovaněji. Že myšlenky další integrace působí nepřesvědčivě. Že starý kontinent sice ještě nezažívá stagnaci, ale spíše frustraci z nejasnosti toho, kam má směřovat.
Jak dlouho to bude ještě trvat? Tak dlouho, až definitivně zjistíme, že americké, čínské či indické rychlovlaky kolem nás profrčely nepolapitelnou rychlostí?
Evropská unie je totiž jednotná pouze naoko, a to se musíme koukat z hodně velké dálky. Uvnitř bují rozpory mezi jednotlivými státy.
Ne, nejsou to už dávno ty strašlivé myšlenky, úvahy a činy, které vedly k devastaci při dvou světových válkách. Ale jsou to zcela jiné pohledy na vývoj světa a společnosti. Jednota je pouze zdánlivá a u stolu držená pouze s vypětím všech sil.
Evropská unie, máš problém: chceš být spolu, chceš být silná, chceš jít kupředu, ale nevíš jak. Takže hurá! Podle všeho budeme mít novou smlouvu o Evropě. A k ní zůstane mnoho neřešených a nevyjasněných problémů.
