Jak idylické. Potřebujeme však další zákon do naší právní džungle? Tentokrát nebylo zbytí. Styl doby velí žít naplno. I na dluh, když to nejde jinak.
Nabídky se předhánějí ve výhodách a nadšený zákazník rád podepíše. Už bez nadšení, ale dost zmatený se potom nestačí divit, jak je ta dlouhá a složitá smlouva vlastně nevýhodná. "Skvělé" půjčky často prodražují nečekané poplatky, o kterých neměl zákazník v době podpisu ani tušení.
Nikoho jsme nepodvedli, všechno máme ve smlouvě, brání se ten, kdo nabízel.
Ale v nenápadných ujednáních psaných nesrozumitelným jazykem kdesi v § 53 odstavci třetím písmeno b alinea druhá, a ještě k tomu v poznámce pod čarou - mohl namítat zákazník. A skutečných úroků by se nedopočítal. Jen může tušit, že bývají mnohem vyšší než na reklamním plakátu.
Paragrafy by mu měly pomoci tam, kde se může jen stěží bránit. Teprve od prvního ledna začne opravdový život naplno a třeba i na úvěr. A možná bude i levnější. Nepůjde tak snadno napálit poctivce.
Nic nového. Taková pravidla přece ctíme staletí. Jen to nebylo tak docela zřejmé, když se porušovala na ulici i ve ctihodných bankovních domech. Teď už je snad jasno, když jsme si poctivé jednání dali i do zákona.
