Volby do Evropského parlamentu 2009
ON-LINE REPORTÁŽ ZDE / FOTO+VIDEO ZDE / SČÍTÁNÍ HLASŮ ZDE |
Co země, to jiná volební tradice - poslanci jediného parlamentu vzejdou ze sedmadvaceti různých volebních systémů. "Není nutné je sjednotit, stačí, když jsou lidé se svým systémem spokojeni," míní bývalý ministr Legislativní rady vlády Pavel Svoboda.
Největší komfort si během eurovoleb rozhodně dopřejí Estonci, kteří své zástupce už dva roky volí pomocí internetu. Experti systém hodnotí jako jednoduchý, bezpečný a navíc efektivní - prosté kliknutí myši slibuje zvýšit volební účast, která je v eurovolbách tradičně nízká. - čtěte více o estonském hlasování po internetu
V mnoha zemích EU je lidem, na rozdíl od Čechů, dovoleno hlasovat alespoň korespondenčně. Poštu k doručení vyplněných hlasovacích lístků využívají třeba Španělé, Britové, Němci, Slovinci, Rakušané, Dánové či Švédové.
Irsko tuto vymoženost rezervuje jen pro omezený okruh vyvolených, především pro členy policie a ozbrojených sil, ale také pro fyzicky nemocné a postižené či studenty, kteří prezenčně studují mimo své bydliště.
Eurovolební pestrost se dotkla i minimálního věku pro voliče i volené. Mladým nejvíc přeje Rakousko, kde k urnám mohou i šestnáctiletí a kandidovat osmnáctiletí. Stejný věk je podmínkou pro kandidaturu i v Portugalsku, Nizozemsku, Německu, Rakousku, Slovinsku a Dánsku.
Opačným směrem se vydala Francie a Rumunsko - o křeslo se tu smějí ucházet pouze starší 23 let. A další dva roky navrch stanovují zákony Itálie, Řecka a Kypru.
Nechodíš k volbám, zaplatíš
Ruka zákona tvrdě dopadá i na ty, kteří volby považují za kratochvíli. Právo volit se v zemích Beneluxu změnilo v povinnost - například v Lucembursku musí hlasovat všichni registrovaní voliči s výjimkou starších 75 let, v opačném případě jim hrozí pokuta ve výši 100 - 250 eur. A pokud k urnám nedorazí v následujících pěti letech opakovaně, zaplatí 500 až 1000 eur (tedy až 27 tisíc korun).
Samostatnou kapitolou jsou gender pravidla pro eurokandidáty. Ta se ujala třeba v Portugalsku - ženy musí naplnit kandidátky minimálně z třetiny, v opačném případě strany získají nižší příspěvek za obdržené hlasy.
Slovinský volební zákon je politicky korektnější a výslovně stanoví zastoupení minimálně 40 procenty u "každého" pohlaví. Rovné zastoupení mužů a žen jistí také pravidlo o umístění minimálně jednoho kandidáta příslušného pohlaví v první půlce kandidátní listiny.
Ani pak ale nemají strany vyhráno, pro zisk křesla v Bruselu totiž musí dostat, stejně jako v Česku, minimálně pět procent odevzdaných hlasů. Jednodušší to mají pouze partaje a hnutí v Itálii, Rakousku a Švédsku, jimž stačí 4 procenta a v Řecku dokonce jen 3 procenta.
