Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Eritrea je líhní uprchlíků do Evropy, místní diktátor konkuruje Kimovi

  1:01aktualizováno  1:01
Eritrea je ochránci lidských práv přezdívána jako KLDR Afriky. V zemi vládne už přes dvacet let jeden prezident, který obyvatele drží v šachu řadou represí. Vrcholem je povinná vojenská služba, která trvá i deset let. Zejména kvůli ní Eritrejci tvoří druhou největší skupinu migrantů na lodích směřujících do Evropy.

Eritrea je KLDR Afriky. Lidé z ní do Evropy plují kvůli armádní otročině | foto: AP

Eritrea si přízvisko Severní Korea Afriky nevysloužila náhodou. Po období nekonečného boje za nezávislost se v roce 1993 dostal k moci prezident Isaias Afewerki, který v čele země dodnes. Za 22 let jeho vlády Eritrejci neabsolvovali žádné volby, a i kdyby nějaké byly, neměli by možnost hlasovat pro jiného kandidáta než Afewerkiho. Jeho oponenti byli uvězněni, stejně jako nepohodlní novináři.

Eritrea a uprchlíci

V loňském roce pocházel každý pátý uprchlík, který dorazil na lodi do Itálie, z Eritreje. Celkem jich podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky bylo 34 300. V Řecku je situace obdobná. O azyl pak Eritrejci žádají především ve Švédsku, Německu a Švýcarsku. Například v Německu jich loni žádost podalo 13 200. Více žadatelů o azyl pocházelo už jen ze Sýrie (39 300) a Srbska (17 200).

Zdroj: ČTK

Do země se v podstatě nedá oficiální cestou dostat. Dokonce i zvláštní vyslankyně Spojených národů Sheila B. Keetharuthová, která má na starosti dodržování lidských práv v Eritreji, do země nesmí vstoupit. Jednu z mála výjimek dostali před pár týdny reportéři BBC. Po příjezdu je na každém kroku doprovázel vládní zmocněnec.

Prohlídka se omezila na hlavní město Asmara, které má být výkladní skříní režimu a kde novináři mohli dokumentovat jen široké bulváry, zeleň a pořádek na každém kroku.

Protože Eritrea ráda staví na odiv svůj zdravotnický systém, cesta reportérů proto vedla také na kliniku Embaderho. Místní lékaři se pochlubili, že úmrtnost dětí pod pět let se za vlády Afewerkiho snížila o dvě třetiny a klesl také počet nakažených virem HIV a malárií.

„Dříve matky umíraly kvůli nekvalifikované pomoci od sousedů, nyní však rodí v nemocnicích,“ poučil reportéry vládní zmocněnec. Při návštěvě kliniky neměli reportéři nouzi o dojemné příběhy. Promluvili tak například se ženou, jejíž operaci uhradí stát a ona bude moci v nemocnici zůstat tak dlouho, jak bude potřeba.

Potlačování práv a svobod

Obrázek dokonalé země však dostane velkou ránu při pohledu na současnou uprchlickou vlnu proudící do Evropy. Eritrejci totiž tvoří podle OSN druhou největší skupinu utečenců na lodích ve Středozemním moři.

V počtu je předčí pouze uprchlíci ze Sýrie zmítané občanskou válkou. Proč by Eritrejci z vlasti utíkali, když ji režim prezentuje jako ráj na zemi? Ti, kteří se do Evropy dostali, se shodují – Eritrea je ve skutečnosti peklem na Zemi.

„Hlavní příčinou, proč lidé z Eritreje prchají, je nepředstavitelné potlačování všech práv a svobod ze strany místní vlády,“ říká Leslie Lefkowová, zástupkyně ředitele lidskoprávní organizace Human Rights Watch pro Afriku. V místních žalářích sedí v hrozných podmínkách tisíce disidentů, americké ministerstvo zahraničí kritizuje Eritreu také za únosy, mučení a cílené vraždy odpůrců režimu.

Otročina v armádě

Na útěk do Evropy se vydávají především mladí lidé. Důvodem je braná povinnost. Eritrea totiž nutí všechny občany bez výjimky sloužit v armádě přinejmenším 18 měsíců. Mnozí zůstávají však u vojska proti své vůli i několik let, píše The Guardian.

Útěk sportovců

Bídné podmínky v Eritreji dokládá i případ fotbalové reprezentace, která zmizela v roce 2009 v Keni. Po mezinárodním utkání všichni reprezentanti emigrovali, domů se vrátil pouze trenér a jeden fotbalový činitel.  (více se dočtete zde).

„To je jedna z hlavních příčin exodu z Eritreje,“ potvrzuje Lefkowová. „Rekrutům téměř neplatí a často je zneužívají,“ dodává. Otroctví a nucená práce jsou v Eritreji oficiálně zakázané. Pro armádu však od roku 1998, kdy režim kvůli válce s Etiopií vyhlásil výjimečný stav, platí výjimka.

Kvůli otročení v armádě ze země prchl i jeden z Eritrejců, který začal nový život ve Velké Británii. Ze strachu o rodinu, která zůstala v Africe, si nepřál zveřejnit své jméno. Z vlasti uprchl po dvou letech ve vězení, režim ho do žaláře poslal bez řádného soudu po tom, co si stěžoval na neobvykle dlouhou vojenskou službu. Do armády vstoupil v 18 letech a musel v ní zůstat dlouhých deset let.

Režim drakonickou vojnu omlouvá obranou země a stále doutnajícím sporem s Etiopií. Vládě masivní exodus Eritrejců nevadí, a to z čistě ekonomických důvodů. Mladí a k politickému zřízení kritičtí lidé sice zemi opouštějí, zpátky ale posílají svým rodinám peníze, a pomáhají tak stabilizovat režim. Vláda podle OSN uvaluje dvouprocentní daň na příjmy uprchlíků v zahraničí a to buď prostřednictvím velvyslanectví, nelegálních vymahačů nebo při případné návštěvě domova.

Lid není na demokracii připraven

Podle rozvojového indexu OSN, který zohledňuje například i zdravotnickou péči či školní docházku, je Eritrea pátou nejchudší zemí světa (kompletní materiály k rozvojovému indexu OSN v angličtině najdete zde).

Historie

Někdejší italskou kolonii okupovala od 40. let minulého století Británie. Později ji anektovala Etiopie a Eritrea získala nezávislost až v roce 1993. Krátce nato se však ocitla ve dvou vojenských konfliktech - nejprve s Jemenem a posléze s Etiopií. V současné době žádné války nevede. Bojuje ale s chudobou, dvě třetiny obyvatel jsou závislé na potravinové pomoci. V zemi žije pět milionů obyvatel, hlavním náboženstvím je islám a křesťanství.

zdroj: BBC

Hrubý domácí produkt země s šesti miliony obyvatel se podle Mezinárodního měnového fondu pohyboval v roce 2014 jen kolem čtyř miliard dolarů (asi 102,7 miliard korun).

Co se týče cenzury a omezovaní svobody médií, Eritrea podle nejnovější zprávy Komise na ochranu novinářů předstihla už i režim Kim Čong-una. Obyčejní Eritrejci nemají šanci dostat se k nezávislým zprávám, jen procento populace má přístup k internetu a 5,6 procenta vlastní mobilní telefon, píše server Mashable.

Afewerkiho režim soudí, že Eritrea na demokracii dosud není připravena. Na otázku, kdy bude, se z vedení země nejčastěji ozývá: „Až přijde čas, demokratické volby se skutečně odehrají. Fixace na volby je však špatná a v Africe vytváří jen problémy.“ 



Témata: KLDR, Diktátor




Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.