Dva takřka nicotné nacistické znaky na helmách českých vojáků v Afghánistánu vypověděly o armádě za pouhý měsíc více než desítky válečných střetů nebo celé štosy generálských analýz.
Dva náhodně objevené erby SS strhly v českém vojsku dosud nevídanou personální lavinu. Padají hlavy generálů z nejužšího velení armády a další vlivní důstojníci nemají své posty ani zdaleka jisté. Patří k nim i velitel brigády rychlého nasazení plukovník Petr Procházka, který je dočasně postaven mimo službu.
Ocitla se snad armáda po deseti letech členství Česka v Severoatlantické alianci na kolenou? Do jisté míry tomu tak je. Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že v Kosovu berou čeští vojáci drogy EPO na posílení kondice v posilovnách? Jak jinak vysvětlit, že se tam šmelí s televizory, organizují se (nehledě na suchý zákon) noční pitky, při nichž se tu a tam hajluje, a když finský důstojník požádá Čechy, aby se zklidnili, dostane pár přes hubu.
Vojáci, které armáda posílá do válečných oblastí, nemohou být zádumčiví inteligenti, kteří filozofují nad každým rozkazem. Po hubě si občas dávají i jejich kolegové z jiných zemí NATO. Jen málokdy se ale tyto konflikty zametají pod koberec, natož aby se ministr obrany obelhával "vyžehlenými" zprávami, že vojáci své úkoly plní již standardně dobře.
Češi si lhali dlouho do vlastní kapsy v Kosovu a podobně se v Afghánistánu zachoval i plukovník Procházka, když nařídil zlikvidovat všechny důkazy o erbech SS na helmách nadporučíka Jana Čermáka a podpraporčíka Hynka Matonohy. Procházka – jinak schopný bojovník do nepohody – se utrhl ze řetězu i tehdy, když si svou partnerku odvážel do Afghánistánu jako osobní asistentku. A že jde o intimní přítelkyni, oznámil užaslým vojákům na nástupu jednotky.
Přesto je z řad armády slyšet námitky, že jde o "detaily, které – stejně jako erby SS – nic nevypovídají o kvalitách armády". Tak tedy další "detail" o zvláštní komunikaci mezi vojáky a inženýry, kteří v Lógaru obnovují jeho poničené hospodářství: oplzlé nadávky, jimiž častoval Čermák i ženy, si v ničem nezadaly s jazykem vyhazovače nevěstince.
Armáda je již čtvrtým rokem profesionálním "klubem" a lidé, kteří si ji platí z daní, nemají moc šancí se dozvědět, jak účelně se s jejich penězi nakládá. Dříve pravidelné tiskové konference generálního štábu, ale i ministerstva obrany, na nichž by si generálové zvykali na skládání účtů, jsou již roky sci-fi vzpomínkou.
Ministr Martin Barták slibuje, že to změní. A stejně tak by prý rád prosadil zásadu, aby vlivné armádní posty získávali jen vzdělaní lidé, kteří prošli válečnými konflikty. Takoví totiž snáze rozpoznají, že ne každý nápad, který se politikům či papírovým čertům v generálských uniformách zrodí v hlavě, obstojí třeba právě v Afghánistánu, kde jde vojákům o život.
Armáda je po deseti letech členství Česka v NATO na kolenou. Může si za to ale zhusta sama. Ať již s přispěním loňské aféry s černými fondy na generálním štábu, z nichž si armádní náčelníci platili opulentní večírky a vzájemně se obdarovávali přepychovými dary, anebo čerstvé neonacistické aféry, která byla zřejmě ututlána buď z hlouposti, anebo třeba i proto, aby neohrozila kariéru vlivných armádních náčelníků.
Možná ale generálové selhávají z jiného důvodu: berou si příklad z korupční aféry na ministerstvu obrany, v níž je až dosud obviněna šedesátka lidí, kteří manipulovali se stamilionovými armádními zakázkami. I tohle musí ministr Barták změnit. Možná jde o poslední šanci, jak armádu zbavit vše tolerujícího kamarádšoftu, korupce a koneckonců i strachu ukázat na "nicotné erby SS", které personální smršť spustily.
