S tím souhlasí i mnozí soukromí právníci. "Dřív nebo později to přijít muselo," konstatoval advokát Richard Maleček.
Ministr Grulich si přitom nemyslí, že obrat k lepšímu lze vydávat za úspěch akce čisté ruce.
"Policisté jsou už lépe připraveni tyto delikty odhalovat a vyšetřovat. To ale neznamená, že tím to končí. Stále se potýkáme s nedostatkem odborníků a dál je musíme školit, včetně stáží v zahraničí," prohlásil ministr vnitra.
Zatím poslední obdobnou zprávu o hospodářské kriminalitě vypracoval resort v roce 1997 ještě za ministra vnitra Jana Rumla, který v ní poprvé otevřeně přiznal, že stát boj s ekonomickým zločinem prohrává a na tuneláře je krátký. "Reakce policie a celé společnosti byly opožděné.
Státu chyběla zkušenost, jak tomuto riziku úspěšně čelit, což umožnilo rozmach hospodářské kriminality," nasypal si ve zprávě popel na hlavu tehdejší ministr vnitra.
V praxi proto nebylo výjimkou, že vyšetřovatel dostal na stůl případ nezákonné transakce, které vůbec nerozuměl, natož aby dokázal určit, podle jakého paragrafu danou kauzu stíhat. Nejznámější kauza, v níž úřady šláply vedle, bylo zatčení vrcholných představitelů IPB Jiřího Tesaře a Libora Procházky, které v roce 1997 odstartovalo ministerstvo financí.
Oba bankéři skončili vazbě kvůli nejasnému názoru úřadů na milionový obchod s akciemi VPÚ DECO, později byli propuštěni a jejich stíhání zastaveno. Nynější šéf resortu Grulich se v důvodech, proč nastal takový boom hospodářské kriminality s Rumlem shoduje. Narozdíl od něj už dnes ale říká: "Společenské klima pro odhalování kriminality je lepší." "S názorem ministerstva, že se situace lepší, se ztotožňuji.
Celkem to odpovídá realitě," řekl advokát Richard Maleček, který před lety pracoval jako šéf pražského úřadu vyšetřování.
"Postupně se lepší chápání celé problematiky. Podíl na tom má i zobecňování konkrétních kauz." I nejnovější čísla ukazují na změnu trendu. Zatímco v roce 1996 se policii podařilo vyřešit kolem 24 tisíc hospodářských deliktů, loni to už bylo skoro 41 tisíc (z celkových 42 907 evidovaných kauz). Škody, které mají za loňský rok na kontě tuneláři, podvodníci a "bílé límečky" a jež se podařilo odhalit, dosahují jednadvaceti miliard korun.
O lepších znalostech policistů svědčí například to, že v roce 1997 kriminalisté stíhali jen 17 případů zneužívání informací v obchodním styku (pod tímto paragrafem se zpravidla ukrývá tunelování bank či fondů) a loni už jich bylo 208. V posledních dvou letech přibylo o polovinu i kriminálních caus spadajících pod paragraf porušování povinnosti při správě cizího majetku.
Směrem vzhůru výrazně poskočila i kolonka podvodů, kterých bylo loni skoro 17 tisíc, což je zhruba o 22 procent víc než v roce 1998.
Ministerstvo vnitra ovšem i nyní přiznává, že stát nadále prohrává boj s praním špinavých peněz. "Prokázání původu praných finančních prostředků je při neexistenci centrálního informačního systému, zejména specializovaných policejních orgánů, značný problém. Součástí legalizace výnosů z trestné činnosti je i praní peněz z takzvaného tunelování společností. Prostor pro praní peněz vytváří i existence anonymních vkladů, neprůhlednost obchodů s neveřejně obchodovatelnými cennými papíry, nově pak elektronické zadávání platebních příkazů," uvádí resort ve svém dokumentu.
Odborníci ministerstva vidí cestu v připravovaných legislativních změnách, které počítají se zrušením vkladních knížek na doručitele, s povinností identifikovat osoby jednající jménem klienta nebo s vytvořením nového kontrolního systému.
Ačkoli právě boj s ekonomickou kriminalitou byl pro sociální demokracii předvolebním slibem číslo jedna, její akce Čisté ruce avizované ovoce nepřinesla.
I ministr vnitra Václav Grulich ve své zprávě pro vládní Výbor na ochranu ekonomických zájmů konstatuje, že ani takzvaná Baštova skupina, která měla tažení úřadů proti ekonomické mafii koordinovat, nesplnila svůj účel.
"Skupina nesplnila svoji předpokládanou funkci - tedy analytickou. Sehrála v podstatě roli pošťáka mezi občanem, který podal podnět a orgány, které tyto podněty vyšetřují," řekl Grulich.
Centrální úřad vyšetřování navíc ve vládní zprávě doplnil, že ani role "pošťáka" se Baštovým lidem nevydařila. "Postup prošetřování věcí postoupených skupinou je těžkopádný, neboť komise přijaté podněty zpravidla bez jakéhokoli rozboru postupuje na státní zastupitelství a ta je pak služebním postupem předávají úřadům vyšetřování," stojí ve zprávě.
