Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ekonomické krize jsou nutné, zvykejme si, nabádá Vladimír Dlouhý

  9:20aktualizováno  9:20
Ekonomická krize ustoupila. Riziko brzké další recese existuje, ale hospodářský růst se vrací. Při hledání příčin krize i nápravy si však vyspělý svět vytvořil několik fikcí, které ovlivní náš život na delší dobu.

Hospodářská krize - Wall Street 1929 | foto: Profimedia.cz

Jaké ty fikce jsou?

První fikcí byly obavy z opakování velké deprese třicátých let minulého století. Je to však jinak. Při očekávaných růstových tempech na další roky je pravděpodobné, že na léta 2008 až 2009 se bude vzpomínat jako na nejhlubší poválečný hospodářský propad, ale nikoli jako na dlouhotrvající depresi.

Krize sice tvrdě postihla Spojené státy a Evropu, avšak období recese je překonáno. Růstová tempa budou nižší, oživení bude procházet krátkodobými otřesy (jak ukazují německá data pro 4. čtvrtletí 2009), ke katastrofě však nedošlo.

Slavná fotografie Dorothey Langové ze třicátých let

Půl světa o krizi neví

Druhou fikcí bylo přesvědčení o rozhodující roli vyspělých ekonomik pro překonání krize. Více než polovina světa dnes o žádné globální krizi téměř neví: čínská ekonomika roste vysokými tempy, poslední čísla o exportu překvapila i optimisty a podobné trendy platí pro Indii, méně Brazílii a další země. Jsme svědky odpoutání rozvíjejících se ekonomik od hospodářsky vyspělých zemí.

Obama mezi studenty v Šanghaji (16.11.2009)Čína a další země se stávají největšími exportéry, ale současně přestávají být na vývozu kriticky závislé, když stále větší význam získává domácí spotřebitelská poptávka. Málo známou skutečností je čínská urbanizace. Každým rokem tam přibývá zhruba dvacet milionů městských obyvatel. Je to, jako kdybychom evropskou poptávku domácností posílili každý rok přidáním jedné středně velké země.

Třetí fikce souvisí s rolí státu. Všechny generace poválečných ekonomů byly vychovány pod hrozivým stínem velké deprese a v duchu keynesiánské hospodářské politiky státu, který může zabránit opakování ekonomické katastrofy třicátých let. Keynes však hledal především východiska ze skutečně hluboké krize, a proto fiskální stimulace ekonomického růstu mohla být relevantní (a to navíc jen pro takové země, jako je Čína) koncem roku 2008, kdy nebezpečí delší deprese světu vskutku hrozilo.

John Maynard Keynes (1883-1946), anglický ekonom, profesor na univerzitě v Cambridge a guvernér anglické centrální banky (Bank of England).

V druhé polovině dvacátého století se však keynesiánství posunulo do roviny původnímu Keynesovi hodně vzdálené. V dnešním mediálním světě a při vulgarizaci politiky byl stát učiněn zodpovědným za hladký hospodářský růst a každá, i malá recese je předmětem mediálního pozdvižení a politických soubojů. Cílem hospodářské politiky se stal svět bez krizí.

O autorovi

Vladimír Dlouhý

Narodil se v roce 1953.

Bývalý ministr Vladimír Dlouhý.

Studoval ekonomii na VŠE v Praze a na Katolické univerzitě v Lovani v Belgii. Na Karlově univerzitě postgraduálně studoval obor Matematická statistika a pravděpodobnost.

V letech 1977-1983 přednášel na VŠE, od roku 1984 do roku 1989 byl zaměstnán v Prognostickém ústavu . Svoji politickou kariéru ukončil v roce 1998. Od roku 2000 přednáší na FSV UK v Praze . Od roku 2008 působí na Katedře ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE v Praze.

V letech 1977-1989 byl členem KSČ , v období 1991-1998 pak členem ODA , kde také zastával post místopředsedy strany. Ministr průmyslu a obchodu v letech 1992-1997 ve vládě Václava Klause . V letech 1989-1992 byl ministrem hospodářství ČSFR.

Právě toto je pro efektivně fungující trhy největší nebezpečí. Opakující se mělké krize jsou pro kapitalismus nutné. Inovace finančních produktů budou vždy krok před regulátory a zákonodárci. Vývoj na finančních trzích není tolik dán kvalitou regulačních institucí a pravidel jako změnou očekávaní. Finančníci musí včas dostat strach, že přijdou o své peníze.
Příliš dlouhý, hladký růst bez krizí vede k cenovým bublinám a investicím (často na dluh) do statků, jejichž ceny náhle zkolabují a zadluženost finančního sektoru prudce vzroste. Země střední Evropy nebyly před finanční krizí ochráněny proto, že by měly lepší regulaci, ale proto, že nebyly tolik zadlužené.

Další fikcí je sebemrskačství ohledně krize ekonomie a kapitalismu. Od ekonomické vědy se vždy očekávalo více, než může nabídnout. Je to sociální, behaviorální věda pracující s mnoha zjednodušeními. Teoreticky málo propracované propojení stávající makroekonomie s fungováním finančních trhů je právem dnes označováno jako nedostatek teorie. Ekonomie bude vždy poskytovat základ pro pochopení a ovlivnění pouze části toho, co nazýváme hospodářský vývoj. Ten je v každém okamžiku ovlivněn mnoha dalšími vlivy, za jejichž pochopení jsou "odpovědné" jiné sociální vědy - sociologie, psychologie, politologie.
Dnešní zkušenost jistě ekonomii ovlivní, ale není to krize celého jednoho vědního oboru.

Na morálku spoléhat nelze

Podobně je to s krizí kapitalismu. Je to ekonomicky efektivní systém za předpokladu, že bude regulován jen v bezpodmínečně nutných oblastech. Je to však také systém, jehož definiční charakteristikou je - ať se nám to líbí nebo ne - honba za co největším ziskem, která vytváří zárodky krizí.

Na seberegulaci na základě morálních a etických principů v dnešní době asi spoléhat nelze, byť stojí za připomenutí, že před "biblí svobodného trhu", tedy Bohatstvím národů, týž Adam Smith ještě napsal Teorii mravních citů. Chamtivost (onen pověstný "greed") však mohou regulovat opakující se mělké krize. Nynější vět však nechtěl mít vůbec žádnou krizi, a tak teď měl hodně velkou.

Adam Smith (1723-1790), skotský ekonom a filozof, zakladatel moderní ekonomie.

Kapitalismus přeje individuálně schopným a vede k sociálním rozdílům. To bylo a je zdrojem snahy o jeho nápravu, omezení chamtivosti a "spravedlivější" přerozdělení bohatství. Historie socialismu dvacátého století přesvědčivě ukázala, že je to jen krátkodobý přínos, který v dlouhém období vede k celkovému zaostávání. To od osmudesátých let minulého století vedlo k renesanci volného trhu a k omezení role státu. Vždy to bylo trnem v oku některých politických a intelektuálních skupin, které jen čekaly na vhodnou dobu; nyní mají pocit, že tato doba přišla. Proto tolik řečí o krizi kapitalismu.

 A kdo je vinen? Všichni!


Konečně pátou fikcí je přesvědčení, že za vše může finanční sektor a bankéři. Nesmyslně vysoké odměny jsou zpětně neospravedlnitelné. Nezodpovědné investování do nadceněných aktiv a poskytování půjček nesolventním klientům bylo selhání řízení firem. To je však jen část problému.

Miliony lidí po celém světě, které se zadlužily a nyní přišly o majetek, jsou považovány za oběti. Politici se předhánějí v kritice finančního sektoru. Celé je to však jedno velké pokrytectví. Politici se vyhřívali na výsluní dlouhodobého růstu a tytéž miliony lidí si užívaly nákupních horeček a chybělo jim základní uvědomění, že si mohu půjčit jen tolik, kolik později vrátím. Spotřeba se stala novodobým molochem. Jsme vinni všichni.

Co s tím? Asi nic. Veřejné mínění hledá viníka. Americký étos svobody a volného trhu se vytrácí pod tlakem části elit a většiny ostatního obyvatelstva. Evropa se potýká se ztrátou konkurenceschopnosti již dvě desetiletí. Úloha státu vzroste a regulace bude hlubší (některé kroky snad půjdou správným směrem). V důsledku prudkého nárůstu deficitů a zadluženosti je před vyspělými zeměmi doba pomalého růstu, navíc bez vytváření pracovních příležitostí.

V následujícím desetiletí tyto země začnou ještě více pokulhávat za rychle rostoucími ekonomikami. Trpěliví Číňané to vše zdálky pozorují s nemalým uspokojením.

Kvůli oslavám 60. výročí vzniku Čínské lidové republiky se newyorský mrakodrap Empire State Building zbarvil do ruda (1. října 2009)

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Miss America 2014 Nina Davuluri. Někteří Američané ji šmahem odsoudili jako...
ZÁPISNÍK. Miss America a vůdkyně Bobo. Papež poskytl interview

Hrozné, Miss America je mohemedánka. Pinožení u klausistů. Proč na rozdíl od Němců odsuzujeme velkou koalici. Rozhovor Svatého otce. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.