Ekologie versus ochranářství

Když se německý biolog Ernst Haeckel v šedesátých letech minulého století zabýval souvislostmi v přírodě, narazil i na problematiku vztahů organismů a jejich prostředí. Vědní obor, který se na to měl specializovat, pokřtil jménem ekologie a vysvětlil jako nauku o hospodaření přírody. O půlstoletí později americký ekolog Eugene Odum ekologii předefinoval jako vědu o životním prostředí. Veřejnost však začala zaměňovat ekologii jako vědu o prostředí s občanskou aktivitou zaměřenou na ochranu prostředí. K tomu se ještě občas připlete termín environmentalismus... Takže: co je co?

Ekologie je věda o struktuře a funkci přírody, o vzájemných vztazích organismů s jejich prostředím i mezi sebou navzájem. V určitých aspektech ovšem ekologie základní rámec přírody přesahuje - životním prostředím člověka je třeba i ulice, byt nebo pracoviště, kde příroda přímo být nemusí; lze si také představit stavbu, která přírodě škodit nemusí, ale prostředí ano, neboť je hyzdí. Takže každý ekolog nemusí nutně být ochráncem prostředí, a ochranář životního prostředí zase ekologem (třeba jen nechce, aby právě jemu za okny smrděla dálnice, kterou ostatní potřebují). Obecně je ale jistě ku prospěchu věci, když ochranář ekologii rozumí, tudíž neklade nereálné požadavky. Ekologie tedy "pouze" poskytuje vědecký základ pro veškeré snahy o ochranu prostředí. Termín environmentalismus sice obsahuje slovo prostředí (anglicky environment), ale původně neměl s ekologií a ochranou životního prostředí nic společného. Šlo o západoevropskou teorii, podle které je život lidského společenství určen jeho vnějším (přírodním a kulturním) prostředím. Až v posledním půlstoletí se environmentalismus spojuje s ekologií. Kromě zeměpisných a kulturních faktorů však víc zdůrazňuje zpětný vliv lidské aktivity na prostředí, čímž se blíží i jeho ochraně. Hlavním cílem ochrany přírody - za pomoci ekologie či environmentalismu - je trvale udržitelný život. Tedy stav, který dovoluje uspokojovat potřeby současné generace tak, že neohrožuje totéž u dalších generací bez překračování tolerance přírodního prostředí. Jak dlouho ještě bude trvale udržitelný život jenom snem? Dokud - řečeno s rakouským přírodovědcem Konradem Lorenzem - "lidstvo nenajde nová, jiná měřítka než moc, peníze a ekonomickou úspěšnost". Optimisté věří, že k tomu dojde dřív, než naší planetě trpělivost.