Jíme také zdravější jídlo, z kohoutků teče nezávadná voda. Vyhlásili jsme nová chráněná území a v některých regionech se znovu objevili vlci, medvědi a rysové.
Proč nic moc? Automobilová doprava natolik narostla, že zplodiny z výfuků "nahrazují" škodliviny z továrních (odsířených) komínů. Lesy stále patří mezi nejvíc nemocné v Evropě.
Nechali jsme se okouzlit konzumem. Plýtváme surovinami. Spotřebováváme víc energie. Do popelnic vyhazujeme víc odpadků, s nimiž si zatím nevíme moc rady, takže většina končí na skládce.
Mohli jsme pro čistší životní prostředí za deset let udělat více? Ano, mohli. Mohli jsme přísnějšími zákony přinutit podniky, aby si pořizovaly technologie, které jsou k přírodě ještě šetrnější. Každý z nás mohl aspoň jednou nechat auto v garáži a jet do práce tramvají. Každá domácnost mohla vytřídit více odpadků.
Mohli jsme mnohem víc podporovat obnovitelné zdroje energie a stanovit vyšší pokuty za ekologické prohřešky. Nemohli jsme aspoň část z desítek miliard korun na odsíření, na ekologičtější technologie použít třeba na rozvoj podniků, na opravu silnic, na platy pro učitele? Možná ano.
Rychlost, s jakou jsme odsířili elektrárny, nemá ve vyspělém světě obdoby. Každé větší město už má čistírnu odpadních vod, což v zemích východní Evropy také není pravidlem. Kvalita potravin a pitné vody je srovnatelná se západoevropskými zeměmi.
Na jednu stranu tedy můžeme být pyšní a vyprávět o "českém ekologickém zázraku". Když už se však budeme chlubit, nesmíme zapomenout ani na tu druhou, odvrácenou stranu.
