Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V Egyptě je hůř než za Mubaraka, lidé mizí beze stopy, říká politoložka

  20:18aktualizováno  23. února 15:02
Arabské jaro dalo před pěti lety Egypťanům naději na lepší budoucnost. Dnes však nejlidnatější arabské zemi vládne armáda a situace je horší než za autoritáře Husního Mubaraka. „Lidé mohou opět vyjít do ulic, protože už dál nemohou,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz expertka na Egypt Helena Burgrová.

Egyptská policie kontroluje ulice Káhiry. Režim před pátým výročím svržení Mubaraka avizoval, že žádné protesty nebude tolerovat. (25. ledna 2016) | foto: Profimedia.cz

Jak se na počátku roku 2016 žije Egypťanům?
V zemi je velká míra nezaměstnanosti a chudoby, která je neporovnatelná s jinými arabskými zeměmi. Otázka zajištění základních služeb, jako je zdravotnictví, školství, doprava, ale i elektřina, většinovou společnost trápí. Inflace narostla extrémním způsobem, ceny základních potravin rostou, přičemž mzdy jsou zmrazeny v některých případech i mnoho desítek let.

Fotogalerie

Život prodavačů, zemědělců nebo dělníků je víceméně každodenním bojem o přežití. To je něco, co někteří politologové hodnotí jako časovanou bombu. Může dojít k tomu, že lidé vyjdou do ulic a budou požadovat svá práva, protože už dál nemohou.

Je to pět let, co Egyptem otřásly nepokoje, které nakonec vedly k pádu autoritářského režimu prezidenta Husního Mubaraka. V roce 2013 pak vojenský převrat rozprášil vládu prezidenta Muhammada Mursího. Jak se za tím lidé ohlížejí?
U mladé generace, kterou jsme roku 2011 viděli protestovat na Tahríru, je patrné obrovské zklamání a rezignace. Většina aktivistů je ve vězení, pronásledována nebo dobrovolně odešla do exilu.

Vojenský převrat a sesazení islamistické vlády Muhammada Mursího uvítala většinová egyptská společnost. Postupně přišlo vystřízlivění, jak ale dokládají parlamentní volby z podzimu minulého roku, stále existuje značný počet Egypťanů, kteří věří současné vládě prezidenta Abdala Fattáha Sísího. Důvěřují mu, že povede zemi ke stabilitě a bezpečnosti.

Západní média píší o záhadném mizení oponentů, mučení, bezdůvodném zatýkání lidí. Zakládá se to podle vás na pravdě?
Absolutně. Stávající režim „zdokonaluje“ praktiky potlačování opozice, které existovaly za Husního Mubaraka. Podle organizací, které se zabývají porušováním lidských práv v Egyptě, je situace daleko horší než za Mubaraka. V egyptských věznicích je odhadem čtyřicet tisíc politických vězňů, což nebylo ani v době největších represí v 90. letech. Byly doloženy stovky případů, kdy lidé beze stopy zmizeli.

Rabaá

Gesto rabaá, které odkazuje na krvavé potlačení protestů na káhirském náměstí Rabaá al-Adawíja v srpnu 2013.

V Egyptě je za podporu terorismu považováno i gesto rabaá, tedy čtyři zvednuté prsty jedné ruky. Gesto příznivců Muslimského bratrstva se na Blízkém východě rozšířilo po sesazení prezidenta Mursího. „Odkazuje to na krvavé potlačení protestů na káhirském náměstí Rabaá al-Adawíja v srpnu 2013, kdy během jediného dne zemřelo více než osm set lidí,“ říká Helena Burgrová.

Ví se, co se s nimi stalo?
Egyptská organizace El-Nadeem Center for Rehabilitation of Victims of Violence jich později velkou část vypátrala. Samozřejmě ve vazbách egyptské tajné policie. Vytvořila se atmosféra strachu, která se snadno přenáší mezi lidmi a varuje je, aby se dál nezapojovali do opozičních aktivit.

Každá demonstrace nebo veřejná akce musí být předem schválena ministerstvem vnitra, což samozřejmě vylučuje možnost spontánních akcí. A pokud chcete informovat o terorismu nebo národní bezpečnosti, jste v bezpečí, jen když doslova citujete oficiální zdroje. Jakýkoliv vlastní názor nebo kritický úsudek může být potrestán jako šíření mylných informací.

Lidé se báli islamizace země pod vládou Muslimského bratrstva, které armáda po převratu zakázala. Je nyní v zemi svoboda vyznání?
Křesťanská menšina Koptů, kterých je podle odhadů v Egyptě deset až dvacet milionů, potlačení Muslimského bratrstva uvítala. A zatím se zdá, že Sísí je schopný udržet křehkou rovnováhu mezi křesťany a muslimy. Ale nedá se mluvit o svobodě vyznání v západním slova smyslu. Podle zákona existuje pouze vyznání křesťanské, muslimské a židovské.

Neexistuje civilní sňatek a když se muslim zamiluje do křesťanky či křesťan do muslimky a jeden z nich nekonvertuje, nemohou se vzít. Konverze jsou však společensky nepřijatelné. Rodiny se mezi sebou často napadnou, někdo zabije člena druhé rodiny a na konci hoří kostely nebo mešity. Když se dozvíme o sektářském násilí, velmi často v pozadí stojí milostná aféra napříč náboženstvími.

Muhammad Mursí i Husní Mubarak skončili před soudem. Jak podle vašeho odhadu nakonec dopadnou?
Mursí byl odsouzen v několika případech k trestu doživotí a trestu smrti. Ten je otázkou dalších odvolání, ale nepředpokládám, že by byl popraven. Vyslalo by to velmi negativní signál zbývajícím stoupencům Mursího a vyvolalo zbytečné nepokoje, které současná vláda není ochotná riskovat.

Helena Burgrová

Helena Burgrová.

Spolupracovnice Ústavu mezinárodních vztahů vystudovala stejnojmenný obor na Západočeské univerzitě v Plzni a nyní dokončuje doktorské studium Politologie a mezinárodních vztahů na Universität der Bundeswehr v Mnichově. Zabývá se především Egyptem a oblastí Blízkého východu.

V případě Husního Mubaraka je to zajímavější. Je ve vojenské nemocnici, ale víceméně na svobodě. V případě korupce je otázkou, zda se tři roky, které už strávil ve vazbě, započítají do výše trestu. Za zabití protestujících byl odsouzen na doživotí, ale soud rozsudek zrušil na základě procesních chyb a vrátil projednávání zpátky. Může se to táhnout ještě i pět šest let.

Egypťané se příliš nevyskytují mezi uprchlíky mířícími do Evropy. Jak to tedy v zemi s uprchlictvím vypadá? Odcházejí například elity?
Jde především o elitu, která si může dovolit opustit zemi. V některých případech i musí odejít, protože riskuje uvěznění a nejistotu života v egyptských věznicích. Existuje také několik národních programů v různých evropských zemích, které egyptské aktivisty v exilu podporují. Egypt kvůli politické situaci přichází o mnoho chytrých a vzdělaných lidí.

Míří naopak do Egypta běženci z okolních zemí?
Ano, Egypt je tranzitní zemí pro syrské uprchlíky. Podle údajů OSN je jich tu v současnosti registrováno kolem 130 tisíc, ale samozřejmě existují ještě desítky tisíc dalších, nezaregistrovaných. Syřané do Egypta přicházeli v různých etapách od roku 2012, nicméně v současnosti je ten příliv minimální.

Čím si to vysvětlujete?
Negativním postojem egyptské vlády. Před rokem zavedla vízum, o které musí Syřané požádat ještě před příjezdem do země. V Egyptě vůbec nejsou uprchlické tábory a je tu levněji než ve většině okolních zemí.

Věznice smrti

Vládce Egypta drtí opozici, Západ klopí oči

Syřané proto přišli s iluzí, že tady mohou normálně žít. V roce 2012 a 2013 byli v Egyptě vítáni, ještě panovala euforie z revoluce a snaha pomáhat. Ale po vojenském převratu se to změnilo, v médiích byli často očerňováni. Vlna diskriminace a nevraživosti, že žijí na účet Egypťanů, část uprchlíků přiměla pokračovat v cestě přes Libyi a Středozemní moře do Evropy.

Pronajímatelé po Syřanech požadují třeba dvojnásobný nájem, dětem se ve škole posmívají za syrský přízvuk. Úřady navíc Syřanům neudělují povolení k práci, takže pracují načerno za velmi nízké platy. A to občas vede až k uzavírání dočasných, tzv. urfí sňatků. Je to určitá forma legální prostituce. Po uplynutí sňatku je žena rozvedena a může být provdána znovu. A rodina obnosem, který získá, financuje své živobytí v Egyptě. Některé ženy se pro to kvůli tíživé situaci rozhodnou i samy.

Zavražděný Ital

V pondělí 25. ledna, v den pátého výročí začátku egyptské revoluce, zmizel v Egyptě italský student Giulio Regeni. Jeho tělo bylo nalezeno 3. února na prašné cestě nedaleko Káhiry.

Podle vyšetřovatelů neslo stopy brutálního mučení. Téměř okamžitě se objevila podezření, že za jeho smrtí stojí egyptské bezpečnostní složky. Egypt to však odmítá.

„Obávám se, že egyptské úřady vědí o pozadí jeho smrti víc, než jsou a budou kdykoliv ochotny připustit,“ míní Helena Burgrová.

Jaké je obecně postavení žen v egyptské společnosti?
Obrovským problémem je sexuální obtěžování. Vstup do manželství se bere i jako vstup do sexuálního života, jenže muži nemají dostatečný kapitál k uživení rodiny. Takže nalezneme lidi ve věku 28 nebo 29 let, kteří stále nejsou v manželství, a sexuální frustrace roste. Druhým vysvětlením je i kontrast mezi tlakem na tradiční hodnoty na jedné straně a velmi lascivními hudebními klipy na straně druhé. A je to také způsobem vlády, která se sice naoko staví za práva žen, ale ve skutečnosti dělá pravý opak.

Můžete to upřesnit?
Propaguje tradiční roli ženy jako matky a rozhodně se staví proti ženě jako aktivní bytosti, která se zapojuje do politického života. Často se zapomíná, že v roce 2011, kdy byl generál Sísí velmi vysoko v armádě, byly ženy zastrašovány před účastí na demonstracích. Některé odtamtud odvedli do zákulisí, kde jim provedli tzv. testy panenství, aby později nemohly tvrdit, že je znásilnili (více zde). Ženy se vrátily tam, kde byly za Mubaraka – do soukromé sféry.

Na Sinajském poloostrově se Egypt potýká s radikály, kteří se přihlásili k myšlenkám Islámského státu a říkají si Provincie Sinaj. Jak se jim boj s nimi daří?
Vše, co média publikují, jsou oficiální zprávy a není možné je ověřit. Armáda volí strategii náletů stíhacími letouny a používá také tanky, což není adekvátní přístup ve spíše gerilovém boji. Přináší to množství civilních obětí. Neúspěch souvisí i s geografií Sinaje - je to hornatý pouštní terén, teroristé se často skrývají v jeskyních a vádích. Infiltrovali se i mezi místní obyvatelstvo v městech při hranicích s Gazou.

Zapadlí džihádisté

Skupina radikálů Sinajská provincie Islámského státu je nebezpečná pro Egypt, ale i Izrael.

Od doby, co se přihlásili k Islámskému státu, se vedení boje stalo daleko agresivnějším. To dokládá i útok na charterové letadlo s ruskými turisty (více zde). Několik společností tehdy zrušilo přímé lety do Egypta a vyšetřování, které egyptští kriminalisté stále neuzavřeli, nepřidává klidu cestovním agenturám. Egyptská vláda se snaží image turismu vylepšit, láká na nové nabídky a nedávno spustila také nový spot, ale je otázka, zda se obnoví důvěra turistů. Je to pro Egypt významná ztráta.

Jak tedy lidé přemýšlejí o arabském jaru, mělo podle nich smysl?
Určitě bychom našli Egypťany, kteří si říkají, že za Mubaraka to bylo lepší. Posledních pět let přineslo nejistotu a nestabilitu, ale ve srovnání s Libyí a Sýrií jsou Egypťané rádi za nynější situaci.

Revoluce jim dala naději na lepší budoucnost na všech úrovních - politickou svobodu, ekonomické zabezpečení nebo sociální spravedlnost. Hradba strachu byla podlomena a lidé najednou měli chuť se angažovat. Jako by jim ta revoluce dala hlas, což se změnilo v posledních dvou letech. Hradba strachu je znovu přítomná. Egypťané si teď dávají velký pozor na to, co říkají a před kým. Ale ten moment svobody a fakt, že byli schopní dosáhnout změny politické situace, je provází dál.

„Za kritiku vlády se nechodí do vězení,“ říká velvyslanec

Egyptský velvyslanec v Praze Abderahman Salaheldin Abderahman se pro iDNES.cz vyjádřil k rozhovoru s politoložkou Burgrovou. Uvedl, že z jeho pohledu jsou v něm nepřesnosti.

„Každý může mít svůj názor, co se mi však nelíbí, jsou nepřesnosti ve faktech, o kterých slečna Burgrová mluví. Říká, že Egypt nepovoluje spontánní demonstrace, Česká republika však také vyžaduje ohlášení protestu 3 až 5 dní předem.

Žádná země na světě by nepovolila akci, kde by lidé házeli kameny a Molotovovy koktejly na policii, tak jako to dělali a stále dělají lidé z Muslimského bratrstva. Informace, že v egyptských věznicích je 40 tisíc politických vězňů, pochází od Muslimského bratrstva. Tito lidé nejsou za mřížemi z politických důvodů, ale protože spáchali různé zločiny. Muslimské bratrstvo používá náboženství jen jako záminku pro své politické a teroristické cíle.

V Egyptě je půl milionu Syřanů. Slečna Burgrová má pravdu jen v počtu registrovaných uprchlíků. Ti ostatní se neregistrují z vlastní vůle, protože my jsme jediná země, která jim povoluje, aby ji svobodně opustili a zase se vrátili. Syřané nebyli v zemi vítáni jen v roce 2013, kdy lidé protestovali proti Mursímu a divili se, proč se do toho Syřané „míchají“. Dnes jim někteří lidé pronajímají byty zadarmo. Zmiňovaný Urfí sňatek není dočasný, je to neformální, nikde nezaregistrovaný svazek, který musí být formalizován. Mnoho Egypťanů je takto „oddáno“.

Během výročí Arabského jara byly v ulicích tisíce lidí a oslavovaly ho. Není pravda to, co říkají média, že lidé nesměli slavit. Nebyli tam jen ti, co kritizují vládu. Egypťané mohou svobodně kritizovat politiky, je toho plný internet. A když si přečtete egyptský tisk, zjistíte, že je vůči vládě velmi kritický. O policejních excesech se může svobodně psát. Jediné, co postihujeme, je zločin pomluvy. Stejně jako u vás.“







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.