Ahmad Ismaíl, který drží v egyptském vězení hladovku, dostává nitrožilní...

Ahmad Ismaíl, který drží v egyptském vězení hladovku, dostává nitrožilní výživu. Muž je obviněn ze špionáže pro Katar (28. dubna 2015). | foto: AP

Vládce Egypta drtí opozici. Bachaři mučí vězně, Západ klopí oči

  • 354
V egyptských věznicích od vojenského převratu před dvěma lety skončily desetitisíce lidí, převážně příznivci Muslimského bratrstva. Dozorci je mučí elektřinou, pálí o ně cigarety, mlátí je obuškem. Nejméně 150 zadržených lidí zemřelo. Svět ale s kritikou šetří, prezident Sísí je totiž důležitý spojenec v boji proti islamistům.

„Egyptské věznice a policejní stanice praskají ve švech. Příznivci opozice jsou vězněni v nelidských podmínkách, takže počet mrtvých je jen předvídatelným následkem,“ tvrdí ředitelka oddělení Blízkého východu a severní Afriky Human Rights Watch Sarah Leah Whitsonová. 

Úřady nezveřejňují počty vězňů, nicméně je jasné, že od svržení Muhammada Mursího v červenci 2013 (více zde) a zahájení tvrdých represí proti Muslimskému bratrstvu jich radikálně přibylo. Egyptské centrum pro ekonomická a sociální práva uvedlo, že zatčeno bylo nejméně 41 tisíc lidí. Muslimské bratrstvo odhaduje, že ve vězení skončilo 29 tisíc jeho členů či příznivců. Prezident Abdal Fattáh Sísí tvrdí, že to není možné - egyptské věznice prý ani nemají takovou kapacitu.

Muhammad B., 28 let

V říjnu 2013 byl zatčen v Káhiře na demonstraci proti vojenskému puči. Po několikahodinové vazbě byl převezen do dalšího zařízení, kde ho svlékli a hodinu se musel plazit. Pak ho vsadili do cely bez toalety, kde již byly desítky vězňů. Hodiny musel stát jen na jedné noze. Vězni se snažili vytvořit si systém, aby mohli spát na směny. V neoficiálním vězení byl čtyři dny, než byl převezen do oficiálního, kde strávil pět měsíců. Zde už cely byly větší a měly toaletu, ale byly bez oken a nebylo v nich nic kromě „tisíců švábů“. Nakonec Muhammada soud propustil.

Zdroj: London Review of Books

Lidskoprávní organizace se Sísím v tomto bodě souhlasí, na svých číslech ale trvají. Věznice jsou totiž podle nich přeplněné, další civilisté jsou často drženi i ve vojenských zařízeních.

Egyptští právníci a aktivisté mají seznam třiceti civilistů, kteří byli v tajnosti drženi ve vězení al-Azúly, které je součástí vojenského tábora v Ismáílije. Čtyři z nich, se kterými loni hovořila Amnesty International, uvedli, že vězňů tam může být až čtyři sta.

Egyptské zákony nařizují, že policie musí o případech informovat prokurátora a do 24 hodin od zatčení zahájit vyšetřování. Zadržený musí být převezen do jednoho z 42 oficiálních zařízení, kde čeká na soud. To se však neděje a objevují se informace, že policie a paramilitární síly vybudovaly neoficiální síť žalářů, kde své oběti drží, jak dlouho se jim zachce.

Neustálé mučení

Bývalí vězni vypověděli, že bachaři ve vojenském vězení al-Azúly je běžně mučili elektrickými šoky, pálili je cigaretami a mlátili obuškem. Vězni mohou do koupelny jen na pět minut před východem slunce a o pořádném jídle si mohou nechat zdát. Podle zástupkyně ředitele Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku Hasíby Hadž-Sahraúi vládnou ve vojenské věznici podmínky jako vystřižené z „učebnice mučení“.

Mahmúd al-Mahdi, 51 let

Příznivec sesazeného prezidenta Mursího zemřel po třech měsících ve vazbě, kde byl v přeplněné cele a několikrát ho postihl infarkt. Spoluvězni volali o pomoc, trvalo to však deset hodin, než dostal lékařskou péči. Z jednotky intenzivní péče byl rychle navrácen do vězeňské nemocnice, která nemá ani základní vybavení. O několik hodin později zemřel.

Zdroj: Human Rights Watch

„V al-Azúly jsem byl 76 dní, za tu dobu jsem neviděl prokurátora či soudce. Nemohl jsem mluvit se svou rodinou. Šestkrát mě vyslýchali. Vzali mi všechno oblečení a dávali mi elektrické šoky po celém těle, i do varlat. Bili mě obuškem a vojenskými botami, svázali mi ruce za zády a pověsili mě na dveře. Když mě vyslýchali, vždy mi zavázali oči. Jednou mi zapalovačem pálili vousy,“ popsal jeden z bývalých vězňů.

„Zadržení jsou mučeni, když jsou zatčeni, pak jsou mučeni na policejní stanici, někdy jsou mučeni tajnými službami a když přijedou do vězení, jsou mučeni. Když jsou ve vězení, jsou mučeni a když si bachaři myslí, že něco plánují, tak je mučí,“ shrnula metody nového egyptského režimu profesorka psychiatrie na káhirské univerzitě Ajn Šams a lidskoprávní aktivistka Ájda Sajfa ad-Daula.

Aktivisté upozorňují, že podle egyptského práva je mučení ve všech formách zakázáno, dokonce i výprask rákoskou byl v roce 2002 zrušen. Ministerstvo vnitra však všechna svědectví o děsivých podmínkách v žalářích odmítá. Když se loni v červenci objevily na sociálních sítích zprávy o znásilňování a mučení vězňů, mluvčí resortu prohlásil, že „informace se nezakládají na pravdě“ a věznice přirovnal k hotelům.

Sísí na cestách nic o lidských právech neslyší

Podle zprávy Egyptské iniciativy pro osobní práva (EIPR) v žalářích sice jsou lékaři, ti však vězňům jen málokdy pomohou. Léky musí zajistit jejich příbuzní. Klíčové faktory pro zdraví včetně jídla, toalet, hygieny, osvětlení, ventilace a pohybu jsou nedostatečné. Absence jakékoliv hygieny, údržby cel a toalet a přeplněnost cel mají na zdraví vězňů negativní následky,“ píšou výzkumníci EIPR.

V zimě bývá v celách mráz, v létě nesnesitelné horko. Jeden zatčený si loni v červenci v propašovaném dopise z policejní stanice v Halvánu stěžoval, že obývá celu o rozloze čtyři krát šest metrů s šedesátkou lidí. Teplota vzduchu se podle něj vyšplhala na 50 stupňů.

Podle mezinárodních standardů by měl mít každý vězeň k dispozici sedm metrů čtverečních, absolutní minimum jsou čtyři metry čtvereční. V popsané cele by tak mohlo být maximálně šest zadržených a ne šedesát.

Světový politici si represálií pod Sísím nevšímají, upozornil časopis London Review of Books. Prezident oficiálně navštívil Vatikán, Řím, Davos, Paříž či naposledy Madrid a málokde slyšel výčitky ohledně porušování lidských práv. Západním lídrům podle listu vyhovuje relativní egyptský klid v rozbouřeném regionu, nekompromisní postoj Sísího vůči radikálním islamistům a nepřejí si další arabské jaro.

Tarík Mahmúd al-Ghandúr

Tohoto člena Muslimského bratrstva a dermatologa zatkla policie v jeho domě v Káhiře v prosinci 2013. Byl odsouzen na pět let vězení kvůli účasti na nelegální demonstraci, přestože v ten den byl někde zcela jinde. Trpěl žloutenkou, cirhózou jater a dalšími zdravotními problémy. Věznice nedovolila jeho převoz do nemocnice, kde by mohl podstoupit transplantaci, přestože to vězeňský lékař doporučil. Místo toho ho stěhovali z jednoho žaláře do dalšího. Pak dovolili transplantaci, ale bez dostatečného času na rekonvalescenci. Doktoři rodině přiznali, že nemocnice nerady přijímají politické vězně. Později muž zemřel.

Zdroj: Human Rights Watch

Když americký ministr zahraničí John Kerry loni navštívil Káhiru, uvedl, že mu „Sísí dal ohledně lidských práv silný závazek“. Egyptská armáda udržuje dlouholeté kontakty s Pentagonem, který ji každý rok posílá vojenskou pomoc v hodnotě 1,3 miliardy dolarů.

Egyptského autokrata nechtějí provokovat ani Francouzi. Káhira v únoru oznámila, že koupí 24 francouzských stíhacích letounů Rafale, které Paříž dlouhá léta nemohla udat. Celková hodnota transakce dosahuje 5,2 miliardy eur, tedy přibližně 143,8 miliardy korun (více o transakci čtěte zde).

Sísí však nehodlá spoléhat je na Západ. V únoru do Káhiry zavítal ruský prezident Vladimir Putin a slíbil Egyptu pomoc při budování první jaderné elektrárny. Šéf Kremlu navštívil nejlidnatější arabskou zemi už loni a se Sísím dohodl dodávky zbraní za tři miliardy dolarů.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video