ZÁVOD O ENERGII. Američtí prezidenti chtějí snížit závislost na blízkovýchodní ropě.

ZÁVOD O ENERGII. Američtí prezidenti chtějí snížit závislost na blízkovýchodní ropě. | foto: Profimedia.cz

Spojené státy americké usilují o energetickou nezávislost na globální vesnici

  • 0
Když prezident Richard Nixon počátkem 70. letech prohlásil, že chce zajistit energetickou nezávislost země, dovážely USA čtvrtinu své spotřeby ropy. Na konci 70. let už to byla polovinu ropné spotřeby, navíc za patnáctinásobek ceny. Proto po Nixonovi každý americký prezident označuje energetickou nezávislost za prioritu. Málokdo však bral tyto sliby vážně.

Dnešní energetičtí experti se už neušklíbají. Podle americké Energetické informační administrativy se bude do konce tohoto desetiletí produkovat z domácích zdrojů necelá polovina americké spotřeby surové ropy, přičemž 82 procent bude pocházet z americké strany Atlantiku. Uznávaný energetický analytik Philip Verleger tvrdí, že do roku 2023, kdy si připomeneme 50. výročí Nixonova "Projektu nezávislosti", budou USA energeticky nezávislé v tom smyslu, že budou víc energie vyvážet, než dovážet.

Autor eseje

Joseph S. Nye, Jr

Joseph S. Nye, bývalý náměstek amerického ministra obrany, je profesorem Harvardovy univerzity a autorem knihy Budoucnost síly.

Podle Verlegera by energetická nezávislost "mohla z tohoto století učinit Nové americké století, protože by vytvořila ekonomické prostředí, v němž se budou Spojené státy těšit přístupu k dodávkám energie za mnohem nižší náklady než jiné části světa". Evropané a Asiaté platí už dnes za zemní plyn čtyř- až šestinásobek částky, kterou platí Američané.

Čarování s břidlicovým plynem

Co se stalo? Technologie horizontálních vrtů a hydraulického frakování, při nichž se do břidlicových a jiných pevných horninových formací uložených v obrovských hloubkách vhání pod tlakem voda a chemické sloučeniny, zpřístupnila významné nové zásoby zemního plynu i ropy. Americký sektor těžby břidlicových plynů se od roku 2005 do roku 2010 zvýšil o 45 procent a podíl břidlicového plynu na celkové americké produkci plynu vzrostl ze čtyř na 24 procenta.

Odhaduje se, že USA mají dost plynu na to, aby současné tempo produkce udržely více než sto let. Značný potenciál břidlicových plynů má sice také mnoho dalších států, ale ty se potýkají s řadou problémů, od nedostatku vody v Číně přes bezpečnost investic v Argentině až po ekologická omezení v Evropě.

NEODEPISUJTE USA. Třeba ještě na poli energetiky a soběstačnosti překvapí...

Americká ekonomika bude z této změny energetické nabídky významně těžit. Už dnes vznikají statisíce nových pracovních míst, některá v odlehlých a dříve stagnujících regionech. Tato dodatečná ekonomická aktivita zvýší celkový růst HDP, což přinese nezanedbatelné příjmy. Nižší účet za dovoz energie navíc sníží obchodní schodek Spojených států a zlepší jejich účet platební bilance. Některé americké sektory, například produkce chemických látek a plastů, získají značnou komparativní výhodu v podobě nižších výrobních nákladů.

A co skleníkový efekt?

Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že dodatečná opatření k zajištění ekologické bezpečnosti vrtů na břidlicový plyn – včetně dohledu nad seismickými podmínkami, náležitého utěsňování vrtů a rozumného hospodaření s odpadní vodou – zvýší náklady jen asi o sedm procent.

Ve vztahu ke klimatickým změnám jsou však důsledky větší závislosti na břidlicovém plynu smíšené. Spalování zemního plynu totiž produkuje méně skleníkových plynů než spalování jiných uhlovodíků, jako jsou uhlí nebo ropa. Může jít tudíž o odrazový můstek k budoucnosti s nižší uhlíkovou zátěží. Nízká cena plynu však zbrzdí rozvoj obnovitelných energetických zdrojů, pokud ho nebudou doprovázet dotace či uhlíkové daně.

O geopolitických důsledcích lze v této fázi zatím jen spekulovat. Posílení americké ekonomiky by zcela jistě zvýšilo americkou hospodářskou moc – což stojí v ostrém protikladu k současné módě hovořit o USA jako o velmoci na ústupu.

Splendid Isolation se už nikdy nevrátí

Neměli bychom však dělat předčasné závěry. Rovnováha dovozu a vývozu energie je pouze prvním krokem k nezávislosti. Jak uvádím ve své knize Budoucnost síly, ze vzájemné globální provázanosti vyplývá jak citlivost, tak i zranitelnost. Budou-li USA dovážet méně energie, stanou se v dlouhodobém měřítku méně zranitelnými, avšak ropa je nahraditelná komodita a americká ekonomika zůstane citlivá vůči šokům z náhlých výkyvů světových cen.

KDE HROZÍ KRIZE. Nákladní tankery zatím Hormuzským průlivem proplouvají. Co když se to změní?

Jinými slovy, revoluce v Saúdské Arábii nebo blokáda Hormuzského průlivu by stále mohla napáchat USA a jejich spojencům škody. I kdyby Amerika neměla na Blízkém východě žádné další zájmy, jako jsou Izrael nebo nešíření jaderných zbraní, samotná rovnováha energetického dovozu a vývozu by pravděpodobně neosvobodila USA od vojenských výdajů na ochranu ropných tras v regionu – které podle odhadu některých expertů dosahují ročně až 50 miliard dolarů.

Současně s tím by se měla zlepšit vyjednávací pozice Ameriky ve světové politice. Moc pramení z asymetrií ve vzájemné závislosti. Vy a já na sobě můžeme být závislí, ale budu-li já na vás závislý méně než vy na mně, moje vyjednávací síla se zvýší.

Výhoda u vyjednávacího stolu

Mezi USA a Saúdskou Arábií existovala desítky let rovnováha asymetrií, kdy my jsme byli závislí na nich jako na hlavním producentovi ropy v regionu a oni byli závislí na nás jako na konečném garantovi vojenské bezpečnosti. Od nynějška bude mít Amerika při uzavírání dohod o něco lepší vyjednávací pozici.

ABY TANKERY DOPLULY. Letadlová loď USS John F. Kennedy může promluvit do dovozu ropy.

Stejně tak Rusko mělo na Evropu a své menší sousedy páky v podobě kontroly nad dodávkami zemního plynu a plynovody. Ve chvíli, kdy se Severní Amerika stane z hlediska produkce plynu soběstačnou, se však uvolní větší množství plynu z různých jiných oblastí a tyto zásoby pak budou sloužit jako alternativní zdroje pro Evropu, čímž se ruská páka oslabí.

Ve východní Asii, která se stala ohniskem americké zahraniční politiky, bude naopak Čína stále závislejší na blízkovýchodní ropě. Americká snaha přesvědčit Peking, aby hrál významnější roli v dohodách o regionální bezpečnosti, možná zesílí a určitý mírný efekt na vyjednávací sílu obou stran bude mít i čínské vědomí, že zásobovací trasy mohou být narušeny americkým námořnictvem, pokud nastane zatím neočekávaný vývoj a mezi oběma zeměmi se rozhoří konflikt.

Rovnováha energetického dovozu a vývozu ještě nevytváří ryzí nezávislost, ale mění mocenské vztahy vyplývající ze vzájemné energetické provázanosti. V tom měl Nixon pravdu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Copyright: Project Syndicate, 2012.
www.project-syndicate.org


Video