Neklidný rok má za sebou celý arabský sever Afriky. Nejvíce to však platí o Libyi, jejíž povstalci dokázali během sedmiměsíčního krvavého povstání svrhnout svého dlouholetého autokrata. Mezi poslední bašty Kaddáfího režimu patřila Syrta, padla jako poslední. Protože platila za nejpevnější pilíř předchozího režimu, dá se tušit, že návrat do normálního života zde bude trvat nejdéle.
"Všechno zničili. Ani nemám jak zavřít dveře od svého domu," lamentuje Syrťan Hamíd Mišrí, zatímco reportérovi BBC předvádí místo, kde kdysi měl vchod do domu. Patro budovy výmluvně ukazuje, že se poroučelo po zásahu z raketometu. "Ukradli mi auto a asi dvacet tisíc dinárů," popisuje Hamíd. Všechny místnosti nesou stopy rabování.
Hamíd patří mezi poražené. Žil v Syrtě a za to musel zaplatit. V části města, kde žil, není dům, který by nenesl podobné stopy poškození. "Rebelové se asi potřebovali pomstít za všechna příkoří," kroutí hlavou nad troskami. Umírající Kaddáfího režim soustředil své poslední síly právě sem, proto povstalci čtvrť doslova srovnali se zemí.
Obyvatele Syrty navíc trápí, že si jich nová vláda příliš nevšímá a nutí je dál žít v troskách. "Chtějí Syrtu potrestat za její historii," uvažuje jiný muž, který se bál být jmenován. "Přitom tak čtyřicet procent zdejších obyvatel nepatřilo mezi Kaddáfího stoupence," dodává.
Syrta byla oblíbeným místem poraženého plukovníka. Díky bohatým investicím vytvořil z rodné vesničky velké přímořské město, jeden ze svých opěrných bodů.
Železná pěst a růžové lakýrky
V ruinách města hlídkují členové Misurátské brigády, tedy povstalecké sekce, která stála za jeho dobytím. A přitom právě Misuráta na tom není o moc lépe. Když se ještě Kaddáfí pevně držel u moci, tak jeho muži terorizovali povstalecké město se stejnou silou jako jeho obyvatelé později Syrtu.
I v Misurátě žijí lidé mezi troskami, mnoho domů je vypálených. Místním se ale žije lépe, patří totiž mezi vítěze. Město už stihlo otevřít válečné muzeum, kde povstalci shromáždili různé úlovky z nedávno ukončeného konfliktu.
Největším tahákem je nepochybně ikonická skulptura železné pěsti, která svírá západní letadlo. Ta byla symbolem Kaddáfího režimu a dlela na nádvoří jeho tripolské základny Báb al-Azízíja. Expozice se pyšní i několika úlovky z plukovníkovy excentrické garderóby, jako jsou růžové kožené lakýrky či pravá ruská beranice.
Moc tlustý, aby se vešel do tanku
Muzeum ale reflektuje i stovky obětí letošních bojů. Jejich fotografie zdobí jednu ze zdí. U pomníku mrtvým ale nikdo nepláče. Ve vítězném městě se prostě na strasti zapomíná rychleji.
"Byl jsem moc tlustý, abych se vešel do tanku, tak jsem jen pomáhal se zásobováním," halasí s úsměvem jeden z místních veteránů. A napjaté vztahy s nedalekou Syrtou nepřeceňuje: "Se Syrtou jsme zadobře. Předchozí boje? To bylo jen takové bla, bla, bla. Syrta je část Libye!"
V přímořské Syrtě ale jeho nadšení nesdílejí. "Misuráta nikdy nebude naším bratrem," hlásá graffiti na zdi. Zatímco většina Libye stále hledí nadšeně k lepším zítřkům, tady koukají spíše pod nohy.
Život v Syrtě (modrá) a Misurátě (zelená) se nyní výrazně liší.
