Neboli za prostor svobodného podnikání.
Pro ČSSD jsou nejdůležitějším smyslem EU dotace. Ráda se chlubí, kolik miliard Česká republika dostane.
EU se v pojetí ČSSD podobá třesoucímu se oslíkovi. ČR línému chuďasovi a Paroubek hodnému strýci, který chudáka k penězům vychytrale přivede.
EU dle Paroubka je silný politický prostor, protože jen politika dokáže prosadit a ospravedlnit solidaritu, totiž počínání toho jánošíkovského bandity, který bohatým bere a chudým dává.
ODS chce od EU něco jiného: volný pohyb osob a kapitálu, svobodný trh s minimem regulací, tedy velký hospodářský prostor. Oba lídři nevymysleli nic nového, jejich postoje plynou ze stranických ideálů, z volebních programů a politických cílů. Paroubek vábí lidi na cizí peníze. Zájemci se najdou. Málokdo si uvědomí, že po čase z obdarovaných budou plátci. Do EU chtějí už jen země chudší, než je ČR.
Navíc Paroubkova vychytralost není příliš velká: chuť přerozdělovat sílí v bruselském centru, ve státech EU slábne. Kdyby Západoevropané slyšeli Paroubka v České televizi, asi by EU ihned rozpustili. Topolánkova Evropa svobodného trhu také neexistuje.
Evropská solidarita se spíš podobá sobectví - každý má svůj zájem, ten hájí proti ostatním. Možná je právě to nejsolidnější základ k dalšímu budování Evropy jako svobodného společenství, v němž se uplatňují konkrétní zájmy účastníků, nikoliv teoretické zájmy "Evropy".
ČSSD prožila trapné období zmatků a pádu. Za Grossovými strýci zmizela politika. Paroubek je zachránce, má ČSSD vrátit starou slávu. Používá k tomu nejsnazší nástroje: sliby a dávky všem. Jsou to známé postupy, Paroubek je používá nejšikovněji. Ale jsou starodávné, na tomto druhu socialismu velká politická strana už nevyroste.