Dvě Číny - která je pravá?

  • 33
Zkuste si test ze zeměpisu: ukažte na mapě Čínskou republiku. Nápověda: žijí tam Číňané a například letecká společnost se jmenuje Čínské aerolinie. Pokud jste ukázali na nejlidnatější zemi světa, v testu jste propadli, to je Čínská lidová republika.

Čínská republika je oficiální název pro Tchaj-wan, dvaadvacetimilionový ostrov 160 kilometrů od pevniny.

Ano, byl to chyták, ale chyták nesmírně důležitý: působí bolehlav diplomatům po celém světě a nedá se vyloučit, že kvůli němu v budoucnu vypukne válka.

"Situace je opravdu vážná, vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem jsou sudem s prachem," říká novinářka Jane, jež před lety odešla z ostrova do nedalekého Hongkongu.

"Dejte na má slova, tenhle kus Asie může za několik let vybuchnout," říká, usrkává zelený čaj a sleduje hektický ruch hlavní města nablýskaného ostrova, který se v minulých dvou desítkách let stal jedním z nejzářnějších příkladů "asijského ekonomického zázraku".

Hodně místních její obavy sdílí - v sobotu Tchaj-wan volil parlament a vládnoucí strana, prosazující radikálnější politiku vůči Číně, prohrála. Klíčovým tématem voleb byla právě ta zapeklitá otázka, kam by měl ostrov mířit v budoucnosti.

To je tak: když komunisté vyhráli občanskou válku, na Tchaj-wan se v roce 1949 stáhli "ti poražení", vedení generálem Čankajškem. Až do sedmdesátých let právě je svět formálně uznával za "pravou Čínu". Pak se karta otočila, "velkou Čínu" již nebylo možné ignorovat a Tchaj-wan se ocitl ve vzduchoprázdnu.

Vláda v Pekingu ho stále považuje za svoji "odpadlickou provincii" a opakuje, že se jí nevzdá, a bude-li to nutné, získá ji zpátky silou. Tchaj-wan je "de facto" nezávislý stát a navíc stát nesmírně hospodářsky úspěšný.

Víte-li, kam jít, zahlédnete ještě kus té "staré romantické Asie", třeba na Hadím trhu, kde v noci proplouvají tisíce lidí úzkými uličkami, v nichž jsou nejvíce slyšet prodavači hadů a jiných lahůdek.

Ale většinu času se budete pohybovat ve sterilním prostředím supermoderního města, v němž je nejvyšší mrakodrap na světě, města plného různých displejů a obchodů přeplněných elektronikou, v nichž se cizinec může cítit poněkud přitrouble, neboť - stejně jako při pojídání místních specialit netuší, co to vlastně všechno je.

"Někteří naši politici jsou naprostí šílenci. Máme se skvěle, ale abychom si to nepokazili, nesmíme moc dráždit Čínu," říká asi čtyřicetiletá obchodnice užívající anglické jméno Lisa. "Jenže oni ji dráždí stále víc a ona si to nenechá líbit," dodává.

Se svým byznysem se - tak jako miliony dalších ostrovanů - úspěšně snaží pronikat do Číny, opakuje, že "obchod je přece to hlavní". Zdaleka ne všichni na ostrově by s ní souhlasili - oficiální politikou současné vlády prezidenta Čen Šuej-piena, jehož strana v sobotu utrpěla trochu překvapivě porážku, je opatrné posilování tchajwanské suverenity.

Mnoho ostrovanů totiž uvažuje: Tak proč pořád hrát tu hru, že jsme nebo jednou budeme patřit k Číně?

"Nezávislí už v podstatě jsme, hospodářsky se máme skvěle, jsme jediná demokracie široko daleko, máme dobrou armádu, ale přes průliv na nás z Číny míří stovky raket. Proč se všichni diví, že chceme být normálním státem?" říká asi třicetiletý mladík na shromáždění jedné z provládních stran. "Jistě, Čínu není dobré dráždit, ale nesmíme jí pořád jen ustupovat," dodává kategoricky.

V praxi to není tak snadné: Čína přijímá sebemenší pohyb směrem k nezávislosti jako "strašlivou provokaci", hrozí válkou a Západ nebere její hrozby na lehkou váhu. USA sice neustále opakují, že ostrov nenechají padnout, "ať to stojí, co to stojí", a dodávají na něj moderní armádní systémy.

Ale zároveň vládu v Tchaj-peji kárají podobně jako Čína - mají hrůzu z toho, že spor by opravdu mohl přerůst v prolévání krve. A stačí málo: poslední diplomatickou bouři vyvolalo prezidentovo oznámení, že velké tchajwanské firmy se přejmenují a vypustí ze svých jmen odkaz na Čínu.

Že se například Čínské aerolinie přejmenují na Tchajwanské aerolinie, protože zkrátka patří k Tchaj-wanu a všem se to plete, což je nesporně pravda. Ale i tato kosmetická úprava je v očích Pekingu důkazem, že "odpadlická provincie" se jí chce nepřístojně vzdálit.

"V úřadu se mi, myslím, docela daří. Za těch sedm a půl měsíce se nezmenšil počet států, které s námi mají diplomatické vztahy, a dokonce jeden přibyl, už nás uznává i Vanuatu," chlubí se žertem, ale zároveň zcela vážně ministr zahraničí Tan Sun-čen.

Tchaj-wan po desítky let bojuje o uznání světa, a když se mu asi před měsícem podařilo navázat diplomatické styky s tichomořským státem Vanuatu, byla to obrovská událost.

Dnes tchajwanskou nezávislost uznává jen 27 zemí, vesměs menších států v Latinské Americe, Africe a Karibiku. Zbytek světa - včetně České republiky - zastává "oficiální" názor, že Tchaj-wan je formálně součástí Číny.

Pokud však před ministrem zahraničí zmíníte, že jste z Prahy, rozzáří se mu oči a stejně jako jiní politici i "obyčejní lidé" začne nadšeně hovořit o "velkých přátelích". Listopadová návštěva bývalého českého prezidenta Václava Havla se totiž v Tchaj-peji stala obrovskou událostí, jež byla opěvována jako důkaz, že svět přece jen ostrov bere vážně.

Rušná čínská ulice. (Ilustrační foto)


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video