"Babička vyběhla ze sklepa, začala panikařit a volala, že hoří. Ze sklepa se hrnulo plno dýmu," vzpomíná na nepříjemné události chlapec, zatímco nervózně žmoulá kus své košile.
Málokdo by v něm hledal velkého hrdinu. "Vyvedl jsem za ruku nemocného tatínka, který je po dvou mrtvicích, a tříletou sestřičku," dodává. Ven dostal také dědu, který byl také v domě. Matka byla v té době na nákupu. "Pak jsem ještě jednou rychle vyběhl nahoru, kde byl nemocný bráška, který nemůže chodit. Podal jsem mu ruku, aby udělal aspoň těch pár kroků k otevřenému oknu," popisuje nesměle chlapec. Tím hochova duchapřítomnost neskončila.
Ředitelka se o hrdinském činu dozvěděla od hasičů a policistů
Dvaadvacetiletému bratrovi dal přes ústa mokrý hadr, aby zabránil otravě zplodinami. Hasiče, po jejich příjezdu, okamžitě nasměroval do patra za bratrem. "Hasiči rychle pro brášku vyletěli, vytáhli ho ven na křesle a začali hasit. Požár pravděpodobně vznikl jiskrou z kotle, která ve sklepě podpálila uložené dřevo a jehličí." Na otázku, jestli se nebál, sebejistě reaguje: "Měl jsem strach, ale nepodlehl jsem panice."
Martin, ve škole spíše průměrný tichý žák, ukázal velkou duchapřítomnost a odvahu. "Na konci školního roku sice nedostane knížku za prospěch, ale za to, co provedl. Důležité je, jaký je to charakter a člověk. Je třeba víc takových lidí," dodává Dagmar Horváthová, ředitelka ZŠ Mládí v Orlové.
Chlapec o svém hrdinském skutku nemluvil, nechvástal se mezi kamarády. "Nerad o tom mluvím," skromně krčí rameny. "Nikomu nic neřekl. O tom, že máme ve škole takového hrdinu, jsme se dozvěděli až od hasičů a policistů," vzpomíná Horváthová. Martina chuť zachraňovat nepřešla ani nyní. "Chtěl bych pracovat jako psovod u záchranářů," konstatoval.
