Domek si postavil před osmi lety, když si koupil zahradu přímo u řeky - ta se svažuje až dolů k vodě. Do té doby bydlel v Bechyni vysoko nahoře nad řekou. Se stavebním povolením na rodinný domek u Lužnice nebyl problém, protože historické mapy jasně ukazovaly, že dosavadní rekordní záplavy z roku 1897 sahaly do výše 4,90 metru.
"Proto jsem spodní práh domku udělal ve výšce pěti metrů s pocitem, že mi nehrozí vytopení," říká. Jenže v roce 2002 měla řeka 6,80 metru, letos 5,30. "Teď vím, že voda pravděpodobně ještě přijde, takže tomu musím přizpůsobit charakter bydlení. Ale to není důvod, abych toto místo opouštěl," říká Kalousek.
"Letošní škody nebyly tak vážné jako před třemi lety. I proto, že tehdy jsem dům opravoval už s tím, že velká voda může kdykoliv přijít znovu," tvrdí.
O státní dotaci na opravu nežádal, před třemi lety mu pomohla pojišťovna. "Já se necítím adresátem veřejné pomoci, žádnou dotaci jsem nepožadoval a ani nebudu," říká.
Kalousek je přesvědčen, že stejně jako on odmítne vystěhování většina lidí, kteří byli dvakrát, či dokonce třikrát vyplaveni. "Výzva státu k vykoupení zatopených domků je rozumná, ale nemyslím si, že se setká s velkým ohlasem," míní.
Zároveň však lídr křesťanských demokratů naznačuje, že lidé by si měli vybrat: buď využít možnosti prodat státu domek a přestěhovat se na bezpečnější místo, nebo zapomenout na opakovanou pomoc od vlády na opravy.
"Pokud bude existovat možnost, že stát finančně pomůže při přestěhování, potom by majitel měl riziko brát na sebe a neměl počítat s velkou pomocí. Podpora z veřejných peněz je pak diskutabilní," míní Kalousek.
A dodává: "Ale lidé mají právo požadovat od státu, aby prováděl protipovodňovou prevenci, aby k zatopení vůbec nedocházelo."
