Vnitřků se totiž opravy netýkaly, takže omítky, rozvody proudu, vody a kanalizace čekají na případné nájemce.
Podle Noska by byl obvod rád, aby v objektech přišly ke slovu bohulibé činnosti. Nejraději nějaké kulturní projekty, spíše nekomerční, i když těmi by se investorům vložené investice brzy nevrátily. Nosek řekl, že radnice by byla v takovém případě ochotna se domluvit na symbolickém nájemném. Městská část zatím neví, jakým způsobem bude nájemce hledat, ale už nyní se prý chodí lidé ptát.
O bývalý pivovar prý projevily zájem i plzeňské pivovary, kterým se zalíbil nápad vybudovat v něm reprezentační minipivovar. Také úvahy o penzionu nejsou zcela bez šancí uspět.
Löwitův mlýn má Praha 8 ve své správě zhruba devět let, o pivovar požádala asi před třemi roky. Svým způsobem měly obě stavby smůlu v tom, že Musílkovo vedení obce se odmítavě postavilo k projektu, který pro radnici bezmála rok připravovala společnost History. Ta však jednala s libeňskou radnicí ještě v době, kdy stál v jejím čele Václav Vomáčka.
Po komunálních volbách v roce 1998 ho ve funkci vystřídal Václav Musílek, který na spolupráci už nenavázal. Soutěž na pronájem mlýna i pivovaru neakceptoval a jediného uchazeče o tuto zakázku, společnost History, odmítl.
Projekt History na zřízení centra lidového umění, řemesel a zábavy v podzámčí si sice vysloužil uznání památkářů, primátora a ministerstev, ale Musílkovo vedení nepřesvědčil. Budova zrušeného mlýna, který stál v 19. století na břehu jednoho z později zrušených vltavských ramen, toho zažila už dost. Objekt z 13. století koupil v roce 1883 pekař Jáchym Löwit, počátkem 19. století se pak stal majetkem pražské obce.
V polovině minulého století se v něm skladovaly brambory a koncem šedesátých let ho v havarijním stavu získalo Divadlo S. K. Neumanna a mělo v něm kulisy.
