Komunistické fantasmagorie rozvíjel český národ tvořivěji a fanatičtěji než ostatní komunistické satelity. Více se u nás věznilo a popravovalo. Hospodářské bludy se uváděly do života se zanícením náboženských vizionářů.
Komunismus byl u nás málem vybudován. Češi dosahovali ponurého prvenství: s Rusy si byli takřka rovni. Prvenství si zachovávají: v širokém okolí české země nenajdete silnější a mocnější komunistickou stranu, než je ta česká. Její pověst neohrožuje ani strašlivá minulost, ani nynější cizopasná existence.
Únor 1948 mohl mít jiný výsledek. Rusové se nezmocnili všech zemí, které měli v drápech. Finsko, Rakousko jsou dobré příklady. Češi jsou příklad špatný: komunistické otroctví si s nadšením zvolila jejich velká část.
Hodlají to opakovat? Hodlají v budoucnosti zas vyjít naproti nějakému novému systému nesvobody, upečenému Grebeníčkovými lidmi? Co dnes KSČM nabízí, je jen jakási zastřená podoba starých idejí, kombinovaná s požadavky a sliby, o nichž komunisté vědí, že je nikdy nebudou muset plnit.
Není žádný důvod, aby zem neupadla do otroctví dvakrát. Zní to dnes tak směšně jako v roce 1945, kdy také nikdo nevěřil, že otroctví nejen končí, ale i začíná. Za několik dní budou mít rozhodující vliv při volbě prezidenta. Jaký vliv a na co budou mít za pět let? V únoru 1948 profitovali komunisté z nespolupráce, sobectví a neschopnosti demokratických stran. V únoru 2003 profitují z téhož.
