Na podzim roku 2011 souhlasí s členstvím ČR v Evropské unii 59 % lidí, což je nejnižší výsledek v historii ČR, a je nižší než v době vstupu země do Unie (67 %). Naproti tomu s členstvím Česka v Severoatlantické alianci nyní souhlasí 68 % obyvatel, což je více, než když ČR do NATO před třinácti lety vstupovala, vyplývá z pravidelného výzkumu agentury STEM.
"Češi jsou tak trochu spoléhači, máme rádi, když se o nás někdo postará," říká autor výzkumu ze STEM Jan Hartl s tím, že pokud tento obraz nějaká organizace přestane plnit, máme tendenci se od ní odklánět.
Graf podpory členství v Evropské unii
Graf podpory členství v NATO
EU: Mizí jistota, přibývá skepse
Oslabující souhlas Čechů s členstvím v EU má podle expertů tři důvody: opad jistoty, tradiční euroskepticismus a absenci komunikace. "Když jsme do EU vstupovali, bylo to s určitou preferencí dlouhodobé jistoty a předvídatelnosti, což jsou kategorie, které se teď Unii naplňovat jaksi nedaří," vysvětluje sociolog Ivan Gabal.
Obraz EU je tak v myslích lidí spojován se samými problémy, což jen akcelerovalo s ekonomickou krizí. "Toho využil euroskeptický tábor, který je v médiích velmi hlučný," vyjmenovává dále Hartl.
Jan Hartl"Když téma evropské integrace opustíte, nikdo se mu nevěnuje a zaznívají jenom problémy, tak to vypadá, že EU jsou ti lidé z toho Bruselu, pořád od nás něco chtějí a teď nás ještě stáhnou do potíží." |
S tím souhlasí i diplomat Karel Kovanda, který zastával vysoké funkce jak v EU, tak v NATO. "Přínosy členství v EU jsou méně jasné než v NATO a neumíme jich kolikrát využít. Problémy eurozóny na spolehlivosti nepřidávají a euroskepse českých politiků je snad už součástí eurounijního folkloru," tvrdí Kovanda.
"Navíc téma evropské integrace po našem vstupu do EU zcela upadlo a už se věci nedovysvětlovaly. Hrou na domácím politickém písečku jsme to téma zastrčili," dodává Hartl. I když EU pořád vnímáme jako "oni" a ne jako "my", a postavit Evropu zpět na nohy je tak úkol "pro ně" a ne "pro nás" a lidé jsou s členstvím v EU méně spokojeni, tak z toho ovšem nijak nevyplývá, že by lidé chtěli z EU vystupovat, upozorňuje Gabal.
Hrozby nevnímáme díky členství v NATO
"Členství v NATO se po rozpadu Varšavské smlouvy jevilo jako jedno z nejpraktičtějších řešení naší bezpečnosti," interpretuje výzkumy Hartl, podle něhož ovšem čísla podpory kolem 70 % nebyla výsledkem informovanosti, ale spíše iluzí. "Informační kampaň před vstupem do NATO byla neexistující, nikdo nebyl ochoten se věnovat bezpečnostní a obranné strategii," říká Hartl. "Bylo zajímavé, jak ještě v 90. letech mnoho lidí vnímalo vstup do NATO jako výměnný obchod, tedy že vstup NATO musíme vytrpět za vstup do EU, kterou lidé vnímali jako takový penězovod, co k nám bude chrlit peníze."
Nicméně i když lidé opustili tyto iluze, podpora NATO byla stále, byť těsně, většinová. Podle Hartla následná pozornost, i když nejdřív pochybovačná, upřená na profesionalizaci armády, zahraniční mise a další bezpečnostní témata, měla za výsledek to, že se od začátku, váhavě a nechtěně, NATO stalo stálicí.
"Na grafu je vidět, že souhlas s členstvím v NATO je stabilní, výkyvy nejsou podstatné a v tom rozkolísaném světě, ve kterém žijeme, je NATO a naše zakotvení v něm takovou naší jistotou. Toto bezpečnostní zakotvení tak lidé vnímají - zejména ve srovnání s domácí politikou - jako něco, na co se můžeme spolehnout. Byť paradoxně pro spoustu lidí žádná bezpečnostní rizika nehrozí, a to hlavně kvůli tomu, že o bezpečnost máme nějak postaráno – jak říkám, jsme spíše spoléhači," vysvětluje Hartl.
Zvládnutá Libye, ocenění v Afghánistánu
Vyššímu souhlasu s členstvím v NATO nahrávají podle expertů i alianční mise a české působení v nich. "Jak úspěšná operace v Libyi, tak relativní klid v souvislosti s naším působením v Afghánistánu, které není tak exponované, dává obraz bezpečí a zajištění," domnívá se Ivan Gabal.
Otázky spojené s působením NATO jsou navíc pro veřejnost podle Karla Kovandy jasnější. "NATO se osvědčuje jako spolehlivá organizace. Naši vojáci v aliančních operacích jsou oceňováni jak v Alianci, tak doma. Svrhnout Kaddáfího sice trvalo, ale rozuměli jsme tomu a podporovali to úsilí," dodává bývalý český velvyslanec v NATO.
