Bylo by na místě. Voliči byli znechuceni z Grossovy aféry. Znechuceni ale měli být sami nad sebou.
Po nekonečnou řadu let považovali Grosse za nejlepšího a nejpopulárnějšího, aniž k tomu byl nějaký solidní důvod. Důvodů nesolidních byla celá řada. Že je sympatický, že pěkně vypadá, že okouzluje mládím a prostým vystupováním. A hlavní důvod: že nemá nikdy žádný názor.
To u voliče rozhoduje především.
Proč se voliči Grossovi divili, není jasné. Vždyť si ho vybrali, vyzvedli do výšin. Je hloupé do něj nyní kopat – možná by měli voliči kopat sami do sebe. Koho jsme to obdivovali? Ještě nedávno byl jejich hrdinou. Jako pištící masa přelétavých pubertálních fanynek už dnes letí veřejnost za novou merunou: Paroubek exceluje. A stoupá mu popularita rychlostí blesku. Přitom nikdo dnes neví, jaký bude Paroubek premiér. Možná dobrý, možná ne. Bylo by rozumné s názorem počkat na činy. Voličstvu stačí, že přišel. Už to je důvod k jeho oslavování.
Paroubek by si měl dát na voliče pozor – jak nyní bezdůvodně plesají, zítra do něj mohou ti samí bezdůvodně kopat.
Většinou se říká, že je třeba vyměnit politiky a otevřít dveře novým, mladým, svěžím. Že je třeba vyměnit voliče, to si netroufne nikdo říct.
A přitom je naše voličstvo nekompetentní, popletené, hloupé a sobecké – možná víc než politici. Dopustilo se už mnoha omylů, chyb a ničemností.
Špatná minulost voličstva nikoho nezneklidňuje, zatímco do politiků si kopne každý volič. Příklad za všechny: za únor ’48 může prý zrádný Beneš. Ale kolik tehdejších voličů zvedlo proti komunistům paži či alespoň hlas? Kdo šel proti nim do ulic? Beneš může za odsun plus násilnosti. Kolik voličů v pohraničí rabovalo, násilnilo, kolik jich k tomu mlčelo a kolik bylo proti? Ještě že Beneše máme. Gross je svého druhu Beneš dneška. Nejprve obdiv, pak hanba.
ČSSD hledá nového předsedu, který stranu dovede k prosperitě.
Bude to prý zas ten, kdo je nejoblíbenější.
ČSSD se možná opět opře o mizerný úsudek voličstva, který katapultuje do vedení zas nějakou osobu stejně nekompetentní, jako jsou ti voliči.
Jak voliče vyměnit a opatřit si kvalitnější, není zatím známo. Než to bude objeveno, omezme se na připomínku: rozčilovat se nad politiky, býti jimi znechucen není od voličů poctivé. Ať se podívají sami na sebe a na své výkony. Možná pak ztichnou a budou politiky oslovovat o chlup zdvořileji. Někdo by také měl politiky politovat – jaké to mají strašlivé voličstvo.
Když je volič znechucen nejvíc, nejde prý k volbám. Je to stejně rozumné, jako kdyby sedlák řekl, požár mě tak znechutil, že nepůjdu ani hasit. A z těchto dutých makovic, bůh nás netrestej, pochází všechna moc. Lehkomyslně přiřknou trůn popularity komukoliv jim podobnému.
Možná bychom měli mít opačný názor: Je populární, pozor na něj. Může to být jen prázdný sud.
 Premiér Jiří Paroubek |
