Soudní výrok je prvním svého druhu v Polsku od roku 1973.
Žalobce pro Henryka Mania požadoval patnáctiletý trest, už tak mimořádně zmírněný kvůli věku obžalovaného. Podle platných polských zákonů je trestem za prokázanou účast v genocidě až doživotní žalář.
"Vyhlazovací tábor v Chelmně byl peklem, jehož se Henryk Manio účastnil nikoliv jako oběť," odůvodnil loni výrok soudce koninského soudu Marian Pogorzelski.
Prokuratura starému muži kladla za vinu, že od prosince 1941 do dubna 1943 aktivně pomáhal německým okupantům v likvidaci tamního židovského obyvatelstva. V táboře prý patřil mezi osm Poláků, které si Němci vybrali za své pomocníky. Židy údajně bil, odebíral jim cennosti a šaty a odváděl je do nákladních automobilů, které sloužily jako mobilní plynové komory.
PŘEDCHOZÍ VÝVOJ:
Obhajoba vsadila na jednu kartu
Z oběti hitlerovských zločinů se obžaloba pokouší učinit viníka, prohlašoval v soudní síni obhájce. Připomínal současně, že odsouzený prožil řadu let v táboře jako vězeň, nikoliv jako dozorce. Sám Manio se pak snažil soudci vysvětlit, že v táboře byl proti své vůli a že cokoliv konal, bylo to pod hrozbou vyvraždění zbytku rodiny. K vině se ale nepřiznal.
Soud v Konině argumenty obhajoby odmítl. Henryk Manio se podle něj mohl volně pohybovat po táboře i mimo něj, svědci potvrdili rovněž jeho pravidelné styky s dívkami v Chelmně.
Polští pomocníci v chelmnském táboře sloužili ve svém civilním oděvu a po vykonání úkolu se mohli po určitou dobu volně pohybovat. "Jejich podíl na vyhlazování tak nevyplýval z hrozby ztráty vlastního života; mohli utéci, nikdo z nich to ale neudělal," uvedl během procesu žalobce z Institutu národní paměti (IPN), který se zabývá stíháním zločinů proti polskému národu.
V Chelmně bylo vyhlazovací centrum
Němci zřídili v Chelmně nad Nerem na západě Polska jakési vyhlazovací centrum. Své oběti zde zabíjeli zavřené v nákladních automobilech, které s výfuky vyvedenými do nákladního prostoru sloužily jako pojízdné plynové komory. V propojování výfukového potrubí s vnitřkem automobilu pomáhali rovněž polští pomocníci.
Oběťmi byli především Židé z ghetta v Lodži.
Případ polských pomocníků z Chelmna byl otevřen už bezprostředně po válce, ale z dosud nevyjasněných příčin bylo tehdejší vyšetřování ukončeno. Kauzou Henryka Mania se zabývala rovněž předchůdkyně IPN, dnes již neexistující komise vyšetřování zločinů proti polskému národu. Ta ale v tomto konkrétním případě nestačila dospět ke vznesení obvinění.
