Může nám být, jako Ivanu Langerovi, sympatický jednokolový většinový systém. Ten totiž dává větší váhu osobnostem a menší váhu stranickým sekretariátům. Nemůžeme však tento systém chtít natolik, abychom se ho snažili prosadit proti duchu fair play, proti duchu demokratické soutěže.
A o to se ODS spolu s ČSSD před časem pokusily. Chtěly základní (a možná dobrou) změnu pravidel hry. Při jejím prosazování však porušily - pravidla hry! Strážce pravidel, Ústavní soud, to naštěstí nedovolil.
ODS a ČSSD nezbylo než hlasovací kombajn zazimovat a vrátit se k jednání. Jeho výsledkem je zákon, který pravděpodobně zachová "nestabilní" stranický trojúhelník. Ale trápí politická nestabilita někoho jiného kromě politiků? Pokud vlády padají a jsou voleny v duchu zákonů, nikdy to ještě žádné zemi neuškodilo.
Strany opoziční smlouvy však slaví i malé vítězství - Čtyřkoalice bude muset získat patnáct procent hlasů, aby se dostala od parlamentu, bude-li trojkoalicí, a deset procent, bude-li dvojkoalicí. Ale to není proti duchu pravidel. Vždyť ona to opravdu "několikakoalice" je.
