|
Čtenář Valda: Můžete říct, proč jste začal nosit pistoli? A jak se dostanete na Krajském úřadě s pistolí do kanceláře, když je v budově zákaz nošení zbraní? Neberte si to prosím osobně, ale vidím za tím celkem psychopatické jednání. Děkuji za odpověď.
Vladimír Dryml: Já jsem dostal několik výhružných dopisů, kde mi vyhrožují. Jak pracuje naše policie, to také všichni dobře víme. Za třetí, zbraň se nosí skrytě. Vy mi říkáte, že jsem byl na krajském úřadě ozbrojen. Rám na krajském úřadě neexistuje a dokonce jsem si ani nevšiml, že by tam byl zákaz nošení zbraní.
Martin: Nezdá se vám, že v rámci své volební kampaně jste voličům sliboval věci, které nemůžete v rámci svých kompetencí senátora či člena zastupitelstva kraje nikdy splnit? Například zrušení parkovacího systému v Hradci Králové?
Vladimír Dryml: K tomu můžu říci jediné: jednal jsem s primátorem města a bylo mi přislíbeno, že se změní situace v parkování v Hradci Králové. A dokonce došlo ke snížení parkovacích sazeb a dále jednáme o možnosti, jak by kraj mohl pomoci v investici ve výstavbě parkovacích domů, na které firma nemá asi dostatek finančních zdrojů, a proto měl tak vysoké parkovné. Takže není pravda, že bych jako senátor nemohl řadu věcí ovlivnit.
Jiří: Souhlasíte s tvrzením, že pro dobré lékaře je práce celoživotním posláním, zatímco ti ostatní odcházejí třebas do politiky?
Vladimír Dryml: To je falešné a prázdné. Já dokážu obojí a dokáže to i většina dalších politiků. Všimněte si, že většina z těch rozumných lékařů v politice si dále drží své úvazky v medicíně. A i já se snažím neztratit kontakt s nemocničním prostředím. Stále mám úvazek jako lékař chirurg a mnozí z mých známých toho velmi využívají.
K. Zima: Pane senátore, trestný čin jste nespáchal, ale říká Vám, což by při Vašem věku mělo, něco jako etika a slušnost?
Vladimír Dryml: Já nevím, co je neetického a neslušného na tom, když jsem si chtěl ověřit určitou informaci v soukromém hovoru, který nebyl určen ke zveřejňování. Opravdu jsem se chtěl zeptat, co jsem spáchal tak nečestného, když jsem se zajímal o to, kde se ztrácí veřejné peníze a co je to za vydírání okolo paní poslankyně Orgoníkové, mé přítelkyně? Vždyť naopak, já jsem chtěl zjistit, jakým způsobem bych jí mohl eventuálně pomoci a tím i celé ČSSD.
Robert Kodym: Jste znám heslem, že když si někdo z veřejných peněz něco bere, tak musí zůstat i pro ty lidi, pro ty občany. Až na kraji zařídíte vyplacení stamilionů vašim kamarádům a známým za Vrchlabskou nemocnici, kolik zůstane obyčejným lidem? Děkuji.
Vladimír Dryml: Při veřejných zakázkách se část peněz dává na realizaci té zakázky. Pak jsou ale kolem různé podivné firmy, které za poradenství a různé jiné činnosti dostávají peníze a na ten samotný projekt se dostane o to méně peněz.
Já ale přeci nikomu nic neprodávám. Rozhodne zastupitelstvo kraje. Tam je přes 40 lidí a ti rozhodnou, ne Dryml, který tam má jen jeden hlas. A pro Vaši informaci, já se zdržím přiklonit se na jednu nebo druhou stranu při projednávání této záležitosti.
Já jsem voličům sliboval, že chci, aby ta nemocnice byla zařazena do hradeckého holdingu, že to je jediná záchrana nemocnice. A je mojí povinností tu nemocnici zachránit a udělám pro to všechno. Proto jsem dostal preferenční hlasy a z devátého místa jsem se dostal na první.
Já jsem původně mimochodem preferoval pronájem nemocnice, ale rozhodlo zastupitelstvo, že ekonomičtější a lepší je koupě nemocnice.
Valda: Jste ředitelem nemocnice, náměstkem hejtmana, senátorem, předsedou představenstva Zdravotnického holdingu královehradeckého kraje, a. s. Můžete mi říci, jaký je váš celkový měsíční příjem?
Vladimír Dryml: Já to v tuto chvíli bohužel nevím. Protože ani nevím, za co dělám. Narozdíl od ostatních lidí já to dělám pro to, že mě to baví, a nedělám to pro peníze. Podívejte se, já mám ještě příjmy ze soukromého podnikání. To jsou všechno osobní věci a já si chráním svůj osobní život, narozdíl od jiných.
Na druhé straně je přece veřejně známo, kolik dostává vícehejtman kraje, kolik dostává senátor. Na druhou stranu už nikde nejsou napsány jejich výdaje. Takže tohleto je trochu laciné. A je to to, co mě v českých zemích vadí. Zeptat se v jiných zemích na toto je neslušné. Příjmy z veřejných funkcí jsou jasně známy, a každý si je může zjistit.
Můžu vás ujistit, že jako ředitel nemocnice dostávám více peněz než jako vicehejtman. Měli byste se mě zeptat na to, co za to odvádím a jestli ti lidé, kteří se na to ptají, dělají také o sobotách a o nedělích a šestnáct hodin denně a jestli na to mají vzdělání. A jestli nesou takovou zodpovědnost. Rozhodně mám méně peněz než ředitel VZP.
Budu si po této otázce muset někoho najmout a spočítat to. Ale říkám, to jsou příjmy a je to jen část příjmů a mám i výdaje. Já se domnívám, že politik by neměl být chudý, Aby právě mohl být objektivní a mohl rozhodovat. A to je možná to, co na mně mnohým lidem vadí.
Harfan: Podal jsem trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z trestného činu násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci, kterého se měl doputit tím, že vám vyhrožoval smrtí. Což ve vás vzbudilo důvodnou obavu, v důsledku které jste začal chodit ozbrojený? Budete s policií spolupracovat a poskytnete jí ten dopis?
Vladimír Dryml: Nic nebrání tomu, pokud se na mě policie obrátí, abych tyto dopisy zveřejnil. Shodou okolností mám jeden z nich, zaslaný, u sebe. Oslovují mě tu Vážený pane cikáne Drymle. "Oslovuji tě cikáne z důvodu tvé barvy pleti, jsi zřejmě natrvalo opálený, a i kdyby tě mělo chránit sto ochranek, my si tě vyčíháme a seřežeme tě jako dobytka, kterému to patří..." Tento dopis je z 11. listopadu 2008 a podobný mi přišel i do Senátu. A to, co mi chodí na mailech, to ani nebudu zveřejňovat.
Vladimír Kocman: Zajímalo by mě, v co nebo komu nebo čemu věří člověk jako vy?
Vladimír Dryml: Po smutných zkušenostech, které jsem prožil, během svého bouřlivého života, mohu říci, že nevěřím ani sám sobě.
Petr Malý: Před několika lety jste s velkým humbukem propagoval "podvazování nádorů". Můžete se pochlubit, jak tato vaše metoda byla úspěšná?
Vladimír Dryml: Ti lidé, kterým jsem pomohl, dobře vědí, jak to bylo nebo nebylo úspěšné. Bylo by proti lékařskému tajemství prozrazovat. Mohu ale říci, že nejméně ve dvou případech to byla úspěšná metoda. I kdyby se ale zachránil jen jeden lidský život, tak to má pro mě význam.
