Ale jak jde čas, padají zábrany. Komunisté mají špatnou pověst a sociální demokraté s nimi mají ty nejhorší možné zkušenosti - až po toho Laušmana, uneseného z Rakouska a umučeného koncem padesátých let.
Ovšem styk obou stran má jistou logiku - jedni mají socialismus měkký, druzí tvrdý. Mezi tím je mnoho společného. Skutečná levicová vláda se bez komunistů udělat nedá. Otázkou však je, kolik voličů sociální demokracie si ji přeje.
Kdyby komunisté opustili Grebeníčkův stalinský švih a začali si říkat třebas eurolevice, byla by spolupráce s ČSSD schůdnější. Ke změnám se Grebeníček nechystá, a kdo ví, jestli by vůbec nějaké uměl a jestli by je naši komunisté chtěli.
Stalinský švih je pro české komunisty stále ještě přitažlivější než nějaké levé bloky. Ostravští socialisté musí zlézat strmý kopec - žádnou elegantnější tvář jim komunisté neukazují, a přece je chtějí pojmout za spojence.
Strašlivějším spojencem v té koalici je třetí partner, lidovci. Cynik by poznamenal, že jsou na koalici s komunisty za čtyřicet let Národní fronty zvyklí a že pobyt u moci, byť v tomto případě jen ostravské, ospravedlňuje každou družbu - i s rudými čerty.
Není to však pravda. Kdo zná lidovecké zázemí, vybaví si "klasické" lidovce jako občany s velkým konzervativním, křesťanským a antikomunistickým cítěním. Tyto občany vedou jejich ostravští předáci do spojenectví, které jim asi nebude po chuti.
Komunisté mají stranu dosti silnou, jejich hlasy se nabízejí a jsou použitelné - otázkou však je, k čemu. Ostravské spojenectví je namířeno proti tamní ODS. Bez komunistů by to spojenectví nemělo většinu, čtyři lidovecké mandáty naopak nepotřebuje, ale přesto socialisté lidovce do koalice s KSČM zavlekli. ODS dělala socialistům ústupky - včetně křesla primátora. Nestačilo, bylo odmítnuto. Koalice s KSČM je lákavější.
Jen Bůh ví, co vyslechnou lidovci, až přijdou do nebe. Pošleme do Ostravy vzkaz stratéga Lenina: My nemusíme vítězit. Buržoazie porazí sama sebe. Zlatá slova, v Ostravě platí.
