Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

První útočná válka dala USA hymnu. A Britové snědli prezidentovi večeři

  4:00aktualizováno  4:00
Pro Evropu ve víru napoleonských válek to bylo co do počtu nasazených jednotek podřadné střetnutí. Přesto se před 200 lety za oceánem začalo několik tisíc mužů bít ve válce, která nakonec znamenala hodně pro identitu Američanů i Kanaďanů. A kterou si všichni, až na indiány, mohli vykládat jako své vítězství.

Válka položila tradici amerického námořnictva. Proslavila se v ní zejména těžká fregata USS Constitution, která opakovaně unikla britské přesile a v jednotlivých soubojích porazila dvě britské fregaty a dvojici menších válečných lodí. | foto: Library of Congress

Co se stane, když se spolu ani přes společný jazyk nedomluví koloniální velmoc, nad níž slunce nezapadá, a mladá, dravá země na druhém břehu Atlantiku, která před ani ne třiceti lety na zmíněném impériu vybojovala nezávislost?

Před dvěma sty lety, v červnu 1812, o tom rozhodovali američtí zákonodárci. Na stolech měli zprávu prezidenta Jamese Madisona, která vypočítávala britská příkoří. Embargo na obchod s Francií. Prohledávání lodí, odvlékání amerických námořníků, dodávky britských zbraní indiánům útočícím na osadníky...

Bylo toho hodně a protože většina kongresmanů smýšlela protibritsky, dostal prezident 18. června k podpisu historicky první vyhlášení války.

Britové to, jak už to bývá, viděli jinak. Napoleon zdaleka nebyl poražen a Královské námořnictvo potřebovalo muže. Každý námořník, co získal americké občanství, byl pro Brity dezertér. A kdo ví, kdy si ti Američané začnou dělat zálusk na britskou Kanadu...

Postačí tam "prostě vpochodovat"

Karty byly rozdány a z pohledu statisícových armád, které mašírovaly Evropou, to byly karty titěrné: vždyť Britové měli v Kanadě šest tisíc vojáků a celá americká armáda neměla ani dvanáct tisíc mužů, o tréninku a zkušenostech nemluvě.

Prapor posázený hvězdami

Prapor z pevnosti Fort McHenry, který poskytl inspiraci k textu budoucí

Prapor z pevnosti Fort McHenry inspiroval text budoucí hymny.

Americký právník Francis Scott Key pozoroval v roce 1814 bombardování pevnosti Fort McHenry v Marylandu z paluby britské lodi, kde vyjednával propuštění zajatců. Ať už je pravdivá verze, že prapor vlající na pevnosti viděl ve světle nočních explozí či až ráno za úsvitu, pohled se mu vryl do paměti a inspiroval ho k básni The Star Spangled Banner. Ve zhudebněné podobě se v roce 1931 stala americkou hymnou.

Co scházelo na vojenské připravenosti, doháněl optimismus. Bývalý prezident Jefferson například mínil, že k dobytí Kanady stačí prostě do ní vpochodovat. Že to nebude tak snadné, Američanům došlo už první rok války. Do Kanady se pokusili "prostě vpochodovat" třikrát a pokaždé se museli obrátit.

Trochu jinak se válčilo na moři. Svou početní převahu zhruba čtyři ku jedné použili Britové k ochraně obchodního loďstva a blokádě. Američané se spolehli na taktiku "udeř a zmiz", ve které měly jejich velké a silně vyzbrojené fregaty proti menším a slabším plavidlům téže třídy pod britskou vlajkou výhodu.

"Ztráty Britů ale neovlivnily jejich bojeschopnost ani blokádu. Úspěchy nicméně pozvedly americkou morálku a ukončily mýtus neporazitelného Royal Navy," píše historik Tylor G. Martin v monografii věnované slavné lodi USS Constitution.

Několik střetů přesto vyčnívalo. Američané ovládli Erijské jezero a následným vítězstvím v Ontariu rozbili spojenectví Britů s indiány. Britové nezůstali pozadu a při nájezdu na Washington přinutili prezidenta Madisona utéct z Bílého domu. Na stolech zůstala připravená večeře a víno, čímž červenokabátníci nepohrdli. Tažení ukončila kulka snipera, která si našla britského vrchního velitele.

Mnoho vítězů, jediný poražený

Celkově nerozhodné střetnutí dostalo nový impuls s porážkou Napoleona, po níž za oceán zamířily silnější britské jednotky. Jenže také Američané se poučili z nezdarů a válka uvázla na mrtvém bodě.

Mírové jednání

Britové sice žádali předání rozsáhlých území a premiér chtěl svěřit vedení bojů hrdinovi napoleonských válek Wellingtonovi, ten ale odmítl. "Vzhledem ke stavu válečných operací vás nic nezmocňuje žádat území," odpověděl navíc vévoda.

K uzavření míru pomohlo i to, že po porážce Napoleona Britové neměli důvod udržovat embarga a hledat dezertéry kvůli zaplnění posádek lodí.

Obě strany nakonec na Štědrý den 1814 podepsaly mírovou smlouvu, která se na bojiště dostala se zpožděním. Svým způsobem za to mohl být vděčný generál Andrew Jackson, protože jeho vítězství u New Orleansu mu vyneslo nesmírnou popularitu a o něco později i prezidentský úřad.

Historici se přiklánějí k tomu, že válka měla více vítězů. Američanům se sice nepovedlo dobýt Kanadu, vzali ale Britům chuť k boji a otevřeli si cestu ke kolonizaci jihu a západu. Úspěch u New Orleansu probudil vlnu vlastenectví a sebedůvěry.

Jediným skutečným poraženým byli indiáni. Z války vyšli na okraji britského zájmu a cesta ke kolonizaci nitra kontinentu byla volná.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Úplné zatmění Slunce na snímku z Guernsey ve státě Wyoming. (21. srpna 2017)
Nad Spojenými státy bylo po 99 letech vidět úplné zatmění Slunce

Lidé ve Spojených státech mohli v pondělí po 99 letech pozorovat úplné zatmění Slunce napříč celou zemí. V 17:46 středoevropského času začalo nad Pacifikem, od...  celý článek

Policie v Barceloně zastřelila muže, měl falešný sebevražedný pás
Katalánská policie zastřelila Maročana, který vraždil v Barceloně

Policie zastřelila Younese Abouyaaqouba, který podle vyšetřovatelů ve čtvrtek v Barceloně autem zabil třináct lidí a dalšího při útěku. Na Twitteru to...  celý článek

Brigitte Macronová (Taormina, 26. května 2017)
První dáma Francie dostala oficiální roli. Pracovat bude zadarmo

Manželka francouzského prezidenta Brigitte Macronová dostala oficiální reprezentativní roli v Elysejském paláci. Za svou činnost ale nebude nijak finančně...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.