Je to hezké. Velmi podobné celním předpisům, když ještě byly hranice. Mohli jste převážet třeba litr a půl tvrdého alkoholu a karton cigaret. Když jste měli něco navíc, vyházeli vám financové auto a všelijak vás otravovali. Zdálo se nám všem, že je to nutné, jinak by se národní hospodářství zhroutilo. "Nebetyčné" v cenách alkoholu a cigaret by způsobily děsivou paseku.
Čas oponou trhnul (železnou) a zaveden Schengen. Rozdíly v cenách tramvají, lidé vesele jezdí přes hranice napakovaní chlastem a kuřivem a nic se nehroutí. Člověk názorně vidí, že celní kontroly byly dobré jen k ukájení sadistických choutek celníků, případně k obohacení těch úplatnějších.
Jestliže nyní řeknu, že stejné je to s drogami, laskavý čtenář si pomyslí, že jsem buď šílený liberál, nebo hlupák. Laskavý čtenář se však bude mýlit. Tabu, jímž jsou obestřeny halucinogenní látky, není ničím racionálním vysvětlitelné. Povolený alkohol mění taktéž vědomí, je taktéž návykový a alkoholismus prokazatelně působí miliony tragédií po celém světě, v Rusku obzvláště.
Přesto nikdo neobviní Gérarda Depardieua nebo jiného gurmeta, který si libuje v sběratelském syslení vlastních odrůd a lahviček, že kazí mládež, natož aby ho zavřel. Každý totiž ví, že normální člověk dokáže pít tak, aby byl jeho život obohacen a žádná škoda nevznikla.
Opak si myslí jen lidé jako pan doktor Nešpor. Většině jsou k lehkému úsměšku, byť mají v mnohém pravdu. Většina dospělých život s alkoholem s přehledem zvládá. Menšina prožívá utrpení.
Neexistuje žádný důvod myslet si, že by to s drogami bylo jiné než s alkoholem, kdyby byly legálně v prodeji. Drtivá většina lidí by je kupovala pro relax a pro zábavu. Nikdo by si dobrovolně nehuntoval žíly, kdyby mohl vesele kouřit opium nebo se vydat na trip s houbičkami či s LSD. Stejně jako se nikdo, kdo nechce přijít o práci, v zaměstnání nezpije, většina by si dala dobrý pozor, aby jim drogy neohrozily kariéru a soukromý život.
V době po krizi by navíc úplná legalizace takzvaných drog měla blahodárné hospodářské účinky. Mluví se o zadlužování států, o zvyšování daní a dlouhodobě nízkém růstu. Kdyby vlády uvalily na drogy několikasetprocentní spotřební daň, rozpočty by pookřály, jako by si potáhly velmi kvalitní marihuany. Pro spotřebitele by byly ceny pořád mnohem nižší než dnes – do ohromné výše je totiž žene riziko spojené s kriminalizovaným prodejem. Výrobní náklady na příjemnou společenskou dávku jakékoli omamné látky jsou menší než malé.
Samozřejmě by si státy musely vyhradit jistou míru regulace – podobně jako u prodeje alkoholu, střelných zbraní či udělování řidičských licencí. Nebylo by povoleno podávat drogy dětem a mladistvým, přimlouval bych se za vyšší hranici, než je osmnáct let. Tresty pro lidi, kteří dětem dají drogy, by měly být tvrdší, než jaké hrozí nyní neseriózním výčepním.
Svět by se zhroutil, černý trh by trval. Těch nemocných a mrtvých! říkáte si možná, a nemusíte být zrovna Komorous. Možná ano, ale je to nepravděpodobné. Lidé se vždycky dokázali s otevřenými hranicemi vypořádat k svému prospěchu.
Bez toho, že bychom to vyzkoušeli, se nikdy nedozvíme, zda jsme opravdu takoví ubozí potenciální závisláci, jak se nám snaží rádoby odborníci namluvit.
