Dracéna guayanská

- Pokojovou květinu dracénu bude asi znát hodně čtenářů, ale že by to bylo i zvíře? Dvacátého června loňského roku se v naší zoo vylíhlo mládě teju krokodýlovitého, neboli podle nového názvosloví dracény guayanské (Dracena guaianensis). Ani jeden z obou názvů pravděpodobně většině návštěvníků nic neříká. Co je to tedy vlastně za živočicha? Zaslouží si vůbec takovou pozornost, která se nyní na něj soustředila? Bezpochyby ano.

Dracéna je ještěr, který má s krokodýlem, snad mimo vzhledu, jen pramálo společného. Je to nápadný, až půldruhého metru dlouhý živočich s mohutnou hlavou a výrazně zvětšenými šupinami na hřbetě. Pozornost upoutá i svým zbarvením. Tělo bývá pastelově zelené, na hlavě převládají rudohnědé nebo cihlově červené barevné tóny. Dracéna guayanská patří do čeledi tejovitých, kteří se ve více než 200 druzích dokázali přizpůsobit nejrůznějším životním stylům v různých prostředích Nového světa.
Dracéna guayanská žije pravděpodobně ostrůvkovitě po celé Amazonské pánvi. Navzdory svému nápadnému vzhledu a obrovskému rozpětí nálezů z území od východních svahů And v severním Ekvádoru a jihozápadním Peru až po brazilské pobřeží je známa zatím z pouhých 17 lokalit. Tomu odpovídá i velmi chabá znalost jejich způsobu života.
Podařilo se vypozorovat pouze to, že dracény často lehávají na větvích nízko nad hladinou řek, močálů nebo sezónně zaplavovaných území. Vědci se nemohou dohodnout, zda je dracéna vodním ještěrem, který vylézá ze svého prostředí před hrozbou svých největších nepřátel kajmanů, nebo naopak jestli tento stromový živočich nehledá ve vodě úkryt před suchozemskými nepřáteli.
Domorodý název dracény je jacuruxi. V některých oblastech je domorodci loví pro kvalitní kůži, a tak se početní stavy stále snižují.
Jak je to s chovem?
Zprávy o chovu a rozmnožení dracén v lidské péči jsou velmi kusé. Při dvou zaznamenaných úspěšných vylíhnutích mláďat kladla samice, která byla chycena v přírodě již březí. Rozmnožení v pražské zoo je tedy prvním doloženým úspěchem po déletrvajícím chovu. V současné době, kdy z 500 zahrad sdružených v systému ISIS chová tyto ještěry pouze naše zoo, je stále ještě dracéna považována za neprozkoumaného a poněkud tajemného živočicha.
Dracény patří k nemnohým specialistům na plže s ulitami. Vědí totiž, že ti, kteří mají skořápku, se již nepotřebují bránit jiným způsobem (třeba jedovatostí), a tak prostě vyžadují, aby jídlo bylo křupavé. K pojídání nezvyklé stravy, jako jsou šneci, potřebujete zvláštní příbor (zeptejte se Francouzů), který si ovšem dracény nosí od narození s sebou. Mohutné čelisti vybavené krátkými, dlaždicovitými stoličkami slouží jako louskáček, jazyk má hned dvě funkce a podoby. Když dracéna pátrá po potravě, nabírá pachové vzorky na špičky klasicky "hadího" dlouhého, rozeklaného jazyka. Při stolování jazyk smrští, špičky zmizí  a vznikne drsný, plochý a superobratný orgán, jehož funkcí je sousto tucetkrát obrátit a oddělit ostré úlomky rozdrcené skořápky.
Sociální chování dracén je podobně tajemné, jako jejich ostatní projevy. Samci se často dvoří samici typicky drsným způsobem, který již nejednoho návštěvníka přiměl k zoufalému shánění pomoci.  Milostné hrátky se odehrávají ve vodě a v citlivém pozorovateli musí vzbudit dojem, že se samec snaží samici utopit, utrhnout jí ocas, ukroutit přední nohu nebo že chce své milované rozlousknout hlavu jako ulitu zvláště šťavnatého hlemýždě. Samice však kupodivu přežije námluvy bez úhony.
V přírodě kladou dracény vejce do hnízd stromových termitů (všekazů). Ti hnízdo porušené samicí velmi rychle opraví a tím vajíčka vlastně zazdí. Ještěří zárodky se mohou v termitišti vyvíjet v bezpečí a pohodlí, neboť všekazi své obydlí větrají, udržují v něm stálou teplotu i vlhkost. Jistou nevýhodou takového inkubátoru je velmi těžká práce, která čeká na mladou dracénu v okamžiku líhnutí. Nejen že musí proříznout pevnou skořápku vejce, ale navíce se musí sama prohrabat stěnou termitiště tvrdou jako kámen. Proto kladou dracény vajec málo, ale zato úctyhodně velkých.
Chov v pražské zoo
Návštěvníci naší zoo mohou tyto unikátní a zajímavé živočichy obdivovat od 22.8.1995. Brzy po jejich příchodu se ukázalo, že velká vitrína v pavilónu kočkovitých šelem zcela vyhovuje jejich nárokům. Bohaté větvoví a dostatečný přísun světla a tepla (nenahraditelné jsou lampy Osram ultra Vitalux s plným "slunečním" světlem) umožňuje ještěrům, aby se v expozici prolézali a vyvalovali, do nádrže si chodí zaplavat a také odložit trus. Při úleku bez rozmyslu skáčí do vody a přitisknou se ke dnu. Daleko běžnější reakcí sebevědomého zvířete na obtěžování jsou však bleskové pohyby otevřené tlamy nebo ocasu do strany směrem k narušiteli jejich klidu.
Po drsných námluvách samice dne 10. ledna 1998 vyhrabala v kapse na květiny v horní části nádrže asi 18 cm hluboký dolík, do kterého nakladla 4 vejce. Měřila 7 - 7,5 cm a vážila kolem 45 gramů. Péči termitů jsme se pokusili nahradit inkubátorem nastaveným na 30 oC, vlhkost udržoval zvláštní absobční substrát vermikulit. Pravděpodobně vzhledem k tomu, že samice kladla poprvé, byla většina vajec neoplozená. Přesto se k naší radosti 161 dní po snesení vajec vylíhlo zdravé a čilé mládě. Bylo dlouhé 17,3 cm a vypadalo jako přesná miniatura dospělých. Samice dracén se o své potomky nijak nestarají, a tak shánění potravy a přežití v  nepřátelském světě závisí pouze na mláděti samotném.
Zpočátku se zdálo, že naši šneci neodpovídají tomu, co by si mládě pod pojmem chutná strava představovalo, ale po 19 dnech se nad námi konečně smilovalo, snědlo prvního šneka a od té doby prospívá bez problémů.
Chov dracény guayanské je dalším příkladem toho, jak Zoologická zahrada v Praze výrazně přispívá ke zlepšení znalostí o málo prozkoumaných druzích živočichů a k jejich ochraně.

Tučňáci veslují ploutvemi a nohami kormidlují - správná odpověď minulého kola je za A. Výhercem čtrnáctého kola a majitelem dvou vstupenek do pražské zoo se stává Luboš Duchek, Smetanova 941, 334 01 Přeštice. Gratulujeme.
Odpovědi na následující otázku posílejte do pondělí 19 dubna 1999 na adresu  pavla.mateju@mafra.cz. Vylosovaný výherce dostane dvě volné vstupenky do pražské zoologické zahrady. Nápovědu můžete hledat také na internetových stránkách pražské zoo, na adrese http://www.zoo.cz/

Všichni plazi vyměňují občas pokožku. Jak to dělá dracéna?

a) svléká ji vcelku i s očními víčky
b) odírá jednotlivé šupinky postupně
c) odlupují se jí velké kusy pokožky v "cárech".

Mláděti dracény guayanské říká jeho ošetřovatel Dráčku.

Reakce dracény na podráždění je podobná jako u krokodýlů. Vztekle se oženou.

Rychlost, s níž dracény vystřelují svůj rozeklaný jazyk je lidským okem sotva postřehnutelná.

Dospělý exemplář dracény guayanské se v zologické zahradě živí výhradně šneky. Labužník.

Druhý dospělý exemplář se v teráriu v pavilonu šelem vyhříval pod zářivkou.


Nejlepší videa na Revue