Pak osmadvacetiletý Makovský usnul. Když se probudil, odešel za svou přítelkyní a zmínil se jí, že ženě bylo špatně a že si brala prášky na záda. V bytě nechal bezvládné tělo a s ní tehdy tříletou dcerku. Do bytu se vrátil až za několik hodin. Pak teprve zazvonil na souseda a ten přivolal policii a lékaře.
K průběhu vyšetřování se Makovský k činu přiznal. Před soudem však odmítl vypovídat. Ještě před tím prohlásil: "Je mi upřímně líto, co se stalo, manželku jsem uškrtit nechtěl."
Manželé Makovští si do Ploužnice přistěhovali v roce 1997 z Nového Bydžova, kde žili u rodičů Václavy Makovské. "Byl do ní hrozně zamilovaný, neudělal bez ní ani krok, pomáhal jí, přebaloval malou," vyjádřila se matka zavražděné. "Když se pak přestěhovali, netušili jsme, že se něco děje. Byl to pro nás hrozný šok. Až později jsme se dozvěděli, že měl jinou ženskou."
Malá Vendulka nyní žije u rodičů své matky. "Po tom, co se stalo, byla vyděšená a přestala komunikovat. Jezdili jsme s ní po doktorech a na logopedii. Teprve teď se vzpamatovává a začaná mluvit," dodala.
Podle svědků se v manželství Makovských na podzim roku 2000 množily hádky. "Vendula říkala, že si našel jinou paní a to byla podle mě příčina všech roztržek," uvedla před soudem sousedka, která se s rodinou stýkala.
"Makovská často křičela, ale spíš na dceru, než na manžela. Ten se jí podle mne trochu bál," nechal se slyšet další ze svědků, kterého jako prvního Makovský přivolal k mrtvé manželce.
Podle posudku znalců z oboru psychiatrie a psychologie mohl útočník rozpoznat nebezpečnost svého jednání, v době činu byl příčetný, i když jednal v afektu.
"Motivací byl patrně dlouhodobý konflikt s manželkou, která neustále vyžadovala pozornost a dorážela na něj," praví se ve spise.
Makovský sloužil jako strážný ve věznici ve Stráži pod Ralskem. Během trestního stíhání byl postaven mimo službu. Podle hodnocení svých nadřízených byl uzavřený, ale žádné větší problémy s ním nebyly.
"Zvolili jsme dolní hranici sazby a věznici s dozorem vzhledem k dosavadnímu bezúhonnému způsobu života obžalovaného i k jeho vstřícnému postoji od samotného počátku vyšetřování," poznamenal v odůvodnění rozsudku předseda senátu Jaroslav Hrabálek.
Státní zástupce i odsouzený si po vyslechnutí rozsudku ponechali lhůtu na rozmyšlenou.
