Vladimír Bayer Za svoje trable se mstil na malé neteři
Vladimír Bayer. Odvolací soud mu potvrdil doživotní trest (17. ledna 2002).
Vladimír Bayer byl už od dětství outsider. Navštěvoval zvláštní školu, výuční list ani nezískal a živila ho matka. Na cestu kriminálníka nastoupil již v mládí, kdy si s partou kamarádů přilepšoval krádežemi.
V roce 1992, když mu bylo sedmnáct let, ale překročil hranici mezi zlodějíčkem a vrahem. S dalšími dvěma mladíky během loupeže umlátil 67letého penzistu. Jako mladistvý tehdy Bayer odešel od soudu se sedmiletým trestem. Podle znaleckého posudku nebyl deviant ani nepříčetný člověk a jeho resocializace byla prý možná.
Seriál iDNES.cz Pokud právní stát funguje, jak má, je tato posloupnost zcela samozřejmá: po zločinu následuje trest. Seriál iDNES.cz o vězeňství, bezpečnosti a kriminalitě, který využil právě název slavného románu F. M. Dostojevského, mapuje názory veřejnosti na tyto oblasti. Vypráví také příběhy kriminálníků, přibližuje život za mřížemi, zároveň však tlumočí i zkušenosti a pocity „druhé strany“ - obětí trestných činů. |
I proto mladík dostal po třech letech druhou šanci a opustil věznici na podmínku. Nicméně jeho život se po propuštění ubíral podobným směrem jako dřív. Stále neměl práci a spoléhal na podporu státu a matky. Našel si sice přítelkyni, jejich soužití však nebylo zrovna idylické. Sám později přiznal, že ženu občas bil a vyhrožoval jí. Když ho družka na podzim 2000 opustila, mladý muž, který se v té době léčil s rakovinou, to neunesl.
Následující rok v lednu zřejmě dospěl k závěru, že se musí pomstít celému světu. Zaplatila za to však jeho sedmiletá neteř. Na malou Moniku si Bayer počkal před školou a odvedl ji do svého příbytku na Bruntálsku. Holčičku poté donutil napsat dopis, z něhož vyplývá, že ji drží a zabije neznámý muž, pokud se k Bayerovi nevrátí jeho bývalá přítelkyně. Policie Bayerův byt ještě týž den prohledala, dívku ale nenašla.
V tu dobu už byla Monika nejspíš mrtvá. Bayer jí totiž po napsání dopisu vložil do úst kapesník, zalepil jí pusu a omotal krk škrtidlem. Dívka umírala v utrpení dlouhé minuty. Vrah poté její tělo schoval do vyřazené lednice v kůlně.
Policii se druhý den přiznal, po obvinění však přiznání odvolal a trval na své nevině. Během procesu Bayer napsal několik dopisů, které ho měly od trestu uchránit a jež podepisoval smyšlenými pseudonymy. Vraždu v textech například svedl na svého bratra, jménem své matky také žádal o prezidentskou milost. Důkazy proti němu ale byly nepopiratelné.
„Zrůdo vrahounská!“ křičela během líčení na Bayera jeho matka. V procesu se nepodařilo vyjasnit, proč její syn děvčátko zabil dřív, než by příbuzní vůbec mohli splnit jeho požadavky. „Vraždit mohl ve snaze ublížit příbuzným, protože se nesmířil s rozchodem se svou družkou. Vyloučen není ani sexuální motiv,“ uvedl soudce. Znalci se shodli, že šance na Bayerovu převýchovu je nulová.
Michael Galez Vraždy z žárlivosti
Michael Galez u Krajského soudu v Praze (6. února 2012)
„Nemohu sám uvěřit tomu, co se stalo. Je mi to neskutečně líto a zasloužím ten nejpřísnější trest,“ vzlykal před soudem dvaadvacetiletý Michael Galez ze středočeských Strančic, který ubodal v nedalekém Mukařově tři lidi.
Trojnásobnou vraždou vyvrcholil rozchod Galeze s přítelkyní Klárou, partnerka jej opustila v červenci 2011. Galez přiznal, že mu vyčítala přecitlivělost, žárlivost a hysterické reakce. „Stalo se vícekrát, že přišla opilá s kamarádem k nám. Oni leželi spolu v pokoji a mě vyhnali do jiného, abych neotravoval,“ popisoval před soudem soužití s přítelkyní.
Mladík rozchod těžce nesl a nechtěl se smířit s tím, že si mladá žena našla nového přítele. Svoji zlost si vybil na jeho příbuzných. Na začátku srpna vnikl do rodinného domu v Mukařově vyzbrojen nožem s třiceticentimetrovou čepelí.
V Mukařově policisté pátrají po pachateli trojnásobné vraždy. (11. srpna 2011)
Uvnitř našel mladíkovu sestru a jejího partnera. Galez oběma zasadil nožem desítky ran. Jejich těla schoval ve sklepě a začal umývat stopy. V tom se vrátili rodiče zavražděné dívky. Galez se vrhl na jejího otce, který se dal na útěk, ale útočník ho dostihl a ubodal na křižovatce před domem.
Den po vraždě se Galez nezdráhal příteli své expartnerky vyjádřit lítost a nabídnout pomoc. U soudu pak tvrdil, že si nepamatuje nic před činem ani po něm.
I bez jeho výpovědí vyšlo najevo, že vraždy naplánoval úmyslně na dobu, kdy jeho sok v lásce nebude doma. Galez si také koupil stejný nůž, kterým vraždil, aby vyšetřovatelé nepoznali, že mu chybí. První verdikt ho poslal na 30 let do vězení, odvolací soud ale trest zpřísnil (psali jsme zde).
Jaroslav a Dana Stodolovi Manželé, kteří se zapsali do historie
Manželé Dana a Jaroslav Stodolovi před zahájením odvolacího slyšení u Vrchního soudu v Praze (31. srpna 2004).
Tváře zřejmě nejznámější zločinecké dvojice české historie plnily titulní stránky novin v roce 2003. Série osmi vražd, které Jaroslav a Dana Stodolovi spáchali v letech 2001 a 2002, neměla v polistopadové kriminalistice obdoby.
Než se pozdější vrazi vzali, byli už oba několikrát trestaní za majetkové trestné činy. Žili ve společné domácnosti s matkou Stodolové ve Slavošově na Kutnohorsku.
Na jejich vraždění platí pořekadlo, že pod svícnem je největší tma. Právě v této malé středočeské obci totiž kvůli nedostatku peněz odstartovalo na podzim 2001 jejich řádění, při němž přepadávali, mučili a zabíjeli staré a bezbranné lidi.
Stodolovi se dostali i do Policejního muzea (13. listopadu 2016).
Stodolovi dlouho unikali, protože se jim dařilo vraždy maskovat jako sebevraždy či nešťastné náhody. Roli hrála i pochybení policie a lékařů. Kriminalisté se na stopu sériových vrahů dostali až v prosinci 2002 při vyšetřování násilné smrti dvou sester v Brněnci na Svitavsku.
Když manželé zjistili, že je jim policie na stopě, Stodola zpanikařil a pokusil se spolykáním velkého množství léků neúspěšně o sebevraždu. V únoru 2003 už byli oba ve vazbě a na povrch začaly vyplouvat jejich další vraždy.
Zatímco Stodola chtěl svoji ženu před trestem uchránit a všechnu vinu bral na sebe, Stodolová se na něj ještě snažila hodit další vraždu v Kardašově Řečici, kterou spáchala samostatně. Po prozření, že jejich pouto není tak silné, Stodola otočil a potvrdil, že na většině činů se jeho manželka podílela.
Pár se prostřednictvím dopisů domluvil na ukončení manželství a v roce 2006 se rozvedl. „Smůla. Neměl jsem ji potkat, nebo jsem ji měl zabít rovnou a byl by klid,“ komentoval Stodola bez špetky citu jejich vztah v jednom z letošních dílů pořadu České televize Legendy kriminalistiky.
Romana Zienertová Matka zabila své děti
Eskorta přivádí Romanu Z. do soudní síně, aby vyslechla rozsudek. (11. května 2012)
Těžko pochopitelný čin spáchala i Romana Zienertová v Širokém Dolu na Svitavsku. V roce 2011 brutálně zavraždila své čtyři děti ve věku od dvou měsíců do osmi let. Tři ubodala, nejstaršího chlapce, který před ní nejspíš utekl, udusila na půdě polštářem.
Ten den odešel její partner jako obvykle do práce. Zienertová si s ním vyměnila několik textových zpráv, v nichž si stěžovala na své problémy. Kvůli sporům s bývalým druhem se bála, že přijde o práva na děti. Její potíže se po čtvrtém porodu prohloubily, soužití se stávajícím partnerem také drhlo.
Když její druh přijel domů, naskytla se mu hrůzná scéna. Okamžitě vyrazil pro policii. Zasahující policisté objevili Zienertovou na půdě, jak se snaží s pořezaným zápěstím oběsit. Pokus o sebevraždu však přežila.
Kriminalistům při vyšetřování tvrdila, že si nic nepamatuje, dokonce ani to, že měla děti. Podle znalců však amnézii předstírala. Během procesu Zienertová nedávala emoce příliš najevo, občas nevěřícně kroutila hlavou. Její netečný výraz změnily až snímky z místa činu, na které se nedokázala podívat. Jelikož se soud od Zienertové téměř nic nedozvěděl, velkou roli hrály znalecké posudky.
Dům (vpravo) v obci Široký Důl na Svitavsku, kde byla nalezena těla čtyř mrtvých dětí. ( 2. září 2011)
Romana Z. se zhroutila po vynesení rozsudku královéhradeckého krajského soudu. (11. května 2012)
Znalci uvedli, že před svými trably chtěla utéct. „Před činem se u obžalované sešly nepříznivé okolnosti, které vedly k rozšířené sebevraždě. To je stav, kdy člověk bilancuje a rozhodne se, že se vším skoncuje a jak se říká, vezme s sebou i své nejbližší,“ vysvětlil jeden ze znalců.
Předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové po vynesení rozsudku uvedl, že jiný trest než doživotní nepřipadal v úvahu. „Kdo nahlédl do dokumentace, viděl, že to bylo něco zcela mimořádného. Něco takového se tu dlouho nestalo a doufám, že ani nestane,“ řekl soudce. Zienertová po rozsudku v soudní síni zkolabovala (psali jsme zde).
Vladimír Herbrych Obětí se stala vlastní matka
Na doživotí odsoudil 18. října plzeňský krajský soud osmačtyřicetiletého Vladimíra Herbrycha za vraždu vlastní matky (18. října 2001).
Případ Vladimíra Herbrycha ukazuje, že vězení zdaleka ne vždy plní nápravnou funkci. Muž po odpykání 13 let za uškrcení důchodkyně v roce 1985 se dostal opět za mříže kvůli krádeži. Brány kriminálu opustil v lednu 2000 a o čtyři měsíce později zavraždil a znásilnil svou matku.
Herbrych ji v jejím domku v Sedleci na Plzeňsku vyhledal hned po propuštění z Valdic. „Neviděli jsme se od roku 1981. Nemohli jsme se nejprve vůbec poznat,“ líčil později u soudu. Žena souhlasila, že syna u sebe ubytuje, pokud si najde práci.
Ačkoli Herbrych skutečně zaměstnání získal, v domácnosti začínalo být dusno. Matka po synovi požadovala příspěvek na chod domácnosti a dřívější návraty domů. Herbrychova teta sestře doporučovala, aby ho z domu vyhodila. Když se jednou v květnu Herbrych vrátil pozdě domů, konflikt měl pro jeho matku fatální následky.
„Matka prohlásila, že má sestra pravdu a ať si ráno sbalím věci a vypadnu. Na nočním stolku ležel ručník, a tak jsem ho vzal a začal ji škrtit,“ popsal Herbrych. „Při tom se jí shrnula noční košile a to mě vzrušilo. Vykonal jsem na ní soulož. Vím, že žila, protože dýchala a chrčela,“ řekl. Poté šel spát, protože si prý myslel, že je matka živá. Druhý den zjistil opak, a tak její tělo schoval do sklepa, posbíral cennosti a odjel.
„Nevím, proč jsem to udělal. Není to normální. Mámu jsem měl rád,“ tvrdil u soudu. Příbuzní Herbychovi tvrdý trest přáli. „Hajzle, kriple, chcípáku, zabít tě,“ častovali ho při líčení.
„Byl to projev naprosté neúcty k lidskému životu, ke všem normám demokratické společnosti. Spáchal stejný trestný čin, stejným způsobem a opět na staré ženě, navíc matce, jejíž osobnost degradoval tím, že ji znásilnil,“ uvedl soudce. K vynesení doživotního rozsudku přispěly také znalecké posudky, které Herbrycha označily za nenapravitelného.
Michal Semanský Kvůli penězům zabíjel příbuzné
Michal Semanský obžalovaný ze tří vražd seniorů na Rychnovsku a Šumpersku u hradeckého krajského soudu. (30. 10. 2012)
Na staré lidi včetně svých příbuzných útočil i Michal Semanský. Východočeským Týništěm nad Orlicí otřásla v lednu 2012 vražda 74leté seniorky. Pachatel s nožem se vloupal k důchodkyni a vymámil z ní 7 500 korun. Aby ho neprozradila, zavřel ji do skříně, kde se žena udusila. Po týdnu zásahová jednotka zatkla šestatřicetiletého Semanského.
Kriminálka nabyla podezření, že muž má na svědomí i smrt dvaasedmdesátiletého strýce, který zemřel v roce 2009. Domněnka byla správná, Semanský se bez větších vytáček přiznal.
Po strýci chtěl tehdy peníze, ten mu je ale dát nechtěl, protože mu Semanský dlužil už z minulosti. „V afektu jsem strejdu pěstí uhodil, on na chodbě upadl a já si na něj klekl a začal ho škrtit. Bránil se rukama, trvalo to asi deset minut,“ popsal později u soudu Semanský. V domě poté sebral 90 tisíc korun. Budovu i s tělem uvnitř zapálil, aby zahladil stopy.
Obviněný z trojnásobné vraždy (uprostřed) při rekonstrukci jednoho z činů v Lípě nad Orlicí
Domek v Lípě nad Orlicí. Ve studně trojnásobný vrah ukryl jednu z obětí
Policisté s hasiči vytahují ze studny u domu v Lípě nad Orlicí jednu z obětí trojnásobného vraha.
Během vyšetřování těchto dvou vražd ale také vyšlo najevo, že rodina Semanského už rok pohřešuje dalšího příbuzného, který jezdil z Prahy na víkendy do Lípy nad Orlicí. Rodina netušila, že jeho tělo leží ve studni na jejich zahradě.
Semanský nakonec přiznal, že v únoru 2011 měl s dotyčným příbuzným konflikt, protože chalupáři kradl alkohol a další věci. Příbuzného uškrtil, pod příkrovem noci bezvládné tělo naložil na kolečko a převezl k domu rodiny, kde ho zatěžkal taškou s kamením a hodil do studny.
U soudu vrah vysvětloval, že zabíjel kvůli dluhům a alimentům pro bývalou družku. Ani to soudce neobměkčilo. „Za zabití tří lidí takovým způsobem, v takovém časovém rozmezí a navíc ze zištného důvodu, si nic jiného nezaslouží,“ odůvodnil doživotní trest (více o rozsudku zde). Přihlédl však k tomu, že vrah s policií spolupracoval, proto Semanský může po dvaceti letech zažádat o podmínečné propuštění.
Jaroslava Fabiánová Prostitutka, která nenáviděla muže
Jaroslava Fabiánová u soudu (5. ledna 2005).
Celkem čtyři muže má na svědomí Jaroslava Fabiánová. Nechvalně se proslavila jako prostitutka, která své klienty uspávala a následně okrádala. Jednomu z jejích zákazníků podaná látka způsobila zástavu srdce. Nebyla to však ženina první vražda.
Fabiánová pochází z rozvrácené rodiny, údajně byla znásilňována a nakonec skončila na ulici. Možná i proto lesbicky orientovaná žena pociťovala nenávist k mužům. Poprvé zabíjela v sedmnácti letech. Její obětí se stal senior, který sexuálně zneužíval mladistvé. Fabiánová ho umlátila kladivem a ubodala ševcovským šídlem. Byt poté vykradla.
Díky nízkému věku strávila ve vězení necelých pět let. Po propuštění si přivydělávala jako prostitutka. Jednoho muže, jak už bylo zmíněno, dávka drogy zabila. Fabiánová dostala desetiletý trest, ale v roce 2001 byla podmínečně propuštěna.
O tři roky později však opět brutálně vraždila - sekáčkem na maso zabila 84letého muže. Později ubodala 38 ranami 31letého muže. Důkazy jasně hovořily proti Fabiánové, za nehty mladšího muže navíc kriminalisté našli její DNA.
Soud Fabiánové za všechny tresty vyměřil doživotí. „Já jsem opravdu nikdy nikoho nezabila, mám ruce čisté,“ dušovala se žena před odvolacím soudem s tím, že jen kradla a uspávala. Během líčení vystupovala sebevědomě, odkazovala na údajně špatnou práci policie a na svou nadprůměrnou inteligenci. Tvrdila, že kdyby se vražd dopustila, nenechala by po sobě tolik stop.
„Od 16 let žije kriminálním způsobem, neštítí se praktik získat prostředky na obživu i usmrcením člověka,“ popsal vražedkyni soudce. Fabiánovou označil za zvlášť nebezpečnou recidivistku s mimořádně nepříznivou prognózou možné nápravy. Podle znalců má žena extrémně špatnou povahu s agresivními rysy.
Miroslav Širůček Vyvraždil rodinu, protože ho kritizovala
Příslušník vězeňské stráže přivádí Miloslava Širůčka k pražskému vrchnímu soudu, který 28. března opět potvrdil doživotní trest za trojnásobnou rodinnou vraždu v Tučapech na Táborsku (28. března 2006).
„Otřáslo to tenkrát celou vesnicí, ale vlastně nejen naší, i celým širokým okolím,“ zavzpomínal pro Táborský deník starosta Tučap na trojnásobnou vraždu, která se ve vsi na Soběslavsku odehrála v roce 2004.
Tehdy 25letý Miloslav Širůček zabil svého otce, matku a bratra. Masakru předcházela hádka Širůčka s otcem. Mladík, který se krátce před tím vrátil z vazby za krádeže aut, se chopil otcova legálně drženého revolveru. Ranami do hlav postupně postřílel celou rodinu. V chodbě domu nejprve zabil otce, poté v kuchyni matku. Zděšený bratr utekl do kotelny, ale vrah ho dohnal a dvěma ranami ukončil jeho život.
Ačkoli Širůček hromadnou vraždu spáchal v pondělí večer, těla obětí byla objevena až ve čtvrtek. Vrah si totiž pro sousedy vymyslel historku, že jeho rodiče a bratr měli autonehodu a leží v nemocnici.
Motiv činu vyšel najevo u soudu. „Důvodem vražd byla snaha umlčet rodiče a bratra, které nenáviděl. Zabil je, aby nemusel poslouchat jejich výtky k jeho kriminální minulosti a družce, kterou neměli rádi,“ prohlásil soudce táborského soudu.
Širůček podle znalců netrpěl duševní poruchou. „Mám-li hledat motiv vražd, byly to špatné a dlouhodobě napjaté vztahy s rodiči, kterým kradl peníze, ačkoli ti mu podávali pomocnou ruku. Bratra zase považoval za mazánka, který nemusí nic dělat, jen kouří marihuanu,“ uvedl znalec z oboru psychologie.
Širůček na sobě během procesu nedal znát žádnou lítost ani emoce. Vraždy otce a matky se dokonce pokusil hodit na bratra, jehož podle své verze zabil při sebeobraně. Tomu však senát neuvěřil a Širůčkovi udělil doživotí. Nejvyšší soud však trest zrušil - k nevoli příbuzných trojnásobného vraha.
„Podle mého názoru není schopen nápravy. Doufáme, že znovu dostane doživotí,“ řekl Širůčkův dědeček. To se nakonec stalo, doživotní trest potvrdil krajský soud.
Dušan Kazda Chuť zabíjet
Dušan Kazda obžalovaný z vraždy faráře v Dubu nad Moravou poslouchá rozsudek předsedy senátu Krajského soudu v Olomouci (19. srpna 2003).
Náhlá chuť zabít člověka přivedla na doživotí do kriminálu Dušana Kazdu. V říjnu 2002 si tehdy 29letý muž objednal v Prostějově taxikáře, aby ho odvezl z hospody.
Prvním terčem násilnických choutek Kazdy, který byl už před tím trestaný za ublížení na zdraví, se stal právě řidič taxíku. Pasažér ho napadl lahví od piva, ale taxikáři se podařilo utéct. Kazda tedy sedl za volant a pokračoval v cestě sám. Zastavil v Dubu nad Moravou, kde se mu auto porouchalo. S poraněnou rukou z předchozí potyčky vykročil směrem k místní faře.
„Požádal jsem faráře, který se vyklonil z okna, o obvaz. On mi ale otevřel a řekl, že mi ránu ošetří. Když jsem odcházel, povídali jsme si. Pak to dopadlo, jak to dopadlo,“ vypověděl Kazda u soudu. Pětasedmdesátiletého faráře srazil k zemi, šlapal mu do obličeje a bodl ho do krku. Poté ještě prolezl faru a na odchodu zasekl faráři do hlavy sekyru, kterou v budově našel. Druhý den zavolal na policii a udal se.
„Nevím, proč jsem to všechno udělal. Byl to prostě impulz. Ještě před činem jsem věděl, že faráře udeřím. Toho, co jsem udělal, ale nelituji,“ řekl vrah do policejního protokolu. Během procesu, kterému přihlíželi i duchovní a řádové sestry, však už tvrdil, že je mu líto, co provedl a občas si utíral z tváří slzy.
Soudní znalci, kteří Kazdu zkoumali, dospěli k závěru, že není duševně nemocný, ale trpí poruchou osobnosti, takzvanou pudovou agresí. Takoví lidé vraždí, „když to na ně přijde“. Jejich vrozený sklon však musí něco probudit. „Tradičně jsou za své činy plně zodpovědní, ale v naprosté většině případů nenapravitelní,“ vysvětlil soudu psycholog.
Z Kazdovy výpovědi vyplynulo, že jeho osobnost formovalo i dětství plné surových trestů a lhostejná matka. Přestože státní zástupkyně navrhovala 25 let, soud přistoupil k nejvyššímu trestu. „Obžalovaného je nutné odstranit z běžného života - nikdo neví, kdy ho opět napadne zabíjet,“ odůvodnil soudce doživotí za vraždu faráře a za pokus o vraždu taxikáře. Odsouzený se i přes naléhání advokáta proti trestu neodvolal.
Pavel Poupa Dopisem z vězení se přihlásil k mordu
Pavel Poupa se k vraždě bezdomovce sám přihlásil dopisem z vězení (20. srpna 2012).
Neobvyklým způsobem se objasnila smrt bezdomovce v Nymburku z roku 2010. Recidivista Pavel Poupa poslal z vězení, kde si odpykával 18letý trest za pokus o vraždu, kriminalistům dopis, v němž se k zabití muže přiznal.
Šestačtyřicetiletého bezdomovce brutálně umlátil při roztržce, která mezi nimi vypukla během popíjení alkoholu. Podle Nymburského deníku měl Poupa ve 23 letech bohatý trestní rejstřík a před soudem stanul už za třetí vražedný útok.
Poprvé byl odsouzen na 3,5 roku vězení jako mladistvý, když v 15 letech zavraždil příbuznou. Později byl nepodmíněně odsouzen na 20 měsíců za dvojnásobné ublížení na zdraví a výtržnictví, na dva roky za nebezpečné vyhrožování a na 18 let za pokus o vraždu.
V případu mrtvého bezdomovce přitom Poupa figuroval od začátku. Po měsíci jako údajný náhodný kolemjdoucí nahlásil nález mrtvoly. Kriminalisté si s vyřešením případu nevěděli rady, jelikož tělo bezdomovce bylo v rozkladu, a neposkytovalo tak téměř žádné indicie.
Soud nakonec uznal, že Poupovo vyprávění se shoduje s dostupnými důkazy. Podle znaleckého posudku je muž prakticky nenapravitelný agresor, Krajský soud v Praze mu proto zvýšil trest na doživotí.
