Jenže tak jednoduché to většinou není.
NOVĚ NEBO PO STARU?
Existují dvě metody počítačového střihu: lineární a nelineární. Lineární metoda spočívá v klasickém vyhledávání vybraných částí původní kamerové nahrávky a jejich přenášení "kus po kuse" na jinou kazetu. Jde o klasický a popravdě řečeno dost zdlouhavý postup, má však některé výhody.
Na prvním místě je asi skutečnost, že potřebné vybavení je poměrně levné. A pokud se k tomuto způsobu střihu rozhodnete využít počítač, stačí i takový, který už má svá nejlepší léta za sebou. Příslušné programy a zařízení si ovšem musíte koupit tak jako tak - a tak se naskýtá otázka, zda není lepší si pořídit běžné střihové pultíky pro amatéry. Nejsou totiž o mnoho dražší a navíc jsou danému účelu přizpůsobeny, což o počítači říci nelze.
Naproti tomu nelineární střih umí kouzla, o jakých se amatérům ještě nedávno ani nezdálo. Všechny vybrané scény máte nahrané na harddisku počítače, můžete je libovolně řadit, opatřovat zvukem, titulky, triky a dalšími vymyšlenostmi. Na rozdíl od lineárního střihu zde při nezbytném kopírování neklesá kvalita (alespoň pokud víte jak na to).
Zdálo by se tedy, že není o čem přemýšlet. Jenže...
PORCELÁNOVÉ PRASÁTKO TO NEPŘEŽIJE
Nelineární střih má i odvrácenou, pořádně drahou tvář. Potřebujete velmi výkonný počítač, nejen s rychlým procesorem a velkou kapacitou operační paměti (RAM), ale především s velkým a rychlým pevným diskem. Téměř bez výjimky to musí být nejméně jeden disk s rozhraním SCSI (raději ale dva). Takové se však v běžných počítačích nevyskytují a musíte je tedy dokoupit. Při stejné kapacitě stojí mnohem víc než ty obyčejné, měly by však mít raději kapacitu podstatně vyšší.
Ani to však není konec výdajům. Především totiž potřebujete speciální přídavnou kartu, která video přeloží do podoby počítačového souboru a po úpravách z něj zase udělá video. Některé jsou sice už docela levné, ty se však nevyznačují nijak vysokou kvalitou obrazu a hodí se obvykle tak leda na hraní. Slušná karta stojí spíš několik desítek tisíc - a to už není tak úplně pro řadové amatéry. Potřebné programy pro úpravy videa naštěstí bývají v příslušenství karet, často však jde jen o omezené verze. To je třeba při nákupu důkladně ověřit. Kdybyste si chtěli takový software pořídit zvlášť a v kompletní podobě, nebude většinou o mnoho lacinější než přídavná karta.
KDO POČKÁ, TEN SE DOČKÁ
Náročnější amatéři pomalu přecházejí na kamery s digitálním záznamem. Má to nezanedbatelné přednosti, především ve vysokém rozlišení a bezmála profesionální kvalitě obrazu. Tyto nahrávky také lze (na rozdíl od běžných analogových) neomezeně kopírovat, aniž by bylo zřetelné jakékoliv zhoršení.
Abyste však využili těchto předností i při nelineárním počítačovém střihu, nevystačíte s běžnými kartami pro zpracování analogového videa, ale musíte sáhnout po těch, které jsou určeny speciálně pro digitální záznam.
Při rozhodování mezi lineárním a nelineárním střihem amatérského videa tedy nejspíš bude rozhodovat, jaké jsou vaše nároky na kvalitu záznamu a jaké máte plány do budoucna. Ten, kdo je spokojen s nenáročným analogovým videem VHS nebo Video 8, asi udělá nejlépe, když sáhne po nějakém jednoduchém zařízení pro nenáročný lineární střih. Kdo však má vyšší cíle, tomu se nejspíš vyplatí ještě nějaký čas počkat, až dostatečně klesnou ceny digitálního vybavení - nejen kamer, ale i karet pro digitální video a v neposlední řadě i výkonných počítačů a jejich komponent.
 Bez počítačů se to neobejde už ani při natáčení amatérského videa. |
 Program pro zracování videa vykouzlí na obrazovce dokonalý střihačský pult. |
