Vzpomínám si, že patřilo k dobrému tónu stěžovat si obyčejným lidem, že děláte sedm dní v týdnu, osmnáct hodin denně. Taky si vybavuji, jak jsme na to bývali hrdí, jak okázale jsme svůj "tah na branku" stavěli na odiv. Od té doby se ovšem změnilo mnohé.
Milionář, který dravá devadesátá léta přežil ve zdraví a s plným kontem, tráví dnes většinu roku ve stavu řízené nirvány neboli se fláká. Hloupou výjimkou je člověk, který se uvázal psát o milionářství každý týden do novin; ten nedojde zaslouženého klidu ani o skutečné dovolené.
Samozřejmě existuje způsob, jak si i při takovém úvazku malinko ulevit. Vždycky totiž můžete napsat okýnko o milionáři, který je právě na dovolené. Vadou na kráse takového projektu bývá, když jako majitel dvou fabrik a dvacetimetrové jachty trávíte léto nejraději u tety v Lulči.
Prosciutto crudo
Je to místo, kde mají v konzumu ještě pořád Lesněnky a Pikao. Taková setkání s vlastním dětstvím milionáře rozněžňují... čtenář se při nich ale neodváže ani zpola tak, jako když ho zavedete do... řekněme... italské Toskány.
Mám rád Luleč a ukrutně miluju šumavské lesy, ale Toskána... to je pro mě skutečný předobraz ráje. Nejhezčí kousek světa, jaký znám! A s vilou stojící osaměle na vysokém kopci, odkud každé ráno přehlížíte plasticky tvarovanou, dramatickou krajinu jako bůh, si opravdu můžete jako v ráji připadat.
Se svými nejbližšími, které jste si k těm radostem přizval, pojídáte celé dny prosciutto crudo, přikusujete ciabattu, žvýkáte rucolu a především hojně zapíjíte skvělým vínem z oblasti Montalcino.
Opulentní snídaně
Jindy v obrovské zahradě stíněné vzrostlými cypřiši jen tak házíte létajícím talířem nebo sednete do auta a za hodinu už se dotýkáte modré oblohy v chiantských horách, kde můžete vyšplhat na opuštěnou zříceninu z pátého století.
Psí víno si tu s obdivuhodnou houževnatostí podmaňuje hrubě přitesaný kámen a řídká sluneční kaše plní hluboký talíř údolí pod vašima nohama...
Každý třetí den dorazí zahradník, aby zalil všechno, co tu kolem vás voní. Vstanete od opulentní snídaně, kterou krátce před polednem pořádáte v bezovém loubí, prohodíte s rázovitým chlapíkem, co vypadá jako babička brankáře Buffona, pár italských vět, s vlídným úsměvem přijmete kompliment... a pak se dvě hodinky jen tak loudáte větrnými vinicemi.
Pán jako kmán
Navečer píšete okýnko, které neobsahuje žádnou moudrost, vtip ani mravní naučení. Pouze úplně na závěr musí přijít věcné konstatování, že podobnou "milionářskou" dovolenou si už dnes může dovolit skoro každý.
Ta vila, o které byla řeč, totiž pochopitelně není moje. K tomu, abych zde mohl strávit krásných čtrnáct dní, stačilo zadat do vyhledávače na internetu správná slova a pak prokázat jistou trpělivost při posuzování nabídek.
Pronájem domu v Toskáně není zadarmo, ale pro čtyř až šestičlennou skupinku nejsou dělené náklady vůbec horentní. Chce to jen trochu štěstí při volbě místa; to se ale týká pána jako kmána.
Jdu oslavit konec okýnka sklenkou grappy. Třeba se příští rok někde v Toskáně potkáme!
KDO JE MARTIN REINER
Martin Reiner (1964) se narodil a žije v Brně. Někdejší vydavatel (mimo jiné knih Michala Viewegha), dnes rentiér a spisovatel. Publikoval sedm knih, na podzim vyjde v nakladatelství Host jeho román Lucka a já.Vydával časopis Neon (označovaný konkurencí za literární Playboy), organizoval festival Poezie bez hranic a přivedl do Česka slam poetry.
Problematice milionářství se až dosud systematicky nevěnoval.
